Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDutiny ve skle
Výběr: a2a2a, Pacer, nes
26. 03. 2011
35
47
5230
Autor
Markéta
jsou dnešky, jejichž slunce vychází až s večerem
a jsou večery, které svou oblostí připomínají jablko
dříve, než pro ně sáhneš a okusíš
po hmatu sládnou, po slovu trpknou
po noži je vášeň patrná na patře předtuchy...
předtuchy či dohlédnutého omylu
pokrčení obnažených ramen ženy, která ví zcela přesně
a jsou večery, kdy přicházíš ke mně pro svou přítomnost
a já dýchám slámkou v rovinách prostoru
efemérních znaků rukopisu
vyrvaného z úst vzájemné nepaměti
47 názorů
mno, s odstupem...možná poněkud překombinovaný obraz, uznávám. nicméně někdo se v něm našel, někdo prostě ne, toť v pořádku
No tak asi dobré, když to tu všichni říkají, ale... já to trochu nepobírám:
"dýchám slámkou v rovinách prostoru
efemérních znaků rukopisu"
... to jako... cože...?
A to mě, kruciš, literární kritia živí:-)) (i když špatně)---
Příjemná slova očím a zvuku. Možná vícero A, ale je ladně napsána, děkuji*
Smetiprach
10. 08. 2011
krásně se to čte, ale pokud bych to měl prožít, tak raději v jiné rovině - ale to by zas nebylo o čem psát (:-D
kamil: omlouvám se, ale k tvé otázce se nevyjádřím. je to hodně nešikovná otázka... Název je pro mne (ne vždy samozřejmě) jakýmsi "verbálním destilátem" samotného textu, či spíše jeho pozadí, jeho latence. Jakékoliv vysvětlování či logické uchopování není na místě, ježto jím dochází k likvidaci přesně oněch vlastností, které jej činí tím čím ve své podstatě je...
Kamil Sikora
22. 04. 2011
nedalo mi to...taková krásná báseň a pak přijde "efemérních". Pokaždé, když na tohle místo narazím, vzpomenu si na Otu Pavla a jeho "Pumprdentlich".
Celá báseň je stavěná pomocí překrásné češtiny a potom přijde takováhle perda...
děkuji za kritiku, nes... a za výběr ;) koukám, žes do toho skočila rovnýma nohama...a dobře tak!
"nemůže se zbavit toho, co je pro něj imanentní – bytostné,
tedy - aby mohlo dojít k dotváření celku, musí zároveň i ubývat"
zajímavé paraboly mi vznikají v hlavě, když tuto tvou myšlenku vnímám v obecnější rovině, dík! :)
blboun nejapný
01. 04. 2011
...a nebo čtenář (ty)...jakoby neměl tušení o čem autor píše? :)
dík, příjemný večer
za tip to rozhodně stojí, přesto to jako celek působí až příliš neautenticky, jako by autor naprosto neměl tušení, o čem že vlastně píše.
a to na mě nikdá nedělá dobrý dojem
sepotvkorunachstromu
27. 03. 2011
ta báseň je dalko víc ženská, osobní v tom tělesném smyslu, je v ní méně mysli, znatelně.
.-) opravdu silná, dal bych výběr, nejen za tu novost.
díky, Martine :) zejména za tvůj postřeh změny...protože právě ona si vyžadovala pauzu v psaní a v jejím průběhu jsem doufala, že se později méně či výrazněji v psaní odrazí...
nádherná, a opravdu osobní báseň... měníš se! skvěle! ***** V
"jsou dnešky, jejichž slunce vychází až s večerem"
..pekny text, pekne slova i myslienky
..skutocne si sa labuznicky pohrala
.. *
oblé efemérní znaky tvého rukopisu vyrvané z úst vzájemné nepaměti nenechají nikoho na pochybách. básník ryje do skal
nes: "a jsou možnosti, kdy lze být
i součástí všech znamení..." :)
metta: díky!