Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

21

19. 01. 2011
18
14
2686
Autor
Marcela.K.

"Já děkuji tobě a tatínkovi, že jste si mě vymysleli."

Vracím se s tebou
Tak nějak podivně skládám vzpomínky
Čekám tvého bráchu
a přitom ses narodila
 
               Ty
 
se zatím touláš po Praze
kde já poprvé potkala  tátu

Bloudím po Petříně
 
Dívám se do zrcadla
a  ani to nějak není k smíchu

Radši jdu ven
jenže sluníčko
se schovalo za mrak…
Na poště
rychle trhám obálku
abych se mohla naštvat
Vzápětí  vyměním dva roky za úsměv
prodavačky v galanterii
 
Kupuju knoflíčky
ve dvou barvách

Růžová a světle modrá…
Nejněžnější básničky jsou ty vpletené
do svetříku pro miminko

Vracím se svými sny
Malinká holčička v nich spí
v bílém kočárku pod třešní
kterou jsme vloni pokáceli




Možná zítra v Lucerně
protancuješ noc s tátou vašich dětí


Možná jen ztratíš střevíček…


14 názorů

Lakrov
11. 11. 2011
Dát tip
Děkuji za avízo. A jelikož čtu nejprve dílo a pak teprve komentáře, mohu říci, že se mi to celou dobu zdálo nějaké povědomé. Nejvíc pak předposlední dva řádky. A pak vidím... že to vidím už podruhé :-)

Marcela.K.
10. 11. 2011
Dát tip
Soni, je. Je to spousta vzpomínek v den dceřiných narozenin. Bylo jí jednadvacet a jela do Prahy na ples a mně se ty vzpomínky tak nějak splácaly do sebe... bylo mi 21(stejně jako jí), když jsem čekala první dítě....můj muž studoval v Praze a byla jsem s ním i na plese v Lucerně(teď tam jela ona) Připomněly se mi mé procházky po Praze, kam jsem tehdy dost často jezdila... Pak už popisuji svůj den - pošta a nákup v galanterii a opět se vracím ve vzpomínkách k dceři a svetříček pro miminko, který jsem dopletla(pro kolegyni z práce) mi asociuje tu nejněžnější básničku, kterou pro mě kdosi napsal ve chvíli, kdy jsem pletla svetřík už pro svoji první vnučku... A ve vzpomínkách vidím zase ten bílý kočárek ve kterém spí naše holčička na zahradě pod třešní. Není to smutná básnička a není v ní východisko. Je v ní jen spousta něžných vzpomínek. V té básničce je vše zamotané opravdu jako v klubíčku. Dík za nakouknutí zpátky.

Lakrov
24. 01. 2011
Dát tip
Moc tomu nerozumím a zdá se mi to smutné; hlavně ta sloka o kočárku a třešni. Ale myslím, že v tom je obsaženo nějaké východisko, jenže ho nevidím.

ruprecht
23. 01. 2011
Dát tip
už zase něco pleteš? :)) *

Háber
21. 01. 2011
Dát tip
juj *

Marcela.K.
20. 01. 2011
Dát tip
Jirko, určitě mám...ale ta je o mně, tahle patří dceři.

Mě ti to připadá hrozně povědomé...nemáš tam o té Praze a Lucerně už nějakou věcičku? Určitě ano. A to klubíčko já rozmotávat nebudu, já dám tip.

Marcela.K.
20. 01. 2011
Dát tip
Jiří, naštvala jsem se včera - na poště. Kvůli dopisu, který mi přišel... kvůli byrokracii ve zdravotnictví...kvůli blbosti, která je věčná :-) Je to taková "spletená" básnička. Nehledej konec ani začátek :-) je to klubíčko vzpomínek smotané dohromady se včerejškem.

nostalgik
20. 01. 2011
Dát tip
Růžová nebo světle modrá? Nevím, proč jsi se tenkrát naštvala, ale ta tvoje Popelka jistě nebyla příčinou. ***

A.H.
20. 01. 2011
Dát tip
*

Hrušková
20. 01. 2011
Dát tip
*

zasil
20. 01. 2011
Dát tip
Toulat se, je fajn :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru