Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdysi doma...

09. 02. 2011
1
2
989
Autor
wišně

Když bývala jsem malé dítě,

hrála jsem si, lezla do stromů.

A k nim mě táhly tenké bílé nitě,

vždy táhlo mě to k nim domů.

 

Tehdy ptáci zpívali

a svítilo slunce celý rok.

Bosí jsme trávou chodili

a na nohou tátovi dělala jsem krok.

 

Z kuchyně voněl koláč

a na stole byla konvice s čajem.

Teď dospělá slýchám jen vlastní pláč

a přemýšlím, na co si tu hrajem.

 

Už léto skončilo

a pořád jenom prší ze všech stran.

Není už nic, co bylo.

Už není žádný další plán.

 

Bílé nitě se potrhaly,

změnily barvy i materiál.

Nejsou už rodiče, kteří to bývali.

Jsou jenom máma a jenom táta. Už není tu, kdo by si hrál…


2 názory

Miroslawek
09. 02. 2011
Dát tip
(X - přízvučná slabika, x - nepřízvučná) hrála jsem si, lezla do stromů. Xx x x Xx X xx = pětistopý TROCHEJ mužský vždy táhlo mě to k nim domů x Xx xx x Xx =? z nesouladu přízvuku v rýmovaném slově si dělal legraci už Karel Havlíček Borovský VELMI MNOHÝM ČESKÝM BÁSNÍKŮM Věčná vaše píseň: "Jaká slast milovati českou vlast!" - Má-li však mít z vaší lásky zisku, nedávejte písně své do tisku. (Epigramy 1845)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru