Až zakloníš hlavu

Byť oči zasypané

tvými vlasy

poslepu

prstem smočeným

v nejdražším inkoustu

na rožek měsíce

píšu ti vyznání.

Jsi nejhlubší studánka

žízeň po tvé vodě

k šílenství mě dohání.

Jsi zlatým špendlíkem

co mě drží

na nástěnce života.

Jsi chmýříčkem

co se v létě

na bodláku třepotá.

Jsi teplou lagunou

s ostrůvky

do které se vnořuji.

Jsi barvami duhy

kterými si svět maluji.

Vyznání už svítí

uvidíš ho za krátko

na konci vášně

až zapřeš se mi do hrudi

a v třaskavé extázi

zakloníš hlavu

ke hvězdám.