Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 434 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Zázračný nos
datum / id19.02.2011 / 378847Vytisknout |
autorfilemon
kategoriePohádkyDalší dílo autora
zobrazeno1301x
počet tipů7
v oblíbených0x
Zázračný nos

Zázračný nos

 

Vyzeral ako guľatá reďkovka. Visel na gumičke a čakal. Kedysi ho nosil starý klaun Puf a zabával ním deti. Dnes však klauna niet a nos len čaká. Už sa aj vykotúľal z cirkusovej šatne von, aby bol bližšie k životu. Raz doň kopol akýsi chlapec, potom doň zahryzol pes, až sa nos nakoniec prikotúľal k školskej bráne.

- Aha, nos! Taký nosieval starý klaun Puf, keď som bol ešte malý, - zohol sa raz k nosu starý učiteľ matematiky, ktorého sa báli nielen všetci žiaci školy, ale aj školníkov pes Raf. Učiteľ matematiky zobral červený nos a až mu tak rukou mykalo, čo si ho chcel nasadiť. Rýchlo sa poobzeral okolo seba, či je čistý vzduch. Bol. Nasadil si nos - a div-divúci: starý učiteľ bol zrazu malým chlapcom. Sedel v školskej lavici a učiteľ ho práve ťahal za ucho.

- Nikto v mojej triede nebude vyrušovať, aby si vedel! - kričal učiteľ a len ťahal nešťastné ucho a ťahal.

Starý učiteľ matematiky si rýchlo zložil červený nos a poškriabal sa na ľavom uchu. Bola to vtedy nespravodlivosť, nevyrušoval som ja, ale Tóno Múčka, ukrivdene si pomyslel a opatrne položil nos nazad k školskej bráne.

- Aký smiešny nos! - pristavil sa pri nose Maťo Hruška, postrach všetkých učiteľov, aj školníkovho psa Rafa. Nasadil si nos a zostal ako obarený: on, Maťo Hruška, bol zrazu učiteľom a vysvetľoval násobenie zlomkov. Žiaci ho však nepočúvali, hádzali po sebe gulôčky z plastelíny, jedli a niektorí mali na ušiach slúchadlá a tvárili sa veselo.

Ako dobre, že je to iba sen, pomyslel si Maťo Hruška a zložil si nos. Veď ja to násobenie zlomkov vôbec neviem! Zavesil nos na bránu školy a utekal do triedy.

V ten deň bol učiteľ matematiky ako vymenený: vôbec neskúšal a všetkým lenivcom vysvetlil násobenie zlomkov ešte raz. Maťo Hruška zas pozorne počúval, až sa začalo v triede šepkať, že je asi chorý.

Keď sa skončilo vyučovanie, starý učiteľ matematiky a Maťo Hruška sa nenápadne obšmietali okolo školskej brány, ale nosa tam nebolo. Možno sa  pobral za svojím klaunom a možno ho našiel školníkov Raf. Veď aj psi môžu snívať, či nie?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.07.2011 08:36:11dát kritice tipbaronka

Velmi pěkné
... vykutálel se ven
aby byl blíže k životu...
To je úvod
do pohádek o nosu
Byla by to
nádherná knížka
09.05.2011 20:04:32dát kritice tipavox
pohádková pohádka... já chci taky na chvilku takový nos :-)) */
20.02.2011 20:51:07dát kritice tipRadek Dyma
Inu, já jsem rád, že všechny příběhy nejsou jako Malý princ, byla by to nesmírná nuda; nakonec by čtenář hledal pravý opak. Aby bylo jasno: varuji se srovnávání, to je urážka autorovy originality, spíše mě zajímá, zda to, co čtu, je tvořeno "autorovým hlasem", jím samým; nežádám, aby autor něco přejímal od druhých a popíral tak sám sebe. Opravdovost je podstatná. A v této pohádce ji nalézám.
20.02.2011 19:44:11dát kritice tipfilemon
Ďakujem vám.
19.02.2011 22:55:45dát kritice tipWinter
Ok, přiznávám se, že jsem ho taky četl až téměř v dospělosti, takže nemůžu soudit.

Ale jako děcko jsem miloval různé "lidovky", české, indiánské, to bylo jedno, vždycky mě to mrazilo mnohem víc než z těch "umělotin", co psali velcí spisovatelé pro své nejmenší. Vyjma Maxipsa Fíka .)

Přičítám to faktu, že do tyhle lidovky byly/jsou poslední reziduum mýtického myšlení v současné době a člověka jako takového navrací k jeho prvotnímu, posvátnému chápání světa. Děti, které ještě nejsou tak zplundrovány řády, by pro to mohly mát zvláštní cit, co já vím...
19.02.2011 22:46:11smazaný uživatel
smazaný uživatel
19.02.2011 20:46:58dát kritice tipWinter
Což o to, text funguje, ale to poselství mi přijde takové obyčejné, příliš světské, není v tom to "mýtično pro děti", které obdivuju na Malém Princovi nebo lidových pohádkách.
19.02.2011 20:32:31dát kritice tipRadek Dyma
Nemohu napsat nic kritického, poněvadž ta pohádka je krásná, psaná prostě a srozumitelně, tak jak tomu u pohádek má být; navíc jako by jí, dala-li by se personifikovat, na rtech pohrával shovívavě laskavý úsměv: je prostě milá. A také výchovná: potencionálního nejmenšího čtenáře nabádá k empatii, k vcítění se do "životní role" někoho druhého, zde učitele; já se vcítil do role čtoucího dítěte, proto píšu tyto řádky. A konec má přirozenou, nenucenou poetickou zkratku, tedy pointu, lehkonohou a vzdušnou. Pohádka obstojí i ve srovnání s velmi přísnou konkurencí. Škoda, že nemám děti. Radek Dyma


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.