Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Doktor
datum / id20.02.2011 / 378936Vytisknout |
autortakjinak
kategoriePovídky
upřesnění kategoriefikce
zobrazeno3261x
počet tipů10
v oblíbených1x
zařazeno do klubůLety mezi světy,
Doktor

DOKTOR

Prolog

     Doktoru Jánskému, neurochirurgovi, vyhovovalo být obdivován, byl po právu pyšný na své ruce, dlouhé obratné prsty, na svůj téměř bezchybný úsudek. Bylo mu čtyřiačtyřicet, pod očima měl neustále tmavé kruhy a na tváři neoholené strniště. Pacienty vnímal pouze jako objekty vhodné pro jeho vlastní potřebu zviditelnit se. Proto také vyhledával ty nejtěžší případy, od kterých ostatní dávali ruce pryč. Jako ta šestiletá, s nádorem na mozku a těžkou srdeční vadou. Ani on, ani ona neměli co ztratit.

     Když po šestnácti hodinách na operačním sále oznamoval čas úmrtí, mrzelo ho pouze vlastní selhání. Na druhou stranu byl rád, že si mohl vyzkoušet novou metodu, kterou nedávno vymyslel právě pro tyto případy. Teď už aspoň věděl, že má pár nedostatků. Šel pomalu dlouhou, ostře osvětlenou chodbou, na jejímž konci stáli neklidní rodiče. Ve tvářích jim viděl naději přesto, že je od začátku upozorňoval na mizivou šanci úspěchu. Přišel k nim a nacvičeným pohybem zakroutil hlavou.

„Je mi líto…“ Oznámil a odešel. Podrobnosti jim vysvětlí asistent. Musel si projít záznamy z operace, popsat všechny kroky a najít veškeré chyby, kterým se příště musí vyvarovat.

     Primář jeho necitelné chování neschvaloval. Pomáhat lidem, léčit je a utěšovat, bral jako poslání, pro které se lékař zavázal a byl nucen jej plnit bez ohledu na vlastní potřeby či pocity. Proto Jánskému nebránil v odchodu, když byl přizván ke spolupráci na výzkumu kmenových buněk, který vedl profesor Pech, jehož preparáty z prvotních pokusů se měly začít testovat na lidech.

 

     Na výzkumu se podílelo deset největších špiček v zemi z oboru neurologie, mikrobiologie, biochemie, psychologie a imunologie. Jánský se rozhlédl, známé tváře z odborných časopisů a konferencí. Doktor Pávek, vysoký muž kolem padesátky,  Dachovský se silnými brýlemi a lesklou pleší, a s nimi poněkud liberální, asi třicetiletý tmavovlasý Cach, byli psychologové. Pech s kulatým oroseným obličejem a vyhublou postavou, zastupoval jako jediný mikrobiologii a zároveň byl vedoucím výzkumu. Erben, velký světlovlasý hromotluk a McEan z Irska, jediný zrzek a zároveň cizinec, vedli biochemické části projektu. Problematikou imunity se zabývali  Majerová, pravá dáma s krátkými kudrnami a profesor Rychta, pyšnící se svým plnovousem a dlouhými vlasy.  Neuroložka Tichá, výborná teoretička věnující se převážně spolupráci s psychology a mimo jiné hezká buclatá tmavovláska, bude spolupracovat s ním.

 

     Jánský provedl vpich přímo do míchy, těsně pod temenem. Roztok s kmenovými buňkami lehce vnikal do objektu, čísla 8-4C, jenž zkřivil obličej, ale jinak na sobě nedal znát bolestivé pálení, které mu látka působila.

Doktor si pomalu stahoval gumové rukavice, a přitom pozoroval objekt. V duchu doufal, že to bude právě 8-4C, který prolomí nekonečnou řadu nezdarů.

     Opustil pokoj, prošel krátkou chodbou a vlezl do prvních dveří. Posadil se do polstrovaného křesla, zvedl oči ke skleněné stěně před sebou, za níž právě usínal zkušební objekt, a zapálil si cigaretu. Tahle část výzkumu už ho trochu omrzela.                Přisunul si popelník a pohodlně se opřel. Snažil se vnímat každé potáhnutí, pozoroval kouř unikající z jeho úst a nosu, dokud se úplně nerozplynul. Nesmělo se tady kouřit, ale jediný, kdo to pravidlo dodržoval, byl Pech.

Hned, jak típl první cigaretu, zapaloval si další se stejným zájmem. Dokouřil ji pouze do poloviny, motala se mu hlava.

 

     Původně si všichni z týmu mysleli, že to byl chybný objekt, u kterého testy neodhalily psychickou poruchu. Cach s Dachovským znovu a znovu procházeli jeho testy, porovnávaly se snímky mozkové činnosti, ale pochybení se nenašlo. Všichni stáli za tlustým sklem a koukali na objekt 8-4C. Ležel klidně na lehátku, ale očima rychle těkal po místnosti. Jediný náznak toho, co se mu odehrávalo v mysli. Ještě před půlhodinou zuřivě bil kolem sebe do nábytku, do stěn a vyděšeně řval.      Nepochybně trpěl, ale kvůli vlivu na výsledky testů mu byla podána pouze paralyzující látka, nikoli sedativa, která by skutečně potřeboval.

 

„Kdo jste?“ ptal se Jánský znovu, pomaleji. Seděl na kraji postele a do rohu papíru kreslil malá kolečka.

„Kdo jste?“ opakoval 8-4C a kulil oči.

„Neopakujte, odpovězte prosím na otázku.“

„Prosím.“ zopakoval zase a zadíval se doktorovi do obličeje. Posunul se po posteli tak, aby si mohl sednout stejně jako on. Zvědavě se zadíval na jeho propisku.

Jánského už to po hodině opravdu nebavilo, nikam to nevedlo. Po poslední dávce se 8-4C choval jako idiot. Nádorem to nebylo, byl pryč.  Ještě teď ho z oslavy prvního úspěchu bolela hlava. Problém ale byl, že zkoumaný vzorek týden od vyléčení v podstatě nemluvil, nedodržoval základní hygienické návyky a často trpěl výbuchy agrese, někdy zas zalézal pod postel, kde schoulený vzlykal a naříkal jak malé dítě. Nepoznával běžné obrazy světa. Podivoval se nad fotografiemi zvířat, budov či dětí. Jako by ho léčba zformátovala. Výsledky psychotestů byly k ničemu, jako by na něj nefungovaly, snímkování vykazovalo obrovské výkyvy v aktivitě mozkových buněk, něco bylo u 8-4C špatně a oni neměli nejmenší tušení co.

Otevřely se dveře. „Promiňte, doktore Jánský, smím na okamžik?“, vyhrkla Tichá a pokývla hlavou směrem do chodby.

„Samozřejmě.“ zamračil se a vyšel za ní na chodbu. Než se dveře zavřely, slyšel 8-4C, jak opakuje „Samozřejmě.“

„Co se děje doktorko?“ Když viděl, jak se tváří, znervózněl.  Byla vyděšená.

„Objekty A-6 a A-7 oni…“ polkla. „Reagují stejně.“

„Jak stejně?“ nechápal Jánský a v hlavě si znovu přehrával dopolední vyšetření, bylo nadmíru uspokojivé, chtěli je oba poslat domů.

„Jako Polda… tedy 8-4C.“

Jánský se na ni zahleděl, Polda… říkal jí, ať si od objektů drží odstup. Proto mají ta čísla. Skoro brečela. „Jdeme.“ řekl zbytečně, jelikož už dlouhými kroky uháněl chodbou do budovy C.

 

     Pech přišel jako obvykle pozdě, špinavý z laboratoře, silně se potil a probíhající diskusi nevěnoval pozornost. Ostatní probírali veškeré dosavadní výsledky bádání. Od začátku výzkumu, kdy se nic nedařilo, jak mělo, až po první úspěch. Ovšem jeho pozdější následky nemohl nikdo z nich akceptovat. Bylo jasné, že výzkum musí být ukončen. Očekávali Pechovo konečné rozhodnutí s lehkou nervozitou. Chápali, jak je pro něj oznámení o ukončení projektu těžké, obětoval kmenovým buňkám vše, včetně rodiny.

Pech se lokty opřel o desku stolu a sepjal ruce. „Zvážil jsem všechny skutečnosti přátelé. Situace se vyvinula jiným směrem, než jaký byl očekáván, ale přesto jsem se rozhodl ve výzkumu pokračovat.“

„Cože…? No to snad...“ ozvalo se naráz několik hlasů.

Pokračoval, jakoby překvapené výkřiky neslyšel „Po rozhovoru se zástupci vlády a armády, jsem dostal povolení ve výzkumu pokračovat.“ pronesl klidně do nastalého ticha. Nehybné bílé postavy zíraly do prázdna, nikdo nemohl uvěřit tomu co slyší.

Najednou se postavili pánové Dachovský a Pávek.

„Odcházíme,“ oznámil za oba Pávek, „ s tímto nechceme nic mít.“

„Už tak jsme to nechali zajít daleko.“ podpořil jej Dachovský.

Tichá vstala a odkašlala si, všichni se k ní otočili. „Já si také myslím, že by měl projekt pokračovat.“ pokrčila rameny a znova se usadila.

 „Proč to děláte, proboha?!“ obořila se na ni Majerová.

 „Nedívejte se na mě tak. Vidím to jako možnost dělat lidi lepšími, mohli bychom napravit vrahy, sadisty, násilníky… Zbavit se duševních onemocnění a poruch. Dávat lidem nové šance….“

„Chcete brát lidem duše?“ vložil se do hádky Pávek.

„Nenechte se vysmát doktorko, vy si myslíte, že jim jde o tohle? Proč asi projevila zájem vláda a armáda? Chtějí lidi ovládat.“ Majerová poslední větu doslova zasyčela.

Tichá se jen přikrčila a sklopila oči k dlaždicím na zemi.

„Obávám se, že odejít není možné.“ ozval se Pech. „Vláda se obává možnosti úniku informací. Od této chvíle, do ukončení projektu, nesmí nikdo opustit ústav bez vojenského doprovodu, a to pouze v nanejvýš neodkladných záležitostech.“

Teď už se potili všichni. Pech pokračoval.

„Toto drobné nepohodlí, komplikace vám způsobené, dostatečně vykompenzuje odměna, která nám byla přislíbena v případě úspěšného ukončení výzkumu.“ Dokončil větu, pohodlně se opřel do židle, zapálil si cigaretu.

„Vítám vás ve hře, přátelé.“

     Doktor Jánský sáhl do kapsy pláště, vytál pomačkaný balíček cigaret a jednu si, na potřetí, zapálil. Nebyl schopen slova. Právě se během několika okamžiků naprosto otočil cíl bádání. „Samozřejmě, že má o výzkum zájem armáda, proč mě to nepřekvapuje?“, pomyslel si Jánský. „Budou lidem vymývat mozky, dávat jim jen takovou výchovu a informace, které budou pro danou věc zapotřebí. Stačí jeden, dva vpichy roztoku s neúčinným inhibitorem, měsíc intenzivní výchovy a mají loutku na hraní z kohokoli. Mohou rozpoutat války, ovládat trh, měnit přesvědčení… cokoli.“ Z myšlenek ho vytrhl Pech.

„Do práce pánové, dámy“ Pokynul jejich směrem. „Nyní k ní máte spoustu nových podnětů.“ Rozvážně se zvedl od stolu. Usmíval se.

„Kolego Jánský, vy budete pracovat se mnou.“

„Prosím?“ Jánský naprázdno polkl.

„Ale no tak, budete svědkem nejzajímavější části výzkumu. Měl byste být nadšený.“

On by raději volil slovo zděšený.

„Myslím, že Vaše nadšení nesdílím, pane kolego.“ chtělo se mu zvracet.

„Ale?“ pousmál se Pech a natočil hlavu ke dveřím. V tu chvíli jimi prošel muž ve tmavém obleku, v dlaních jemně svírajíc pistoli.

„Tak prosím, kolego“ ukázal Pech do chodby.

 

    Jánský se zahleděl z okna a přemýšlel, jak to ukončit. Musel někomu říct, co se tu děje. Začalo to být opravdu nebezpečné, lehce se to mohlo vymknout už tak křehké kontrole. Po chodbách chodili lidé bez výrazu sem a tam, mezi nimi i Majerová a Pávek, kteří se odmítli podvolit a pokračovat v projektu. Posloužili pokusům jako první. Také byli jedni z těch, u kterých nebyla změna po aplikaci trvalá. Po nějakém čase se u nich vždy objevil náznak vlastního podvědomí. Nikdo nevěděl proč. Jánský se pro sebe pousmál.

     Vytáhl z kapsy ukradený mobil a vytočil číslo. Najednou ucítil bodnutí do krku, nesnesitelné pálení mu pronikalo až ke konečkům prstů. V mžiku se svalil na zem a v nehybné ruce se v telefonu ozvalo netrpělivé: Redakce Národních novin, kdo volá?… haló, haló… tu tu tu tu tu… Bezvládné tělo popadly dvě silné ruce.

„Odneste jej do pokoje číslo 6 Leopolde, děkuji.“

„Jistě pane.“

 

 

Epilog

O tři roky později… Sanatorium pro duševně choré, Jihlava

 

     „To je náš doktor.“ oznámil zřízenec v modrém. Rukama udělal ve vzduchu uvozovky a zvedl oči v sloup. „Je v pohodě, ale musíš vždycky počkat, dokud nespolkne prášky, občas si rád zaprotestuje a plive je pak do záchodu.“  Nový pečovatel se na muže zadíval, zaujaly ho jeho dlouhé štíhlé prsty. Nepřipadal mu jako cvok, ale to na tomhle patře nikdo. Schizofrenici.

Jeho průvodce se mezitím posunul k dalším dveřím. Odtrhl od muže oči a doběhl ho.

„Na tohohle bacha, bejvá agresivní. Nechoď k němu sám a po ruce měj sedativa.“ pokračoval zřízenec ve výkladu, zatímco jejich kroky utichaly v chodbě.

 

LM // 20.2.2011

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.02.2011 18:53:39dát kritice tiptěša
třeba oslovení tady „Promiňte, doktore Jánský, smím na okamžik?“ a pod tím


„Cože…? No to snad...“ ozvalo se naráz několik hlasů.

a dialog pod tím mi připadá hrozně strojenej, představ si ty profesory, jak tam sedí kolem stolu a střídají se v napsaných replikách. ale možná je tu subjektivní, bůhví. (a tady "Do práce pánové, dámy“" chybí čárka.)
24.02.2011 15:40:01dát kritice tiptakjinak
Díky těšo. Jestli se můžu zeptat, jakých přímých řečí se to týká?
24.02.2011 11:23:26dát kritice tiptěša
moc mi nesedí několik přímých řečí. jinak je to napsaný příjemně, ale nejvíc se mi líbil ten úvodní odstavec, v němž se děje něco, co má co dělat s realitou. ten zbytek je dost fádní, možná tím, že jsem měl kolem deseti let rád konspirační teorie a o takovýchhle výzkumech jich existují miliony s přesně stejným syžetem.
23.02.2011 19:14:54dát kritice tiptakjinak
S tím mi nezbývá než souhlasit
23.02.2011 19:11:12dát kritice tipVT Marvin
Popularizační vědecké články jsou myslím dobré pro nasátí základních, zjednodušených informací.
23.02.2011 19:01:55dát kritice tiptakjinak
Díky VT Marvine, příznám, že nejaktuálnější poznatky vědy neznám, ale zaujala mě věta od jednoho doktora a to přibližně v tomto znění: Jak se nový neuron dozví, do jaké jste chodili školy?... a to mě přivedlo na prvotní myšlenku... Jinak děkuji za připomínky, zužitkuji je :)
23.02.2011 18:36:38dát kritice tipVT Marvin
Prosíme o označování budoucích žánrových povídek podle výzvy v klubu.
23.02.2011 18:35:51dát kritice tipVT Marvin
Nó, jestli k tomu napíšu víc, toť otázka. Četl jsem to dost na etapy, takže detailům se vyhnu. Klasika to je, ale konec mohl být klidně jiný, mohlo se to ubírat jinam. Musím bohužel říct, že jsem se musel při čtení usmívat, protože věda je jinde, ale to běžný čtenář nebude vědět, nápad tedy přijímám. Napsané to není špatně, ačkoli konec se poněkud zrychluje, aniž by nabíral na obrátkách, prostě to vypadá, že už jsi to chtěla mít dopsané a text nám nepřinesl žádnou hlubší psychologii, dilema vědcovo, akční scénu, cokoli. Pohlednu-li na text přísněji, pak je škoda, že byl napsán tak klasicky. O všech postavách se dozvídáme informace ve chvíli, kdy se s nimi setkáme, jsou to takové statické popisy. Doktor Jásnký by měl asi být hlavní postavou, ale na konci je zcela zastínem postavou Pecha, za celou povídku se nedozvíme nic o jeho osobnosti z jeho chování, což je škoda. To jsou ty statické popisy. Ale jo, klub ano, proč ne.
22.02.2011 14:11:44dát kritice tiptakjinak
Děkuji Pú, od tebe, jež prózu v podstatě nečteš, mě to opravdu potěšilo:)
22.02.2011 14:05:17dát kritice tipanimovaný medvídek Pú
Po delší době povídka, kterou jsem se odhodlal přečíst a dočetl, takže úspěch :-) Celkem pěkné, jemně jsem si představoval prostředí, kde se příběh odehrává; nenásilná povídka, ale trochu sklouzávající po povrchu - nadruhou stranu to mělo hladký průběh čtení, žádný "zasekávačky" do náročnějších dialogů, myšlenek postav nebo děje.

Jinak pěkně graficky oddělený odstavce a text celkově :-)
21.02.2011 22:20:51dát kritice tiptakjinak
No to už je na tobě :)

Myslíš, když Pech oznámí, že výzkum pokračuje a on nesdílí jeho nadšení? Možná máš pravdu, ale v té chvíli je už jasné, že nepůjde o léčbu či pomoc, ale o zneužití výsledků ku prospěchu pár jedinců... Je ale fakt, že s takhle malým množstvím informací o jedinci lze situaci chápat, dle každého čtenáře, trochu jinak...
21.02.2011 22:10:18dát kritice tipWinter
Já vím, on nebyl úplně špatným. nakonec mi největší morální problém dělalo rozlišení, jestli je větší "zlejší" Jánský, který s lidmi nakládá jako s předměty, ale léčí jej, nebo primář, který prosazuje empatii, ale je jen kancelářská krysa.

Přeto si myslím, že to odmítnutí je silný morální krok, na to, aby byl podán tak narychlo. Což může být jen můj dojem.
21.02.2011 22:04:11dát kritice tiptakjinak
Benji, děkuji. Až se k povídce za čas vrátím, zvolím druhou možnost, tedy prodloužit:) Získám odstup...
21.02.2011 21:58:58dát kritice tiptakjinak
Winter máš na mysli přerod ze zlého v hodného? Vždyť to se nestalo. On přeci nebyl úplně "špatný", na lidech mu sice nezáleželo, ale na výsledku své práce ano... Zajímalo ho, jak působí na své okolí, jak se prezentuje...
Jinak rozumím tvému problému s rozlišováním žánru není to ani jedno z toho, co si popsal:) Vylezl z toho jakýsi kříženec...
21.02.2011 21:58:21dát kritice tipBenji
První dojem: Dobře se to četlo. Má to spád.
Druhý dojem: Zajímavý nápad, ale aby to nepůsobilo
mělce, je potřeba jiné formy. Buď zkrátit, nebo prodloužit. V každém případě ale je to velmi tenký led. Píšeš dobře, možná že méně "angažovaný" námět by dal více vyniknout tvému talentu. Tip dám za styl.
21.02.2011 20:29:36dát kritice tipWinter
Jo, dějovost má být chválená, o tom žádná .)

Měl jsem problém rozlišit, jestli je text žánrovkou nebo jakýmsi morálním apelem, pokud žánrovkou, chybí ji nějaký ten spektákl (vyvařená akční scéna, která zabrnká na provařené kódy žánrovek - nebo je nějak převrátí), pokud morálním apelem, pak značně vyžilým.

Přerod Jánského byl příliš hrr, ale to bude dáno tím, že cpeš románový postup do formátu povídky.
21.02.2011 12:21:30dát kritice tiptakjinak
To oceňuji Prosecký, díky.
S psychologií postav máš pravdu... v podstatě by měla být stěžejní, aby bylo vyjádřeno co mělo být,to co teď zůstává skryto, ale pak už by to nebyla povídka, ale novela :)
21.02.2011 11:03:17dát kritice tipProsecký
Oceňuji výraznou dějovost. Na povídku však je děje snad přece jen příliš.
Psychologie postav mohla být propracovanější. I samotné téma je poměrně ohrané.
Takže za dějovost na rozdíl od zde v povídkách(bohužel u mně) často převládající imprese tip.
21.02.2011 10:26:35dát kritice tiptakjinak
Díky Mám místo mozku z piva kostku
i Tobě heartrate
21.02.2011 10:11:14dát kritice tipheartrate
korektor
Moc se mi to líbí - poměrně těžké a dobře zpracované téma, skvělý hutný styl, jen tak dál!
21.02.2011 09:52:14dát kritice tipMám místo mozku z piva kostku
Je to naprosto předvídatelná klasika, ale pěkně napsaná. Tip a klub. Hádám, že marvin ti k tomu řekne víc :D
21.02.2011 08:47:24dát kritice tiptakjinak
Děkuji všem za přečtení. Písmo upravím, na mém noteboočku vypadalo menší :) snad bych se mohla vymluvit na krátkozraké...?
Příběh má i obsah v obsahu, ale to by pak ta povídka musela být dvakrát taková, abych to neviděla jen já :)
21.02.2011 03:18:09dát kritice tipMetta
dobrý, jako Nicoll
21.02.2011 02:21:55dát kritice tipbrackenridge
pani ale ty pismena sou desne veliky! nedalo by se to malinko zmensit?
21.02.2011 01:29:29dát kritice tipsenti
Libi, je to ctive a ma to spad. Myslim ze by si to zaslouzilo delsi rozpracovani. *
20.02.2011 23:48:53dát kritice tipNicollette
Čapek znatelný! :) Píšeš pěkným stylem, obsah byl kapku prvoplánový, ale mně osobně to nevadí.

*


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.