Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Otevři se

18. 03. 2011
2
9
1066
Autor
Olivka
Tak se otevři
otevři se mi.
Proč nemluvíš,
já se z tebe zblázním.
Jak mám bejt skvělá,
když ani nevím
co máš rád.
Já totiž nevěřím,
že ustlaná postel
je ti milejší,
než můj skvělej mozek.
Že knedlíky v neděli
tě berou víc než moje básně.
Nevěřím ti!
Tak se otevři,
otevři se mi.
Ať vím, že jsem tvůj člověk
a nejen tvoje žena!

9 názorů

Olivka
19. 03. 2011
Dát tip
pááni dobrá debata :-) díky za názory, vážně. Moc mě těší, jak mi už i jinde, někdo napsal, že je to autoterapie, a ona je to fikce, představa, ale blaží mě, že je tedy tak věrohodná. No příště to zkusím s prózou zase :-) básničky jsou pro mě totiž mnohem menší práce, tak se nebudu flákat. a DÍKY ZA SLOVA CHVÁLY, MOC MĚ POVZBUZUJÍ. je je caps lock, ale neva nechám to velký, že je to velká pravda :-)

Ostrich
18. 03. 2011
Dát tip
Josefe, hádat se nechci. Vyjádřil jsem svůj názor, protože mne ten text zaujal v dobrém. A nechci, aby autorka takovéhle texty přestala psát. Naopak - chci, aby si zkoušela všechny možné formy, co se jí nazdají pro vyjádření vhodné. Tady je na to místa dost. A co se týče učení typu dření na sobě.. znáš hranici deseti tisíc hodin? Vždycky jde o to, naučit se nějakou řeč. Řeč básničky, povídky, románu, sonáty, vtipu... A řeč se můžeš učit jen tím, že mluvíš. Tudíž zásadním úkolem každého opravdového učitele není hodnocení ve smyslu hledání chyb a zastavení produkce chybných výtvorů, ale podpora v růstu, v dalším používání určité řeči, bez ohledu na všelijaké zádrhely. Že to většina učitelů nechápe a soustřeďuje se na nepodstatné záležitosti, ještě neznamená, že to není pravda :-) Naštěstí tady ale žádní učitelé a žáci nejsou. Aspoň tedy doufám :-)

Youssef
18. 03. 2011
Dát tip
žejo, já tohle všechno chápu. chápu i potřebu poezie v uvolnění "menších" věcí, které velce tlačí. nechtěl jsem nijak naznačit, že by mi to dílo přišlo nějak zásadně špatné. ale zase chápu, proč to tak vypadá. vždycky jsem byl společenským idiotem a nikdy jsem nepřestal říkat věci, které byly špatně vykládány. chtěl jsem říct, že bych tuhle ženskou hrozně rád viděl věnovat se próze, protože mi tou svojí prózou rve koule a to se mi - textem - děje málokdy. text se mi líbí. pořád se mi líbí víc, než většina toho, co tu čtu. to ale nic nemění na tom, že ani zdaleka nedosahuje kvalit její prózy. zdaleka. zda-le-ka. ... a vůbec, ostříži, pojď ven. srážet to, co píšu za to, že tomu dávám obecně přijímaný názvy (v iluzi o hrozné nepochytitelnosti a nedefinovatelnosti umění, "Pravda je neuchopitelná. Poletuje si jako světluška studenou nocí. Duše pohrává si s ní, mate ji. A muka... bolestně tápou navěky a marně." a bla, bla, bla) je pěkně trapný. stejnětak profilovat šlechtitele jako doktora frenklnštejna. člověk by se prostě měl věnovat tomu, co mu jde, a neplejtvat se jinde. to musí bejt jasný každýmu, kdo vůbec na tenhle server leze. stejnětak neni nic špatnýho na šlechtiteli, který se snaží s ubohýho chomáče chlupů (ano, prolezlýho nemocema) udělat psa. se známkováním běž k šípku. k čemu by byl člověk vůbec na světě, kdyby se neměl učit? a co je špatně na tom dřít na sobě? deset plusek, pět tipů a čtyři šťeňátka všem, co píšou o dobrejch věcech. celej svět těm, co o nich píšou dobře.

Zbora
18. 03. 2011
Dát tip
Další z autoterapeutických textů.

Ostrich
18. 03. 2011
Dát tip
Mně se to zcela zásadně líbí. Myslím si, že ani próza ani poezie nemají žádná jiná pravidla, než touhu něco pro člověka hodně důležitého zachytit s vnitřní pravdivostí. A tady v tom tuhle touhu cítím - a vůbec mi nevadí, že to je jednoduché. Naopak, líbí se mi nepodbízivý, nevyumělkovaný přístup. Co se týče formy - každý si nachází postupně tu svoji. Vnější škatulky jsou dobré pro (špatně) učitelský pohled na věc - ano, na roztřídění a známkování škatulky a pravidla poslouží. Ale ne na to, aby se pomocí nich něco vytvářelo. Mimochodem, zajímavá konotace z evoluce a genetiky: když se chovatel snaží příliš unifikovat třeba nějaké plemeno psů, tj. dát mu pevnou pravidelnou formu, to plemeno tím čím dál víc trpí, jedinci jsou stále méně odolní proti nemocem... Aneb to, co je v literatuře živé, musí být ten člověk pod literaturou :-) Tj. Olivko, piš o tom, co vidíš jako důležité - a tak, jak si myslíš, že to je pro tebe dobře vyjádřené. Nenech se zbytečně zviklat. Dobrá zkratka je veliké plus. --- Mně by zajímalo tvoje přemýšlení další, jakési pokračování tohoto kousku. Protože v téhle situaci každý přemýšlí o druhém: proč? Proč ten druhý setrvává v nějaké zatuhlé poloze? A pozor - není vlastně dobře, že v ní setrvává, nestalo by se třeba něco špatného, kdyby z té polohy přešel do větší upřímnosti? Otevřenost mezi lidmi je možná jen tehdy, jsou-li jejich vnitřní světy kompatibilní. Dokud jsou vnitřní světy uzavřeny, mohou si tudíž být lidi navzájem docela snesitelní - ale když se nekompatibilní vnitřní světy otevřou, může se vzájemná snesitelnost navždycky vypařit - maska se nazpátek vrátit nedá, co člověk jednou ví, už nelze nevědět.... Nemáš tedy z otevřenosti strach? Říkáš si - co se může stát? To by mne zajímalo.... to se mi zdá být podstatné. A říkám si, kde jsi asi své úvahy ustřihla. A kam půjdou dál... jestli podobnými cestami, které v tom prostoru vidím já, nebo úplně jinými, které mi zůstaly skryty, protože mám jiné oči a navíc se dívám jen klíčovou dírkou - i když právě tou minidírkou se kupodivu vytváří na stínítku ten nejpřesnější obraz :-)

Youssef
18. 03. 2011
Dát tip
jinak, co se týče tématiky, o tomhle hrozně krásně vyprávěl jeden katalánský film, v této scéně http://www.youtube.com/watch?v=Xd8wSn6Z1fc . ten film se jmenuje něžnosti a asi se sehnat nedá. ale byl super. video doporučuji zkouknout. je sice v pojebané španělštině, ale i tak z něj lze hodně pochytit, o čem to je. poslední dvě minuty jsou třeba o tom, co všechno bude v salátu, který manželka připraví ;)

Youssef
18. 03. 2011
Dát tip
I když mne dokážeš prózou posadit dokonale na prdel - tak, že jenom čumím a někdy i vidím hvězdičky - volný verš ti očividně nesedí. Z prózy je jasné, že to nebude pro nedostatek představivosti nebo literárního umu. Vypadá to, jako bys neznala (nebo dostatečně nerespektovala) pravidla formy, ve které píšeš. To je něco, co ti próza dovolí, v čem je neuvěřitelně shovívavá. Ale poezie ti to dost zásadně omlátí přes tlamu. Tvoje básně jsou lámanou prózou, s básní nemají nic společného. Nemají žádnou zásadní gradaci, plynulost, rytmus (ten je zabit optickým lámáním verše), pointy jdou do ztracena - špatným způsobem. Je k nim špatně vedeno a jsou utraceny, než se narodí ("běž spát" v minulém textu). Neobsahují ani žádné básnické triky - kam se poděla repetice, familirizace nebo i defamilirizace? Kde jsem nabádán, abych přemýšlel nebo domýšlel? Kde nestíhám, kde jsem silou odtlačován od monitoru? Psát volný verš není vůbec jednoduché - aby "stál za to", musí z něj být dostatečný poetický dojem, aby si čtenář nevšiml absence rýmu. Mnoho autorů se do volného verše vrhá jako do jednodušší alternativy zcela špatně; přesně naopak je jednodušší povyšovat každé kaka na báseň přidáním rýmu. Volný verš má svoje pravidla. A je jich hodně. A nejsou tu proto, aby tě omezovaly, ale proto, aby ti dovolily vůbec existovat. Abys mohla vůbec psát, musíš je pochytit. A abys vytvářela něco velkého, skutečně velkého a velice skutečného, musíš si je automatizovat. Osobně bych byl rád, kdyby ses poezii prozatím vyhýbala, v nejhorším abys s ní experimentovala pod jinou identitou. Byl bych hrozně rád, kdybys jakejkoliv motiv šetřila pro svojí prozaickou tvorbu, která je zásadně nadprůměrná a které si zasloužíme víc ;) Máš-li motiv, který se do delšího celku nehodí, zkus si prozaickou miniaturku a pořádně se vyřaď. Internetová literatura tě potřebuje! ;)

synáček
18. 03. 2011
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru