koule / sokolovna / několik poznámek k dějinám Sokola

 Jak všichni dobře víme, sokolské tělocvičné hnutí je ryze česká záležitost. Nic na tom nemění ani články v sudetoněmeckých časopisech, které se snaží tvrdit, že zakladateli Sokola byli ve skutečnosti Němci Friedrich Emmanuel Tiersch und (pardon, a) Heinrich Fügner.

Ano, musíme uznat, a rozhodně se za to nestydíme, že hluboké kořeny našeho sokolství sahají až  do starověkého Řecka. Těžko říci, jakým směrem by se vyvíjelo naše tělocvičné nářadí, nebýt Archimedova výkřiku „Neruš mé kruhy“.

Už ve středověku Češi pilně rozvíjeli svá těla i duše, a bylo to jen shodou náhod, že jedno tělocvičné nářadí bylo v průběhu třicetileté války ukořistěno cizími vojáky a odvlečeno do zahraničí, aby později proslulo pod názvem švédská bedna.

S rozvojem turistiky v Čechách mezi dvěma světovými válkami přišlo na svět další nové slovo. Protože pobytu v přírodě se v té době věnovaly jen zhýralé bohatší vrstvy městské mládeže, která se v přírodě spíš povalovala případně se oddávala světským radovánkám na pružném mechu, nebylo divu, že se rychle uchytil název pro trampolínu.  

Dříve narozeným by neškodilo připomenout (a později narozeným dát téma ke googlování), že jedním z nejzásadnějších sportovních výroků, který se zapsal do světové historie, jsou slova  Věry Čáslavské po přeskoku koně nadél v Tokiu roku 1964, za který získala zlatou olympijskou medaili: „Je to malý skok pro člověka ale velký krok pro lidstvo“ . Díky komunistické cenzuře  ovšem byla tato věta uložena do trezoru a spatřila světlo boží  jen díky tomu, že si  ji drze přivlastnili Američané, když o pět let později přistáli na Měsíci.

Jediné, s čím si jazykovědci dodnes lámou hlavu, je důvod, proč čeští sportovci používají pro budovu, kde se scházejí ke cvičení, termín „prostor pro odchyt nepřátel“  neboli soko-lovna.