Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sexuální zločiny I. Ladislav Hojer

25. 03. 2011
4
10
5272
Autor
Movsar

Ladislav Hojer je prvním z textů připomínajících historii a postavy české deviantní scény. Čerpám především z veřejně dostupných dokumentů, nejvíce pak z popisů Viktorína Šulce.

Nikdo přesně neví, kdy se na scéně objevil první deviant. Plastici se tento nedostatek ve vědění snažili zachytit v písni, jejíž základní text zní takto: Na scénu přichází prvý. Na scénu přichází druhý a vraždí prvého. Na scénu přichází třetí a vraždí druhého, jenž vraždí prvého, jenž vraždí sebe samého. Ano, kdo se má v těch všech vraždách vlastně vyznat?! Kde hledat počátek nitě? Kde jeho konec? O ten nám teď ale nejde.

Přehoupněme se z nejasných úvah a odhadů rovnou do roku 1978, kdy Ladislav Hojer spáchal první vraždu. Rentgenologové lidských duší tvrdí, že první vražda znamená v životě devianta nebezepečný start kariéry: první vraždou deviant získá zkušenost, kterou už bude chtít navždy opakovat, neboť to bude zkušenost pro něj nejsilnější. Bude chtít věčný návrat téhož, řekl by snad nějaký nietzscheán. Dost možná, a dost možná ne. U Hojera takové domněnky ale mají své opodstatnění, protože jeho vražedná dráha rokem 1978 neskončila.

První vraždu Hojer spáchal v Děčíně, místě už tak a ve zmíněném roce ještě pořád dost zatíženém negativní energií. Není postaveno žádnou vševědnou příručkou najisto, kdy končí vražda. Právníci by snad namítli, že končí s koncem útoku (jaká typicky právnická tautologie!). Je kopřiva zastrčená do genitálu oběti post mortem ještě útokem? Hojer se už svým poprvé zapsal do dějin bizarelie.

O dva roky později Hojer zaútočil ve vlaku na lince Praha - Děčín. Oběť nebyla vybrána náhodně: Hojer trpěl na krásné a mladé ženy; když později na jiném místě zaútočil zezadu na ženu, která působila mladistvě, ač mladá nebyla, útok nedokončil. Půl roku nato vraždil na břehu košické přehrady. Obě v relativně krátkém sledu spáchané vraždy nevybočují z temného rámce sexuálních vražd.

Démon fantazie ale Hojera probudil v zimě roku 1981. Tehdy třiadvacetiletý Hojer odjel brzy ráno vlakem do Brna. Není pochyb o tom, že jeho výlet byl lovem už od samého počátku. Hojer vyšetřovateli Markovičovi ostatně sám několikrát téměř bezelstně a se zvláštní přímočarostí motiv svých výprav popsal: Chtěl jsem se podívat po nějaké ženské.

Osmnáctiletá Ivana byla neobyčejně krásná. Co se dělo v hlavě Hojera, když tu krásu spatřil? Je možné přemýšlet tak, že byl ze všech Ivaniných nápadníků tím nejsmělejším? Tím, kdo její krásu cenil nejvýš? Přemýšlet jistě, neboť papír snese mnohé. To, co se ale dělo pozdě v noci, kdy si ti dva zkřížili cestu, do úvah o kráse už nepatří.

Hojer svou oběť uškrtil, znásilnil a zohavil: mrtvé uřezal obě prsa a vyřízl genitálie. Kořist uložil do igelitové tašky a odvezl do svého pražského bytu. Vyšetřovatele zajímalo, k čemu části těla používal. Není možné, aby z titulu své profese netušili. Přesto byli zaskočeni. Vůbec všichni jako by tušili, přesto všichni byli zaskočeni. Byl rok 1981 a příběhy se tiskly na sotva barevné stránky Květů a Mladého světa. Stránky v těch letech nesly nemálo zlopověstných znamení. Hojer odřezaná prsa po osm dní pokládal na záchodovou desku, ohmatával je a přitom používal odřezaný pohlavní orgán k masturbaci.

Po osmi dnech Hojer části těla uvařil ve slané vodě a snědl s křenem a hořčicí. Jeho mentální úroveň mu dovolila i tento komentář: Ale nebyl to žádný pošmak...

V témže roce Hojer spáchal svou poslední vraždu. Zdánlivě při ní překračuje svou typologii, když si za oběť vybírá ženu jedenapadesátiletou. Zdálo by se. Ovšem i tato žena je neobyčejně krásná - jaký protiklad k Hojerovu zjevu. O protikladech ale pojednávat nemůžeme, neboť bestiální vražda nemá s dialektikou nic společného. Její tajemství snad vězí v hlubinách krevního řečiště vraha, snad ještě hlouběji v genetickém kódu, jakkoli je pojem vědy proti skutečnosti zločinu bezvýznamný. Mezi Hojerem a jeho oběťmi nebylo pro pojem místa. Absence pojmu, absence vědění, jen prostý fakt, nemožnost poznání nahrazená tajemstvím čísla: třetí na scéně, jenž vraždí druhého, jenž vraždí prvého, jenž vraždí sebe samého... Snad ani poté, kdy začalo vyšetřování a soudní proces, nebyl Hojer pro svou lehkou retardovanost, a kdoví proč ještě, všude se hemžícími pojmy vzrušován.

V roce 1986 byl oběšen.        


10 názorů

careful
08. 07. 2016
Dát tip

No ti nevím...já viděla jen nějakou čb fotku a on snad ani nijak hnusně nevypadal... ty z něj děláš zrůdičku a z obětí nádhery... jinak to byl celkem klasický, neorganizovaný a sadisticky sexuálně motivovaný,  co neměl k ženám žádnou úctu... prý o nich mluvil jako o kozách a žádnou lítostí netrpěl... mohla za to nizká inteligence a nejspíš i výchova. Rozhodně nic v dějinách nepřepisoval...


pampelin
06. 04. 2011
Dát tip
hm, možná, že okamžitý odsudek nemusí být v některých případech nutně špatná sebezáchovná reakce pokoušet se pochopit zlo...qui bono? polknu jed, abych se nepřipravil o možnost poznat jeho chuť?

Movsar
04. 04. 2011
Dát tip
díky za názory. je fakt, že tyhle texty se většinou kvůli faktům čtou, taky většinou u nich hltám jen fakta, a ne podání samé. z toho jsem ale chtěl vykročit. byla to taková meditace o bizarnosti. možná to měl být vnitřní rozhovor s hojerem. ke smyslu: možná tam nikdy smysl nemůže prosvítat, protože ty věci, co dělal hojer prostě smysl nikdy mít nemůžou. alespoň smysl tak, jak se tahle kvalita běžně chápe. těžko se k tomu přistupuje, respektuji oběti, nechci to přehnat s relativizací, ale přesto se snažím přistiupovat k tomu podle postřehu mého oblíbeného filosofa baudrillarda, který řekl: pokud nějakou událost okamžitě odsoudíme, zbavíme se možnosti ji pochopit; morální soud vytlačí možnost poznání.

prave to s tou filozofii prijde mi zajimave ji v tom hledat ale nevim nejak me to jak si to podal nesedlo mozna to v tom nevidim vlastne me pouze zajimalo cist si nezname informace o tomto vrahovi... a otazka druha je ma vubec smysl v necem takovem hledat smysl? filozofii? nevim.... ale zajima me to jsem zvedav na dalsi...kazdopadne asi to neumim uchopit presne rici co mi na tom sedi nesedi a to je mozna samotny problem toho textu ze mi z nej nevyzniva neco jasneho neco smysl davajiciho

Movsar
31. 03. 2011
Dát tip
zajímalo by mě, co konkrétn ějsi měl na mysli. začínám čikatila, rád bych se vyhnul obtížím. to víš, čikatilo, to je závazek. :-)

WiruZ
31. 03. 2011
Dát tip
hele ja nevim....asi chapu co jsi tim chtel sdelit ale nevim jestli se ti uplne podarilo...jsem zvedav na dalsi...

Movsar
27. 03. 2011
Dát tip
díka za přečtení a zprávu, kterou jsi tu zanechala jako hojer poslední stopu. ta otázka je namístě. líbí se mi ta scéna z natural born killers, kdy ředitel veznice sděluje scagnattimu: máme tu celou armádu schizofreniků, oligofreniků a různých jiných multifreniků..

Movsar
27. 03. 2011
Dát tip
díka za přečtení a zprávu, kterou jsi tu zanechala jako hojer poslední stopu. ta otázka je namístě. líbí se mi ta scéna z natural born killers, kdy ředitel veznice sděluje scagnattimu: máme tu celou armádu schizofreniků, oligofreniků a různých jiných multifreniků..

Josephina
26. 03. 2011
Dát tip
nebyl to žádný mošmak ...ač lehkým perem (nebo pérem?) Otázka zní - nakolik se skrývá deviant v každém z nás?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru