Garderoba lidských koster

burcuje mě nocí skřípot

vlastních zubů při četbě citací

světových kanibalů a včelstev spolku

Sebevrahů samoúčelu

maj vazbu z latexu

zároveň póry pískovcových jeskyň.

v těch konzistenčních snech

vznětlivou směsí kňouří krve

železitých pilin

skřehot

jak v reprobednách vyhrocený sykavky

jak stepní písek v brázdě námořnických min

a jednu vrhlo moře

osedlánu ženou

zkrocenou mechanismem puškostroje

v děloze

moji brokovnicovou nevěstu

zhmotnělá nevolnost je

garderobou její kostry