Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sloní trápení

11. 03. 2011
1
2
1084
Autor
Barman

Modelem sochy mamuta stál slon Adolf a chobotem nervózně zkoumal statný, leč umělý strom. Sochař a malíř v jedné osobě se právě věnoval zadní části mohutného těla a plácal hlínu s takovou vervou a chutí, že mu pohyb figuranta na druhé straně ateliéru docela unikl. Jest pravidlem, že umělé stromy jsou znatelně lehčí, než stromy živé. Nicméně Adolf odolal pokušení strom popadnout chobotem, a skleněnou stěnou vyrazit vstříc volání divočiny. Namísto toho se začal věnovat ovocnému zátiší, jehož jednotlivé plody byly ryze přírodního charakteru. Neodolal a pustil se do nich. Umělec, akademik, si toho zpočátku nevšímal a dál houževnatě plnil hliněné kýty. Jenomže hlasitý mlaskot nebylo možné přeslechnout a plácal přestal plácat, otevřel ústa, a pak v rozčilení provedl to, co provádět rozhodně neměl. Popadl  kus hlíny a zlobně jím mrštil po Adolfovi, který se jen otočil, a v tom okamžiku mu hlína přistála v dírkách chobotu. Bylo to hutné, bylo toho moc a nešlo to jen tak vyfrknout.  Zavřel oči, zatlačil, na čele mu naběhla žíla, a kdyby mohl, patrně by i zrudl. Když už se zdálo, že se hlína nehne, hnula se s obrovským zatroubením prázdného již chobotu. Umělec vytřeštil oči a hlína mu mezi nimi přistála takovou silou, že se protlačila lebkou dovnitř a z týla vypadl na zem geniální mozek. Nyní by mohl následovat jakýsi golemovský scénář jistého přerodu hmoty, avšak umělec byl v mžiku mrtev a jeho tělo se svezlo na zem přesně tak, jak to mrtvá těla běžně dělávají.

                A tak se stalo, že se slon dostal do vězení pro slony, kde měl být napraven o plevelu a vodě. Za brutální vraždu dostal doživotí, takže bylo zcela jisté, že se náprava zdaří v momentě jeho skonu. Pak z něj bude podle Indů zcela neškodný virus eboly a svět si oddychne od dalšího mordýře.

                Adolf byl slon inteligentní, a tak ihned po uvěznění požádal o kýbl inkoustu a začal po zdech věznice psát své paměti. Na papír neměl nárok, protože hrozilo nebezpečí, že by se pokusil papírem udusit, nebo alespoň plýtvat. Z tohoto důvodu také neprošla jeho prosba, zaslat žádost o milost prezidentu republiky psanou na betonovém bloku. Ředitel v tom viděl důmyslný trik na odstranění hlavy státu a snížil mu příděl plevele o polovinu.

                Z těchto a mnoha dalších důvodů je vidět, jak slon Adolf během pobytu ve vězení strádal. Naděje nesvitla a nesvitla, ba ani paprsek nějaké revoluce a následné amnestie se na obzoru nechtěl ukázat. Byl zavřen již šestnáct let a hubená strava v podobě metráku plevele ze zahradnického učiliště v Kopidlně z něj udělala dvoutunovou trosku. Zcela typický případ disidenta, který pro umění skončil v cele.

                Bylo to na podzim, když se filmaři rozhodli natočit film o prvotním osídlení naší vlasti. Všechno bylo připraveno, peněz bylo tolik, že cateringové firmy měly žně a jen jedna věc bránila věrnému zpodobnění doby lovců mamutů. Je totiž známo, že mamuti těsně před tím než vyhynuli nebo byli vybiti, trpěli velikým hladem a nedostatkem potravy. Jenomže dobře živení sloni v ZOO neukázali ani žebro a na taktní poznámku režiséra, o tom, že by jim dieta neuškodila, ostře reagovali ochránci zvířat. A tu si vzpomněli na Adolfa. Vzhledem k tomu, že šlo o národní zájem, prezident Adolfovi a ještě jednomu sadistovi, který měl výraz pravěkého člověka, udělil bleskově milost. Mohlo se točit.

                Klapka. Lovci tiše pozorují stádo, nejraději by se pustili do nějakého mláděte, ale mamutice si je vzorně hlídají. Jeden z mamutů na konci zaostává, je nápadně hubený a jen stěží drží tempo. Když se vzdálí posledním členům skupiny, vyrazí lovci do útoku a v jeho těle končí několik ostrých oštěpů, zhotovených z mamutích klů. Mamut se jich snaží zbavit, ale díky tomu mu jen hlouběji pronikají do těla a párají vnitřní orgány. Ještě pár set metrů se snaží uniknout osudu, ale pak již klesá k zemi. Lovci jej obstupují a obětavě dobíjejí. Klapka.      

A tak skončil slon Adolf. Smutně, ale zato rehabilitován.


2 názory

Winter
12. 03. 2011
Dát tip
Ok, bezmocnost pointy se nejvíce ukazuje ve schlíplé závěrečné větě, ale jinak je tam dobrých frků požehnaně.

To je dlůhé. Já čtu enem svinsky krátké vjeci.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru