Sem si můžu dát cokoliv

Některé věci se opakují, ale je mi to jedno, to je pro lidi co ví. Ať žije kominík!

CRUDELIS AMORITA

Jsem kominík v bílém

Všechno je na mě hned vidět

Jsem řezníkova zástěra

Za umírajícím zástěna

 

Pln optimistické obavy

Zalezu si do hlavy

Hledám zbytky lidskosti

V těch co znají nebo najdou

Skuliny v hrablu

 

Proklouzli pod Kombajnovo kosou

Opojení klade nástrahy

List utírá se rosou

Pozor na vrahy

 

Na smičci visí kalhotky

Chlípní japončící na ně nedosáhnou

A než si někde seženou žebřík, jsou fuč

 

Natřásáš se jak sklenka pod údery klavíru

Nikdy nebudu zpívat vysoko, proto mi nepraskneš

Samičky žerou samečky odpradávna

Pavoučnice kudlankovitá

Krutostka lásečnicová

 

Lákají mne k sobě do komůrky

Bohužel jsem z ptačí říše

Jsem čistič lví srsti

Riziko prázdné savany

 

VEJKEND

Potřebuju napsat něco pořádnýho

Někdy mezi dnem a nocí

Kominík ztratil zip

Podmračený chce

Abys byla navždy šťastná

Kolik už jsi rozbila zrcadel?

Muži plní nepochopitelných smutků

Ach, ty jejich útěky nikam

Ženy vzpomínají častěji

Tenkrát v kopřivách za staďákem

Na starém gauči přibývají fleky

Vyražený dveře facky křik

Jestli mě někdo zraní tak jak jsem zranil

Tak napíšu něco pořádnýho

I když ty sis pak našla toho černocha

A já složil svojí první píseň pro Evu a Vaška

Byl jsem svině v nedefinovaných hranicích

Polosvobodnej chlívák svůdnej výhul

Nechci být po fotrovy

Slovo navždy svazuje

Oči, nohy, ruce, vlohy

I kdybys byla ta nejlepší na světě

Asi bych měl začít brát antihormonália

Můj první oficiální dlouhodobý vztah

 

Kurt Cobain by dnes slavil 44 let

Šlehnul by si?

Šlehneš si někdy?

Já už to asi nestihnu

Nastupuji do práce

To mě zabije

Nevěřim, že si zvykne každej

To budou teprv...

 

Navždy ve mně bude cosi hlodat

Zdravím všechny neklidné povahy

Co se nevydrží koukat na mučení

 

Chlapy se zblázní

Když po nich ženský jedou

Naštěstí jsem ve fázi odmítání

Hele rád bych se s tebou líbal

Ale mám holku víš

Tak nebuď smutná

Ty děvko z Anděla

Spát s pannou už nestihnu

Ale to nevadí

 

Zlo by se nemělo tolerovat

Lidé opěvují sebevraždy

Včera jsem měl takovou kocovinu

Že jsem chtěl jít prvně v životě do mekáče

Přijel Miliš

Znáte tohodle Boha?

Chytá kachny z Moravy

Pak je škubou na kolejích

Většinou všechno vybleje

Po pátým pivu mi říká

Je to v prdeli

Všichni už máme holky

A já mu říkám hele

Třeba se do ní zamiluješ

A pak jsme šli pařit

Holky který nechtěly tančit

S naším hluchým kámošem

Moje milá polejvala pivem

Miliš to šel řešit a my se líbali

Pak se doma poblila do lavůrku

Ale pšt

 

Kdyby ses učil, tak si mohl mít úplně luxusní kuřbu

Život je někdy hodně těžkej

 

 

PLANETKA XB8

Jak se máte přátelé?

Také běháte do schodů, jenž spojují jen prázdné tmavé zaprášené chodby?

Cestou nahoru pár obrázků po dávno mrtvé domovnici

V těsném rámu kroutím se jak papír pod vlhkostí

Ze sklepa zpuchřele syčí píchlé duše bicyklů

A vítr ohýbá slabší kusy níž a níž

Homosexuální bezlepkář z Jižního předměstí

Všechno mu příjde vtipné a úžasné

Že v krčském lese vzali policajti zatáčku smykem

Pane Bože vím že usínáš ve vedlejším pokoji

Na snídani si dáš vločky s banánem

Nikdy nebudu šťastný jako ty

Zpitý na troud

Další, delší, lepší čoud

Šel bych se opít

Pár schodů dolů a jsem v hospodě

Co by na to řekla?

Drogy a alkohol prý do vztahu nepatří

NUDA?

Klid?

Žízeň!

 

(spící krásce)

Miláčku já si skočím na jedno

Tak běž, pěněženka je na tom malým stolku

Já jí nechci, to ze včera zaplatím za tebe, pak mi to dáš

(jak se řekne wow česky?)

 

Dal jsem si pivo a rum

Vedoucí chaty a barman v jedné osobě toho asi dost procestoval. Soudím tak podle slov, které vypadly z jeho uvědomělých úst, jak staré pavučiny z plesnivého rohu. Adresátem byl jistý neidentifikovatelný pražák..

„Ještě jedno. A nemáte cigárko?“ (Šel jsem na jistotu, kouřil už ráno v dodávce, když nás vezl na místo určení. Ostatní, sportovně rodinně založené osazenstvo penzionu, na první pohled a poslech pocházející převážně ze střední třídy Středočeského kraje, jsem považoval v tomto ohledu za předem ztracené.)

„Jé, díky startka.“

 

MŮJ PRVNÍ SONET

Nejsem schopen napsat báseň o své dívce. I po tom, co mi tak božsky voní prsty. Pokaždé když si sundá tričko, tak mě ohromí dokonalostí svých ňader. Tohle představení vidím i několikrát denně a stejně z nich pořád nemůžu, jsem fascinován.

Každý den jsem okouzlen

poblouzněn

usoužen z žen

no a už je to zas úplně o nečem jiném

nikdo v tobě

nejhorší lháři

toužící po obdivu

blablabla

moralizující kecy

dělejte si co chcete

jen mne tím prosím neotravujte

nechci penzijní připojištění

můj majetek

oblečení, kytara a mobil

nejradši bych ho rozmlátil kladivem

jo a noutbuk a pár dalších kravin

och jak božsky mi voní prsty

když z tebe holka teče a ty tečeš do ní

nejkrásnější ticho

prý některé ženy ani nepoznají orgasmus

negr, megera, gram mramoru

nemůžu se nějak dostat k podstatě

toho co jsem chtěl napsat

jen tak si sedim a píšu hovadiny

pár lidí to i dočte

fajn lidi by měli mít fajn život

vzduch v pokojích by měl vonět sexem

jdu si udělat kafe a pak dopíšu tenhle sonet

 

hm, voní hezky

počkat jdu se kouknout jak se píšou sonety

tak třeba john donne, zbožné sonety, strana 61

takže tam má 12 řádků, rým abba, a na konci má

takové dva odtržené řádky

deset slabik na řádek

jdem na to

 

Och má krásná bohyně z nebes mi

seslaná na padající hvězdě,

cítím teplo v studeném průjezdě

čmárném nápisy-život si vezmi

 

V duté trubce bez konce a stylu

vědomi marnosti šlépějí svých,

chtějí se milovat, teskný to smích

trylkuje na plotě z balakrylu

 

S ozvěnovou prodlevou kroky tmou,

křehkost lidské epopeje pádí,

mladí se hladí, staří se radí,

co s nimi bude tam za oponou

 

Pompézní klid jak po dobrém styku,

no tak se neboj, zmáčkni tu kliku

 

MAŠLÍKOVÁ MESÁROŠOVÁ

Nebudu škrtat

Mé díla budou navždy plná zbytečných slov

Protože život je plný zbytečných dní

Německý pop, ukrajinské disko

Máme hluchého kámoše

Holky, které s ním odmítly tančit

Má dívka polila pívem

Byla fakt šrot

Hadrpípa totál plech

Míšo já už na žádný pivo chodit nechci

Mohli jsme mít hezkou sobotu a místo toho jsem si myslela že umřu

Možná mám něco po čem každý touží

 

Zrušte televize, školy, drogy, mládež, důchodce, daně, stát, sklo, plasty i papír

Rodiny plné nevěrných hovad

To jsou všichni tak blbí?

Naštěstí ne, jen asi 90%

Tady se opěvují herci

Mistři přetvářky

A co na to vědci?

Co to je za píču ta Mašlíková?

Přísahám na břicho holohlavé ropuchy

Že je mi sympatičtější smradlavej houmles

 

VENEZUELA

Sbohem poezie

Snůško neuspořádaných myšlenek

Lžeš do očí sobě samé

Když si před zrcadlem prodlužuješ ráno

Marnivá, chtivá poezie

Neptáš se, zda-li tě chci, ve svojí hlavě

Sprostě se vkrádáš do reálných úvah

Drze šeptáš a já věřím tvým slibům-snům

Nepracuj cestuj nepracuj cestuj nepracuj

Piš

Proč mě nutíš, co z toho máš?

Normální styl života, že není pro mě?

Že na to nejsem dost blbej?

Děkuji, nehodlám se utrápit

Jdu se zbláznit s prózou

 

Koukám na svůj dnešní obraz. Už to budou dva roky, co jsem nešáhl na štětec. Úplně mě to uklidnilo. Ještě jsem pak tužkou nakreslil to, co nikdo jiný kromě mě nesmí vidět. Hraju si s nebezpečnou myšlenkou. Nevím, jestli mám jít vrátit empétrojku, protože mi přijde, že hraje docela potichu, i když mám hlasitost posunutou na plný koule. No ono je těch myšlenek víc. Za 8600 korun je v akci zpáteční letenka do Venezuely. Tušivá nervozita. Únor a březen jsou stejně hnusné měsíce. Jenže co zas tady, po návratu? A není to moc brzo, když jsme se ještě 1.12. minulého roku koupali v Indickém oceánu? Peníze vezmu ze stavebního spoření, které jsem si zrušil, poněvadž nepracuji a tudíž nemám co do huby. Na Indii jsem si vydělal na brigádě, jenže na ty teď nemám čas, protože se pokouším dělat zkoušky. Rád bych pracoval nastálo v lese, a taky už jsem tam pracovat měl, jenže se dostavili i jiní zájemci a jejich podlézavé kecy. Švédsko padlo, poněvadž ten sympatický hoch (35), který s námi bydlel je jakýsi zloděj a podvodník. Spolubydlící a domácí v jedné osobě, ukradl kartu, vybral z ní 30000 korun a zmizel. Pin viděl v Obi, když byli spolu nakupovat věci na rekonstrukci bytu. Kámoš má 3 bráchy. Jejich táta dal na Vánoce každýmu pětikilo, a pak za nima šel, aby mu každej vrátil 200 korun, i za babičkou, která u nich v onen štědrý den oslavovala svou samotu. Dělá na ministerstvu a čte si knihu „Co dělat, když moc milujete svou rodinu“. Už jsem měl dávno spát. Tak zdar můj Emoblogu.

 

A ŽE

Zítra jdu

A pozítří taky

Jak číňani na mítingu

Rozháněti mraky

 

A pošlu babi pohled

Má to svý kouzlo

Najít ve schránce něco pozitivního

Chudák sama

 

To není jako když se na tebe někdo vykašle po půl roce

Povídá si s kytkama

A nechápe, co se to děje v televizi

Jednou vyhrála cenu za nejhezčí balkón ve městě

Huliči by se od ní mohli učit

 

Koupil jsem jí masožravku

Babi hbitě chytala mouchy

Přikrmovala eidamem, vajíčkem

Víc vzpomíná na dědu

 

Tak jí napíšu, že mám svou první práci

A že mé básně stále nemají smysl

Že moje holka zakašlala a po chvíli usnula

A že Evropská unie, je stejně k hovnu

Že naše spolubydlící dnes spí se svým bývalým

A že ten její nynější o tom neví

Že se mi někdy nechce ani vyjít ven

A že mám někdy pocit, že chci spasit všechny

Že je mi líto smutnejch lidí

A že jsem někdy ten nejsmutnější ze všech

 

A tak zítra jdu

Moje ruka se nostalgicky, jakoby naschvál

Zasekne v otvoru oranžového boxu

Třeba se zas potkáme v tramvaji, a ty jakoby nic

Nakreslíš kosočtverec na zamlžené sklo

---