Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

(ne)pochopitelno

08. 02. 2011
4
9
1888

Vypsání se a promluva nitra

Omotaná třpytem všednosti,

sleduji svět.

Zahalená stínem vyjímečnosti,

sleduje mě svět.

 

Plout a být- příjemně,

Zdolávat a postupovat- statečně.

Unikat stínům dnů mazlavých,

v obklopení šepotu času,

tak s pouty touhy dotančit až nahoru. 


9 názorů

Já o tom vím, myslím, že je tam jasně zřetelný přechod vyjádření myšlenek a i když to může vypadat jako ,,koncový úpadek" je to vlastně lepší, protože se to završilo nepřemaskovanou myšlenkou. Nepíšu aby to znělo, píšu abych postoupila ve svých myšlenkách dál... Za tvůj názor ti děkuji:).

MarK.
02. 03. 2011
Dát tip
..niektore verse a hlavne ich slovna skladba, je vyborna, ale su tam i slabsie miesta, cize je to tak pol na pol - ale prevazuje lepsi pocit!

Moc Hezké To Jest....

Alegna
09. 02. 2011
Dát tip
T*

a přitom ani nemusím...

Doufání je málo, věř tomu. Ono se hned pozná jak dílo kdo bere a o tom už jsme se bavili kdysi. Nejdřív jsem to psala s tím, aby to bylo srozumitelné, ale nějak to nešlo a psala jsem to jak to přišlo, proto taky ten název. Ale z tvé reakce je vidět, jak perfektně mě umíš vnímat a vcítit se.

až z toho slza ukápla... jsou podobné těm mým některým, ale jen podobné- díky tomu jim taky tak rozumím...(doufám)

Opravdu děkuji. Tím asi nejlíp můžu vyjádřit radost z tvých slov... moc jich toho vážím. Nedávno jsem nad svým psaním přemýšlela, proč třeba tak dlouho nepíšu a pak najednou mě něco popadne a píšu a zkouším co to je a až cítím, že je to ono tak už mě nic nezastaví a nehledím na to, že to nemá správnou formu nebo odpovídající verše. Proto své básničky ani neupravuji, protože bych tím zasahovala do toho co mi má mé vnitřnější já sdělit. Proto si neříkám básník, ani tak o sobě nesmýšlím... Ty víš, že díky tobě jsem tam kde jsem, neboť při poznání tvých básní jsem začala psaní jako takové vnímat jinak a začala jsem se mu otevírat, to ty jsi probudil co ve mně snad již dříve dřímalo, tys tomu vdechl život. A já ti za to děkuji.

jak je možné že jsi přeskočila všechna stádia začátečnického pisálka, a vyšplhala se tak vysoko, pověz mi prosím, jak je to jen možné, jak jsi to provedla? čí silou vlastně vládneš? kdo tvou rukou píše? je to až s podivem, ale nemohu se vzpouzet, mohu se jen klanět tvému talentu... neboť píšeš tak nenásilně, až je z toho cítit jemná ale výrazná nezkrocená síla srdce...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru