Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdo přestěhuje vetřelce

21. 08. 2011
30
44
6586
Autor
Lakrov
 
Úvod

Za jedním úzkým mořem, nejméně dvěma řekami, asi třemi pohořími a čtvero hranicemi teče Vrbový potok a u něj leží neveliká zoologická zahrada. Žijí v ní zvířata maličká i ohromná. Některá jsou ráda ve vodě, jiná chodí ven jen za tmy a další by nejraději celý den létala v povětří. Mnohá z těch zvířat neznají jiný svět než svůj výběh, protože se v zoo už narodila. Ta droboučká si ani nevšimnou, že má jejich území nějaké ohraničení. Ale ta veliká, co byla přivezena z cizích krajů, poznají, že jsou daleko od všech svých blízkých. A tak se lidé, kteří o ně pečují, musí dobře starat o to, aby se v zoo cítila jako doma. Většina zvířat si naštěstí ráda hraje, a v tom má výhodu, protože kdo si hraje, najde si všude brzy kamarády. Pojďme se za nimi podívat.


 
 
Kdo vystěhuje vetřelce

„Ti lidé jsou ale prasata,“ povzdechl si Slon a vyhodil z výběhu velký sáček od svačiny.
„To si prasata možná nezaslouží,“ zastal se Tchoř sudokopytníků. „Když jsem byl tuhle v noci u nich ve výběhu...“ Zmlknul, protože si uvědomil, že zas nechtě prozradil jednu ze svých toulek.
„Možná, že takoví ani všichni lidé nejsou,“ přidal se Stehlík. „Onehdy jsem viděl houf dětí, co chodily s hráběmi a pytlem, a sbíraly odpadky mezi výběhy.“
„A mně lidé někdy hází kousky chleba,“ přisadila si Kačenka. „To jsou taky odpadky?“
Slon už je neposlouchal. Vydal se na cestu kolem výběhu; šmátrat chobotem, nenajde-li za zdí něco zajímavého.
„Au,“ zaslechli za chvíli. A pak ještě jednou silněji: „Auvajs!!“ To už ale Slon běžel k rybníčku. Předníma nohama se do něj postavil, ponořil chobot a střídavě nabíral vodu a pak zas vyfukoval bubliny.
Děco bdě stdašdě píchlo,“ stěžoval si s plným nosem.
Nejpohotovější byl Stehlík; hned se rozlétl k místu, odkud Slon přiběhl. „Je tam vosí hnízdo,“ vrátil se za chvíli.
Tchoř dostal pro změnu nápad, jak Slona ochránit do budoucna: „Až půjdu v noci kolem,“ pošeptal mu, „důkladně to tam označkuju. Abys tam příště nestrkal chobot.“
„Jenže to vosy nevyžene,“ povzdechl si Slon. „A já se vos bojím jak Stehlík kočky.“
„Voda v rybníčku už je zase samé bahno!“ rozčilovala se Kačenka. „Kdo se má v takové špíně koupat; a kdo za to může?!“ loupla očima po Slonovi, stojícím v kalné vodě.
„Vetřelci,“ odpověděli jí ostatní jednohlasně.
„Musíme na ně něco vymyslet,“ začali se hned domlouvat Tchoř a Stehlík, který jediný věděl, kde přesně vosí hnízdo je.
„Hlavně kvůli Kačence,“ zdůrazňoval Tchoř. „Aby jí zas někdo nerozbahnil rybníček.“
To Stehlíka rozesmálo. Rozesmál se i Slon, což bylo dobré znamení; popíchaný chobot už ho zřejmě přestával bolet.
„Jste hlupáci!“ rozkřikla se Kačenka. „ale já... Já vám teda pomůžu,“ dodala po chvilce nejistého ticha jako omluvu.
Stehlík zaletěl obhlédnout terén. „Vosy jsou rozzlobené,“ nesl špatnou zprávu.
„Bodejť by nebyly, když jsem jim hnízdo málem obrátil naruby,“ přeháněl Slon. „Ale jestli mě naštvou, vlítnu na ně a...“
„Jenže neumíš lítat,“ podotknul Tchoř. „Zato vosy to umí dobře. Musíme počkat, až se uklidní, a něco do té doby vymyslet. Stehlík na ně občas nakoukne; jeho si nevšimnou.“

Nejlepší by bylo jít na ně v noci,“ pošeptal Tchoř Slonovi druhý den za úsvitu. „Když jsem šel k ránu od opic... teda co to povídám –,“ snažil se honem zamluvit další prozrazenou toulku. „Prostě – šel jsem ráno kolem, když padla rosa, a ve hnízdě se ani křídlo nehnulo.“
„Není tma výhodou spíš pro vosy?“ zauvažoval Slon. „Nepotřebují nás vidět, stačí jim cítit naše teplo. A na rozdíl od nás se vosy o sebe nebojí. Bojují jako jeden za všechny; my nanejvýš jako všichni za jednoho. A když říkáš, že se za ranní rosy nehnulo ani křídlo, nemuselo to být kvůli tmě; mohlo to být taky kvůli chladu.“
„Nebo kvůli té rose,“ došly Tchořovi další souvislosti. „S vlhkými křídly se možná vosám špatně létá.“
„Takže nepůjdeme za tmy,“ zaradoval se Stehlík – to bych s vámi totiž letět nemohl; „my na ně půjdeme za deště!“
„Už aby to bylo,“ mnul si Slon chobot.

O úplňku bylo jasno, ale další noc se zatáhlo a ráno začalo mrholit. Stehlík se vydal na průzkumný let; „V hnízdě je jak po vymření,“ hlásil.
„Takže už víme, že teď, ale ještě nevíme, co,“ zhodnotil situaci Tchoř.
„Já bych na ně vlítnul, a rozdupal...“ rozohnil se Slon.
„Ale létat ses pořád ještě nenaučil,“ brzdil ho Tchoř. „A když jim rozbijeme hnízdo, hned se do nás pustí. My jim to hnízdo nesmíme rozbít; my jim ho musíme jen přestěhovat.“
„Jenže jakmile s ním pohneme, není nic, co by je udrželo uvnitř,“ vzpomněl si Slon na nedávnou zkušenost.
„Svačina!“ pronesla důrazně Kačenka.
„Jak teď můžeš myslet na jídlo,“ změřil si ji pohrdavě Tchoř.
„Já nemyslím na jídlo,“ ohradila se Kačenka, „ale na ten sáček od svačiny, co se tady tuhle válel. Ještě si pamatuješ, kam jsi ho vyhodil?“ obrátila se na Slona.
„Syrečky...“ prohodil Slon zdánlivě bez souvislosti, zvedl chobot, nasál a vydal se proti větru dolů ke krmelci. Za chvíli už se vracel a mával velkým igeliťákem. „Kdo se hlásí o práci?“
„To bude nejspíš úkol pro mě,“ usoudil Stehlík. Chytil sáček do zobáčku, ale měl co dělat, aby se s ním udržel ve vzduchu; váha sáčku ho pomalu táhla k zemi. „Tak to jsem vám asi k ničemu,“ povzdechl si.
„Počkej, poleť za mnou,“ napadlo Slona. Nabral sáček do chobotu a vydal se s ním směrem k vosímu hnízdu. „Vyletíš nahoru a já ti ho nahraju; jako při volejbale. Moje maminka, když pracovala v cirkusu...“
„To nám povíš potom,“ přerušil ho Tchoř. „Teď si musíme pospíšit, než vysvitne slunce.“
Stehlík se zatřepetal nad vosím hnízdem. Slon vzal sáček, zvedl chobot, nadechnul se a frknul. Sáček vyletěl jak vystřelený padák a začal nabírat vzduch. Stehlík ho chytil a řídil jej tak, aby ho co možná nejpřesněji navlékl přes hnízdo. Díky bezvětří se ten manévr povedl napoprvé. Volné okraje sáčku přitáhl Stehlík k větvi pod hnízdem. Pak slétl na zem pro stéblo a balík zavázal ozdobnou kličkou, takže vypadal jako dáreček. „A je to!“ zatleskal vesele křídly. „Co dál?“
„Sáhnu tam chobotem a...“
„Počkej, co když byl náhodou někdo z vetřelců venku a teď se vrací?“ varovala Kačenka. Ty jediný jim ani neuletíš, ani se neschováš.
„Takže asi já,“ protáhl se Tchoř. „Cítím se sice líp na zemi nebo pod ní, a po stromech moc nelezu,“ zamručel, „ale ani mi v tom nic nebrání.“ Vydal se za zeď a za chvíli už stál nahoře u hnízda. Předními tlapkami se chytil kmene, zadní opřel o obalenou větev a zalomcoval s ní. Větev zapružila, ale k ulomení měla daleko. „Mám málo síly; ale vypít tak pár vajíček...“ zasnil se Tchoř.
„Já ti dám vajíčka!“ zahrozil Slon. „Radši to zkus ještě jednou... nebo počkej, u krmelce leží provaz; kdybys ho na tu větev uvázal a Stehlík by mi podal druhý konec...“
Všichni rázem věděli, co mají dělat. Slon chytil za provaz a několikrát cuknul. Větev s hnízdem vetřelců se ulomila a zůstala viset kus nad zemí. „Tak to bychom měli,“ zhodnotil Slon.
„Ale kam s tím teď?“
„Zatáhnu to do nory a...“ zamyslel se nahlas Tchoř.
„To by šlo. Jenže si pak budeš muset hrabat novou,“ uvědomil si Slon.
„A navíc,“ doplnil Tchoř, „je přece chceme přestěhovat.“
„Mám jiný nápad,“ ozvala se Kačenka. „Vím o někom, kdo to udělá za nás; kdo je přestěhuje.“
„Tak povídej,“ vyzvídali ostatní.
„Nechte se překvapit!“ užívala si Kačenka pocitu, že ví pro jednou víc než oni. „Podrž provaz,“ obrátila se na Slona, „přeskoč na zeď,“ patřilo Tchořovi. „Táhni,“ zavelela Slonovi. „A ty teď ten balík opatrně spouštěj dovnitř,“ pokynula Tchořovi. „A ty,“ poručila Slonovi, když byl balík ve výběhu, „ho dotáhni do rybníčku.“
Zabalené vosí hnízdo se pohupovalo na hladině. Uvnitř to bzučelo, ale ven vosy nemohly.
Kačenka žbluňkla do vody a postrčila vetřelce k odtoku. Statečně pak doprovázela nebezpečný náklad až daleko do slepého ramene. Tam jej přistrčila ke břehu, zatáhla za kličku, ta se rozvázala a sáček se otevřel. Kačenka se potopila a doplavala pod vodou až k rouře vedoucí zpět do výběhu.
„Plavidlo úspěšně přistálo!“ hlásila. „Posádka je v pořádku, nyní nejspíš právě opouští ochranný obal.“
„Ti lidé jsou ale užiteční,“ pochvaloval si Slon.
 
 
 


44 názorů

Lakrov
31. 03. 2012
Dát tip
Pro Marking Machine: > ...přesně tenhle druh pohádek dělá z dětí debily... Přesně tenhle druh komentářů dělá z přispěvovatelů Písmáka sebestředné ignoranty :-)

Lakrov
19. 09. 2011
Dát tip
Pro Květoň Zahájský: Pro mě jsou (skoro) všechny námitky užitečné. Jsou to totiž částo určitá "kriteria", "úhly pohledu", z nichž se mám při příštím čtení na ten text dívat. Autor sám má totiž málo šancí se na vlastní text podívat jinak, než při druhém-třetím čtení. Pak už může jen pilovat sloh, věty, ale souvislosti mu -- jakožto notorickému znalci obsahu -- unikají. Děkuji za zastavení.

Myslím, že některé námitky nejsou na místě. Když bereme zvířátka jako personifikaci lidských vlastností, tak je všechno v pořádku.

Lakrov
15. 09. 2011
Dát tip
Pro Bosora: Děkuji za návštevu. Oplatím, nakouknu :-)

Bosora
14. 09. 2011
Dát tip
Moc pěkné T* Jestli chceš, nakoukni ke mě, dala jsem tam taky takové povídání o zvířátkách.

StvN
14. 09. 2011
Dát tip
Jestli to opravdu plánuješ otestovat, tak by mě zajímal výsledek. Sám to neumím odhadnout.

Lakrov
14. 09. 2011
Dát tip
Děkuji všem dalším čtenářům za zájem, trpělivost při čtení a komentáře. Pro Edvin1: je mi jasné, že v polidšťování zvířat je potřeba udržovat jakousi hranici. Ta hranice by pak měla být podobná ve všech dvanácti či třinácti příbězích. Proto nemohu navrhované změny udělat hned, ale až po "ověřeníení" zbývajících "pohádek" čtenáři. Děkuji za náměty změn; budu je mít na zřeteli při příštím kole úprav. Pro JariAgnes: Děkuji, budu se snažit v pokračováních nezklamat. Pro Robinia: Děkuji za návštěvu, úsměv a ocenění. Pro sepotvkorunachstromu: Taky to občas vídám za víčky jako živý děj :-) Zpracování už je jen řemeslo; i když... Děkuji za návštěnu a hodnocení. Pro StvN: Mně se to taky zdálo složité. Je to potřeba "otestovat", ještě to není definitivní. Děkuji za návštěvu a názor.

StvN
13. 09. 2011
Dát tip
Přijde mi to trochu moc složité na to, že to má být pohádka pro děti.

..máš to nádherně zpracované!!!!* ..přímo jsem to viděla animované:)

Robinia
13. 09. 2011
Dát tip
:-)

Edvin1
09. 09. 2011
Dát tip
Tak mě napadá, že by se do přímé řeči sem tam mohla vsunout věta ve smyslu: "Ráda bych to udělala tak, ale kačeny to přece dělají jinak, a tak to udělám jako kačeny..." Nebo to o nich říct, že takhle musejí jednat, neboť je to jejich zvykem. Personifikace, polidštění musí mít někde hranice. Tu hranici, co já ji mám v hlavě, jsi ve svých pohádkách překročil. Jsem zvědav, co s tím uděláš. Přeji hodně inspiravce! Ed :-) P.S. I když opice sem tam použijí klacek jako "nářadí", k přemýšlení, jak to dělají lidé, to má hodně daleko. Mého ročního vnuka jsem bez problémů naučil dívat se tam, kam ukazuji prstem. Opice se ti bude dívat na špičku ukazováčku. Pokud vím, dále nedošla žádná. Tedy, i ta nejchytřejší opice je hloupější než dvanáctiměsíční lidské mládě. Ve Tvých příbězích jsou zvířátka na úrovni školáků. To podle mne nejde. Zato disponují pudy, jež jim dávají schopnosti lidem nedosažitelné. Jen vezmi zvířata, jež cítí sebemenší zemětřesení, příchod bouře či jiné přírodní nebezpečí. Jejich čichové či sluchové schopnosti, síla, rychlost, výdrž, dokonce tělesná krása či dlouhověkost jsou často předmětem lidské závisti... S tím vším bys si mohl pohrát až až. Atd.

Lakrov
09. 09. 2011
Dát tip
Pro Edvin1: Děkuji za návštěvu a rozbor, týkající se obsahu. Vosy neměly (viditelně) zahynout ani v první verzi; konec jejich pouti však k zániku směřoval. Taky mi to vadilo, ale jednak nebyl čas a navíc mě zajímal názor čtenářů; takže mi to "nandali". V současné verzi je ono nebezpečí hrozící v přírodě (např. terčům vosích útoků nebo vosám samotným) dostatečně patrné. Néco málo ze skutečného chování těchhle čtyř živočišných druhů se v pohádkách pokouším podat. K dilematu, zda zvířata mohou či nemohou myslet: Zvířata (pochopitelně) nemyslí. Jenají pudově, tak, jak to mají "zadrátované" v DNA. Zvířata nepoužívají (vědomě) nástroje; tak alespoň zněla donedávna (do 80. let?) poučka, odlišující zvíře od člověka. Převratnou změnu v tomto názoru objevila (a především uvedla ve všeobecnou známost) až J. Goodall dlouhodobým sledováním šimpanzů. Pak se "objevily" další výjimky (vydra mořská). Zvířátka v příbězích pro děti pochopitelně musí být trochu polidštěna (E.T. Seton se bez toho obešel). Tím polidštěním je možné dětem sdělit "něco navíc", zároveň však hrozí nebezpečí, že si z takových přiběhů odnesou nesprávnou představu o skutečném chování zvířat (a pohnutkám, jež k němu vedou). Tenhle "vosí" příběh je asi ze všech "nejtechničtější"; zároveň je v něm však idea nevšední spolupráce, založené na odslišnosti jejich tělesné stavby. Tiše doufám, že šest dalších příběhů tuhle přílišnou "přemýšlivost" zvířátek zase odsune do pozadí. Víc s tím teď udělat nemohu; moje zvířátka mají své lidské předlohy, a jak se zdá, je to na nich znát. Čím víc budou lidmi, tím budou možná dětem bližší, ale... Děkuji za návštevu, zamyšlení a nápomocný komentář.

Edvin1
08. 09. 2011
Dát tip
Přečetl jsem si to až teď - po všech těch úpravách, a přiznávám, že jsem byl rád, že vosy byly pouze přemístěné, ne vyhubené. Vůbec však nesouhlasím, že by pohádky měly být jenom samá láska a něžnost. Vadí mi sice ony zde zmíněné pohádky Němcové, ruské národní pohádky, bratří Grimmů či Andersena, kde se to jen hemží vraždami, sadismem či úchylným sexem, ale život, žel, je jak u lidí, tak v "nezkažené" přírodě ukrutný a proto nepovažuji za moudré vychovávat děti v naprosté neznalosti skutečnosti. Takže nějaké to vosí bodnutí, "zatočení" s celým vosím hnízdem, potrestání zloducha či klepnutí přes prsty zloděje do pohádky rozhodně patří. To samé si myslím o nějakém tom ostřejším slůvku - proč neříct o člověku, že je prase? Vždyť ve skutečnosti se lidé oslovují mnohem jadrněji. Tak jen ať si na to děti pomaličku zvykají. Maličko. Osobně se pozastavuji nad něčím úplně jiným - nad personifikací zvířat. Tvé pohádky jsou krásné, ale, podobně jako mnoho jiných, dětem zprostředkovávají představu, že zvířátka myslí a cítí, a proto se i chovají, jako lidé. Před pár dny jsem četl o dítěti, jež se vůči psu, se kterým vyrůstalo ve své rodině, chovalo jako vůči jiným dětem. Pes jeho škádlení nepochopil a zaútočil... A ještě jeden příklad - předevčírem jsem četl ve zdejších novinách o šimpanzích, jež žili v laboratořích jakési rakouské farmaceutické firmy. Když dosloužili, tedy po třiceti letech, měli být utraceni. Společnost pro ochranu zvířat je zachránila a stvořila pro ně útulek. Ale ouha - ti, co je tam měli v onom útulku ošetřovat, si špatně vysvětlili chování svých svěřenců. Ona zvířata vyrostla mezi lidmi - chodila vzpřímeně, jedla jako lidé, napodobovala jejich výraz tváře, smích, dokonce řeč. Když se dostala poprvé do výběhu, projevovala obrovskou radost - poskakovala, tancovala, objímala se - a pokusila se obejmout i jednoho z oněch dobrovolných pečovatelů. Jenže objetí šimpanze je sedmkrát pevnější než objetí dospělého muže... S tou personifikací bych možná více šetřil, zjistil si něco o chování či psychice zvířat, a dovolil jim, aby ve Tvých pohádkách byla více sama sebou. Toto považuji za vážnou slabinu Tvých pohádek.

Lakrov
05. 09. 2011
Dát tip
Pro SUVR, renegátka a Deepness: Děkuji za (opakovanou) návštěvu a příznivé hodnocení. Jste vítáni u dalších příběhů z mojí malé zoo :-)

renegátka
02. 09. 2011
Dát tip
Moc hezký příběh, poutavý a s dobrým koncem.

Muamarek
01. 09. 2011
Dát tip
Lakrov: Ju, hned je ten svět veselejší :-))))

Lakrov
31. 08. 2011
Dát tip
Pro heartrate: I mně se to takhle líbí víc. V předchozí verzi ten kolektivní hmyz sice nebyl výslovně huben, závěr však připomínal cosi jako boží soud; nebo osud některých somálských pirátů. A takové myšlenky dětem do hlavinek nepatří; co kdyby se tam unízdily natrvalo... :-( Děkuji za návštěvu a uznání.

heartrate
31. 08. 2011
Dát tip
to je závěr podle mého gusta, děkuju jménem vos i nás útlocitných jedinců :)

Lakrov
31. 08. 2011
Dát tip
Milí čtenáři, na základě vašich připomínek doznal text jistých změn. Za zásadní považuj závěr, tudíž možná i celkovou náladu, nesenou příběhem; VOSY STěHOVÁNÍ PŘEŽILY :-)) Děkuji za návodné komentáře, avíza už jen namátkově, ať někoho neobtěžuji...

Lakrov
30. 08. 2011
Dát tip
Všem dalším čtenářům děkuji za návštěvu. Pro MDavy: Včelí či vosí bodnutí slon cítí (je-li mířeno na špičku chobotu). Sloni se včel (vos) bojí. Jinak děkuji za připomínky; budou mi k užitku při příštích úpravách textu. Co vím už teď jistě je, že vosy budou (výslovně) osvobozeny, až se jejich "koráb" vzdálí od výběhu mimo dosah akčního rádiu vosího doletu :-) Pro Pečený medvěd: Díky za ocenění jedné z mých (kdysi často kritizovaných) vlastností -- představivost (tj. též fantazie a vymýšlení si...:-) ). Připomínku o "květnatosti" respektuji; text ještě projde autokorekturou. Pro Teta_Mildred: Spolupráce je jedním ze základních (předsevzatých) témat tohoto souboru pohádek; často vybočuje mimo rámec možností jmenovaných živočišných druhů (viz přípomínka MDavy), ale je to jen pohádka... Díky za ocenění. Pro filemon: Díky za -- byť stručné :-) -- ohodnocení Pro FAE BOMB: Máš pravdu, že pohádky se století od století (možná generaci od generace zjemňují). Za mého dětství jsme mívali doma starou knihu ruských pohádek -- to byly hrůzy a horory (nechyběl ani kanibalismus -- ale to sem asi nepatří). Děkuji za nápomocný komentář. Plus ještě pár avíz; míjím-li se vkusem, pak se omlouvám.

Pane, to je spolupráce. Ta partička je dost dobře sehraná :-) Moc hezká pohádka!*

filemon
22. 08. 2011
Dát tip
:))

FAE BOMB
22. 08. 2011
Dát tip
A zajímalo by mě, co si o "vosím konci" myslí ostatní čtenáři...? Zatimco Erben zloduchům sekal hlavy, Němcová to "zjemnila" tak, že je nechala "jenom" zazdít do věže...

Lakrov
22. 08. 2011
Dát tip
Děkuji všem čtenářům, především pak těm, již zanechali komentář :-) Pro Diana: Protikuřácká kampaň byla už v červnu :-) Děkuji za návštěvu a ocenění. Pro baaba: Děkuji za návštěvu; jsi vítán i u dalších dílů. Pro avox: >...nadaná až neuvěritelně... Kdo nevěří, ať... se jde podívat do zoo :-) Děkuji za návštěvu té mojí malé tady. Pro Makoves: Snad i ty další budou dobrou zábavou. Pro Alegna: Děkuji za slova chvály. Pro SUVR: > ...Proč rudé? Nesouhlas, paměť a momentální aktuálnost. Ten název není definitivní. Pro Rampoušek: Děkuji za přijetí mezi nominované. Pro Muamarek: Díky za pravidelné návštěvy mé zoo a dary v podobě milých slov porozumění. Pro baronka: Potěšení i na mé straně. Pro heartrate: > ...bezcitný vůči vosám... Ano, taky mě to napadlo. Normálně by (člověk) ten obtížný hmyz utopil. Zde je zjemněno na pouhé odeslání po vodě; jenže -- jak je vidět -- bez zřetelného východiska. Uvažuji o "rozvázání stébla" v bezpečné vzdálenosti. Zakomponuji ho do textu nebo možná doplním v podobě říkanky. Moc děkuji za připomínku :-) A zajímalo by mě, co si o "vosím konci" myslí ostatní čtenáři...? Pro mylenka: VOsy jsou rudé jen pro den zveřejnění na Písmáku; taková tichá vzpomínka, pozdní protest. Ta svačina by opravdu musela být veliká; i když jsou i malá vosí hnízda... Budu na to myslet při příští revizi textu; i na tu popisnost -- snad se dá "rozfoukat" říkadlem. Moc děkuji za věcné připomínky. Všem ostatním děkuji za návštěvu, komentář či ocenění. Plus několik dalších avíz; dotčeným se omlouvám.

Marcela.K.
21. 08. 2011
Dát tip
Vosy ale nejsou rudé, si tedy myslím. Ani když se strčí do červeného igelitu. Navíc si nedovedu představit tak velkou svačinu :-) že by se pak do sáčku po ní vešlo vosí hnízdo.... Napsané zručně, jen příliš popisné, zdá se mi.

heartrate
21. 08. 2011
Dát tip
je to napínavý, ale poněkud bezcitný vůči těm vosám

baronka
16. 08. 2011
Dát tip
Pohádka a opět obrazná potěšila

Muamarek
15. 08. 2011
Dát tip
Úplně jsem si tu ZOO už oblíbil, Tvé příběhy hladí, docela bych se na ně před usnutím jako dítě těšil... A jako dospělý bych je četl kdykoli... Marek

Rampoušek
15. 08. 2011
Dát tip
ano, díky za příspěvek a řadím do soutěže!

Alegna
14. 08. 2011
Dát tip
hezky se četla

Makoves
14. 08. 2011
Dát tip
Hezká pohádka. Fakt mě pobavila.

filemon
14. 08. 2011
Dát tip
:)

avox
14. 08. 2011
Dát tip
nadaná a pracovitá jsou tvá zvířátka... až neuvěřitelně :-))

baaba
14. 08. 2011
Dát tip
fajnovej dílek :)

Diana
14. 08. 2011
Dát tip
Zase moc, moc pěkné! *** Když slon vykřikl, byla jsem si jistá, že se popálil o vajgla. Vosy byly ten lepší případ :-)

Lakrov
14. 08. 2011
Dát tip
Posílám avízo do soutěže "Letní pohádka" plus několik avíz těm, jimž se líbily předchozí příběhy ze zahrady od Vrbového potoka. Těm, kteří tenhle příběh již četli, se omlouvám.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru