Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prozaické haiku o znovuzrození

02. 03. 2011
9
15
3596
Autor
Falka

K ránu si strhat
Rozdrásanými prsty
Strupy z ran v očích


15 názorů

jorel
07. 06. 2011
Dát tip
Falka: po dlouhé době mě někdo dokázal potěšit. tvého komplimentu si vážím. tvá práce je dobrá, pokračuj a snad někdy nadejde čas k nějakému setkání a připijeme na písmáka. myslím, že ten pozvolna zraje a stává se dobrým médiem pro kreativce. jsem rád, že ty zištné tlaky, kterými během své adolescence procházel, pominuly. kéž by i dospělost přinášela potěšení pro ty, kdo jej vytvářeli.

Falka
28. 04. 2011
Dát tip
jorel: zraješ jako víno dobrého ročníku připíjím Tebou na holčičku Alžbětu nic, co je teď, už večer nebude platit (a k ostatnímu jen dodám, že bolest není jemná a vyjádřit ji prostě a věrně a neegoisticky je to nezastřít... jde-li o bolest, nesmí to v té prostotě libě ladit, jinak se tam prolamuje ego pokrytectví a rádoby trpného mučednictví...) a děkuju, za srozumitelnou, věcnou, citlivou a lecos nového poodhalující komunikaci

jorel
28. 04. 2011
Dát tip
Zařazovací slovo tam máš - to je to "ráno". Smysl zařazovacího slava je, aby posluchač/čtenář neplaval v ukotvení a haiku nebylo rozplyzle mnohoznačné, ale šlo na podstatu věci, prostě bylo zakotveno čase či prostoru. Tvoje haiku má OBSAH s velkými písmeny, takže Tvůj výklad jej (pro mě) jen podtrhnul a zvýraznil. Přesto mi nesedí ty rozdrásané prsty - je to moc silných ingrediencí najednou (rozdrásané prsty, strupy). Té haiku, vzhledem k její obsažnosti, by mi (naprosto subjektivně) sednul jemnější výraz (u těch prstů). Prostě neprat to tak okatě. Haiku přeci není o efektu, ale o hlobokém smyslu zdánlivě banální momentky. O prostoupení vnějšiho a vnitřního. O světě mimi i vně nás. A to tam máš zachyceno dokonale! Haiku je krásné právě v tom, jak moc dlouhou cestu musí autor urazit, aby jej dokázal tvořit s lehkostí a elegancí, obsahem i formou, promítnul do něj svoje myšlenky a přesto jej oprostil od svého ega. Haiku je jedna z mála radostí, která nevyžaduje nic víc, než se dívat kolem nás, vnímat a tvořit těmi nejjednodušími prostředky. Tvé dílo je skvělé a proto jej kritizuji. (A navíc, dneska mám narozeniny a nic, co je teď už nemusí večer platit. A zrovna teď se mé kamarádce narodila holčička Alžběta... Tak snad i večer budou dobré zprávy.)

Falka
19. 04. 2011
Dát tip
Ahoj. Nechce se mi vést veřejné diskuse. A netrvám si na ničem. Jen mě zaujal Tvůj podiv nad mým "haiku", a řekla si, že se zeptám. Bez nároku, bez pnutí. Nejsem mistr, ale jsem bdělá a vím, co jsem napsala. Pokusím se Ti to ukázat: Vyjařovací forma haiku mi (nijak jí nemrhám, myslím, že je velice specifická) tu připadala ideální pro to, co jsem chtěla vyjádřit: zachytit bolest stroze, aby bylo jasné, že si v ní nelibuji, a přitom tak propracovanou, závažnou a přesnou formou, aby bylo jasné, že si jí vážím. Navíc je bolest, která provází každodenní přitakání životu, rozhodnutí uvolnit energii k novému tvoření vlastního tvaru, tématem tak obecným, hlubokým a prastarým jako haiku samo. Myslím, že i formu jsem dodržela. Počet slabik/řádků je v pořádku a potřebné předěly (pauzy) vznikly na koncích řádků rytmicky samy - mají tu charakter těžkého povzdechu, nechuti (bolesti) o tom i mluvit, ale rozhodnutí pokračovat, tvořit, žít, energii přece jen uvolnit - tedy rytmus (a slabičné rozvržení) té básně jsou těžké, ale záměrně, významotvorně. Stejně tak zvukomalebnost - je tam, střídají se shluky slabik kr-zdr-sr-str... dlouhá á... je to drá-sa-vá zvukomalebnost, protože to bolí. Není to haiku o znovuzrození jako takovém, ale o aspektu znovuzrození, který je nezbytně provází - o bolesti, a přesněji tedy o vůli - po těžké noci, kdy se přemítalo nad uplynulým dnem, a oči se z bolesti zanítily pláčem (krvavým), podstoupit další bolest a ráno si ty čerstvé strupy strhnout, aby oči mohly zase naplno vidět všechno, co přinese nový den, čím se budu tvořit. Je to vyjádření koloběhu prožité bolesti a vůle jako principu, který i za nejnepříznivějších podmínek umožní vědomí života, bytí, pokračování (a tedy znovuzrození k pokračování). S rytmem, opakováním souhlásek, s ohlášením, že jde o "znovuzrození" a s tím výkladem, který jsem podala, pak konečně souvisí i zdánlivé chybění "kigo" - je to nápadné - že v básni chybí zařazovací slovo (je tu zařazení jen do dne: "ráno"), ono chybění je ale opět významotvorné: má dát vědět, že se popisuje je neustálý koloběh, znovuzrození nastává každý den, odehrává se v každé roční době, každé "ráno", je to hlubší princip než koloběh přírody - bez vědomí života by totiž nebylo ani vědomí tohoto koloběhu jaro-léto-podzim-zima. A tak dál... Ještě pořád to pro Tebe není haiku? (A proč?) ... S úctou Jitka

Falka
19. 04. 2011
Dát tip
Bestye: ono je to ale o té bolesti. Nechat odmočit by zabralo nenahraditelný čas k vidění, například. Ad všichni: psala jsem to jako soukromou poznámku, ale nejspíše bude nakonec obsažné dát ji k dispozici veřejně - připomíná mi to jeden jednoduchý japonský akvarel: čtyři prosté tahy tenkým štětcem, silueta třešňového stromu v krajině - a pod tím dvě strany popisu, co je v tom obraze uloženo, způsob jeho symboliky a konkrétní významy :) K tomuhle typu filosofie a kultury to patří. Tedy:

bestye
18. 04. 2011
Dát tip
možná by bylo lepší - je nechat odmočit a ulevit jak očím, tak prstům. Ale nejsem lékař, tak nevím :c)*

jorel
01. 04. 2011
Dát tip
myšlenku to má zajímavou, ale jinak mi to nesedí. bohužel

Metta
12. 03. 2011
Dát tip
no ano

shodo
08. 03. 2011
Dát tip
haiku?

Delahaye
03. 03. 2011
Dát tip
no brrr .. někdy je čtenářská představivost spíše na škodu

šošonek
03. 03. 2011
Dát tip
Nepochopeno

Modli se se mnou za špínu. Háberités

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru