Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

LEDEN PERE MRAKY V LEDOVÝCH KORYTECH HOR

01. 02. 2011
18
34
3404
Autor
Lan

 

Přečetla jsem si tuhle větu a jako bych se ocitla znovu sama v naprosté samotě zasněžených hor. Podruhé už bych to nejspíš nedokázala.

Vyprala jsem svou duši v ledově slunečných korytech lednových hor. Možná ne úplně dočista, ale proměnilo mě to. Že mě to proměnilo, jsem nepochopila hned.

 

Den po Silvestru. Všichni odjeli po poledni, zůstala jsem na chalupě zaváté až ke krovům sama. Ne tak docela sama, zůstali tam se mnou tři psi a dvě kočky.

Nikdy předtím ani nikdy potom jsem nezažila tolik sněhu. I konce větví mohutných korun stromů zůstávaly pevně zaseknuté pod sněhem.

Nikde se nerýsovaly, jako každou předchozí zimu, běžecké trasy, náhodně  vytvořené sněžnou stopou, kterou za sebou zanechával skútr, kterým hajný rozvážel seno a hroudy soli zvěři do krmelců. Nikde žádní běžkaři.

Zůstala jsem v údolí sama. Bez lidí.

Opřená o roubenou stěnu chalupy, oběma rukama jsem svírala horkou sklenici se sladkým grogem. Psi ztichli, přimknuti bez hnutí k mým nohám. Bojí se, napadlo mě.

V mrazivém tichu převalovala se ledovým údolím těžká bílá mračna. Proč jsem tu zůstala? Co až dopiju poslední sklenku grogu?

 

Rozpálená kachlová kamna. Co může být víc než praskající polena kachlových kamen a trámový strop nade mnou. Maličkými okýnky roubené chalupy procházel měsíc. Nikdy jsem neviděla větší. 

Ledová mračna z oblohy mizela. Přiblížil se ke mně Vesmír. Se všemi svými hvězdami. 

Černá kočka, rezavý kocour, tři psi, já. Uložili jsme se v roztopené chalupě ke spánku.

 

Ráno obloha modrá nejkrásnější modří. Ani jediný zapomenutý mráček. V poledne svítil Měsíc i Slunce. Zlatavě jiskřivý sníh, široko daleko jen stopy lesní zvěře a kolem chalupy stopy koček, psů a moje. 

Večer na starém gramofonu pouštěla jsem si desky. Když staré desky praskají a šumí, zní hudba jinak. A v horku chalupy v horách při zvuku praskajících polen... 

O půlnoci vyšla jsem do údolí. Nebyla tma, bylo světlo. Jiné než za dne. Ne zlaté, stříbrné. Brodila jsem se stříbrně jiskřivým sněhem do kopce, k zurčící studánce. Psi v mé stopě za mnou. Stíny stromů byly zřetelné, neobyčejně dlouhé. 

Chvílemi přestávala jsem až dýchat prožívanou rozkoší. Žiju tu krásu sama... 

Zůstala jsem v samotě zasněžených hor celý leden a skoro celý únor. Bez lidského hlasu. "Rozmlouvala jsem" jen sama se sebou. Nekonečný tok myšlenek, které nešly uspořádat. 

Došel mi grog i víno. Pila jsem vodu ze studánky a opíjela se jí. 

Až do noci zůstávala jsem na půdě chalupy, četla staré dopisy, prohlížela fotografie. 

Pak ale v klenutém kamenném sklepě došly už i brambory a cibule. 

Vrátila jsem se mezi lidi. Do velkoměsta.

Ale ne tak docela.

 

 

Chaloupka 2005

Chalupa  v jiné zimě, kdy zdaleka tolik sněhu nebylo a kolem tu a tam proběhl i nějaký běžkař.

Černá Hůrka vchází dírou ve dveřích.

Kocour Woodrow. Černá kočička hůrka je to černé dole u dveří. Právě leze dírou.


34 názorů

Lakrov
30. 03. 2012
Dát tip
Pocit samoty je tímhle krátkým textem celkem hezky navozen. I ten závěr, naznačující, že člověk, který se jednou ocitne na nějakou dobu sám, začne vše najednou vnímat trochu jinak, ten závěr je pravdivý a "šírší", než jsou ta čtyři slova poslední věty.

PecKer
16. 02. 2011
Dát tip
Tvůj Woodrow nám pochoduje po terase. Teď teda spíš poskakuje, někde se porval a na pravou přední nemůže došlápnout.

sepiolite
09. 02. 2011
Dát tip
Woodroow je snový, nááádherný

Douger
04. 02. 2011
Dát tip
Ježiš... to je jak od Božený Němcové... Trochu drsnější (na styl Božky), ale vybavil jsem si ji... Je to hezký... Takový dny jsou možná ty nejlepší

Nicollette
04. 02. 2011
Dát tip
Tak to jsi mi hned zlepsila den :) uz jsem se bala, ze tam zivorily, tak sorry :)) krasnej kocour, majestatnej... Ja si naopak myslim, ze psani na zadane tema ti jde. Jen bys to mela nechat vic ulezet a pak na to mrknout kritickym okem. Na druhou stranu, ja to taky nedelam a vkladam neopravene a neulezele texty. Nemam na to trpelivost a zas tak me to nebavi se v tom rypat...

..Lan..tak to jsme na tom stejně..těžce..těžce luštím co jsem to k čertu napsala..))

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Šepotko, ručně se sotva podepíšu. Nevím, nevím, jakou by podle mého rukopisného projevu složil grafolog mou psychologickou tvář.

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
O té chalupě jsem psala a vložila fotku z jiného ročního období ještě tady: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=270820

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Edvine není. Za chaloupkou totiž roste moje pohřební lipka. http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=371619

Edvin1
03. 02. 2011
Dát tip
Není ta chalupa i s okolím, s tou náladou a vůbec - na prodej? Po přečtení Tvé náladovky se do toho člověk musí zamilovat!

..to tak někdy bývá..zkus to jednou..začít tam psát.:) ..ručně..)))

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Šepot, nemám tam internet. A!..a je to zajímavý...nepíšu tam. Zatím. Sama se tomu divím.

..no fajn.:)) ..juuu..ten kocour je nádherný..a chalupa úžasná!!!! ..tam se ti musí psát!!!!

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Edvine, slovosled jsem upravila.

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
OP...není to povídka. Jen vyvolaná vzpomínka. Emoce.

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Nicollette, zůstaly tam...zůstávaly tam takhle 11let. Woodrow umřel ve svých 18ti letech. Ta chalupa byla jejich, byla pro ně zařízená. Pár dnů v týdnu zůstávaly sice samy, ale byly to šťastné kočky. To mi věř!

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
Šepot, nějaká "jsem" jsem vyrušila. Díky.

Lan
03. 02. 2011
Dát tip
STvNe, máš pravdu, na povel mi to nejde vůbec. Tahle zadávací věta ve mně ale emoce vyvolala, a tak jsem to napsala.Vím, zase tím mým stylem, který Ti nesedí. Větu, jaks mi na ni upozornil, jsem poupravila.

Sebastiana
02. 02. 2011
Dát tip
Krásně napsané, ...*

StvN
02. 02. 2011
Dát tip
Na můj vkus moc rozsekané do frází. Myslím, že tvorba na povel ti moc nejde. Přijde mi to nesoustředěné, roztěkané. Co se dotýká slohu, tak některé věty mi požitek ze čtení vyloženě kazí, např.: Žádné běžecké trasy vytvořené sněžnou stopu skútru, kterým hajný rozváží seno a hroudy soli zvěři do krmelců.

moorgaan
02. 02. 2011
Dát tip
za toho rezaveho kocoura.-))

Stařec_007
02. 02. 2011
Dát tip
Náááádhera :-) T**

..jako bych tam byla s tebou.. ..vadí mi akorát ta spouszá jsem..:)

renegátka
02. 02. 2011
Dát tip
Poutavé a příjemné čtení*

Nicollette
01. 02. 2011
Dát tip
Né, mně celou dobu vrtalo hlavou, kam dáš ty kočky... Doufám, že tam nezůstaly napospas! To by i mraky pak zaplakaly..!

Nádhera plus krása. Taky to znám. Praskající dřevo v kamnech a naplňující samota. *

Tvárovú časť má mravčiar nápadne úzku. Skoro ako táto poviedka. Tá nemá dokonca žiadnu.

nadherny lan nadherny T

Rampoušek
01. 02. 2011
Dát tip
ano, pěkné* a řadím do soutěže!

Háber
01. 02. 2011
Dát tip
*

Edvin1
01. 02. 2011
Dát tip
Krásná náladovka, nejsilnější je ovšem závěr. Za to tip. Trochu mi vadí slovosled: "Oběma rukama svírala jsem...", "V mrazivém tichu převalovala se". Pokud to byl záměr, pak bys měla být důsledná a uplatňovat jej všude.

od začátku vtáhne do atmosféry a nepustí...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru