Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Věnováno jim

02. 03. 2011
0
4
510
Autor
Bobby Bock


Věnováno jim


Zavidím lidem co umí,
tak nějak přirozeně bez příkras,
rozdávat lásku jako kytky, 
dají ti všechno - i svůj čas,
a sobě nechají jen zbytky.

Klidně se tváří, klidně září,
cítí že dobrý jsi i ty,
nemají nechuť ve své tváři,
jak býti vnitřně bohatý?

Mají snad v sobě vlastní slunce,
které má nehynoucí zář,
vědí, že vážit lásku na libry či unce,
umí jenom a pouze lhář.

Tihle lidé jsou snad naše spása,
málokdo jim závidí však,
v lidské podstatě skrytá krása,
jak ji objevit, řekni - jak?

Na dně srdce snad ukrývá se,
na dně duše je také snad.
Státi vstříc této skryté kráse,
vzal bych si ji hned za příklad.

A žil bych podle ní jak oni,
čistě a lehce, bez obalu.
Vím, že se pro ni slzy roní,
a vím že stojí hodně žalu.

Mít sílu lidí s láskou v duši,
snad dokázal bych více ...

 


4 názory

Whitesnake
02. 03. 2011
Dát tip
pfíííííííí, hrůza :-(

martinez
02. 03. 2011
Dát tip
možná víc než jenom tušíš - jsou stálice a létavice :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru