Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Něco o lásce

03. 04. 2011
19
45
3257
Autor
Marcela.K.

Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká. (Saint Antoine De Exupéry)

 
 
,,Vezeme vám mladého muže po prvním epi záchvatu. Dojezd do deseti minut.“
Položila telefon.
,,Rychlá, vezou někoho po záchvatu. Neléčenej…“ řekla směrem ke kolegyni.
Vytočila číslo lékaře a zopakovala informaci od dispečerky záchranné služby.
,,Ach jo, hned přijdu,“ ozvalo se na druhém konci.

Když se na chodbě objevila posádka záchranářů, podívala se na Hanku: ,, Zase nějaký Chotěvice?“
Mladík na lehátku byl evidentně postižený... nejen prvním epileptickým záchvatem.
Nekoordinované pohyby rukou, úst, těla. Strach, který se mu zračil v očích, však prozrazoval, že vnímá situaci kolem sebe.
,, Byl ve školce,“ informovala je sestra v červeném.
,,Rodiče jedou hned za námi. Matka tam byla s ním. Prý je na ni fixovaný. Mají ho doma…“
Dívala se na lehátko a opět jí hlavou bleskla myšlenka, která se v podobných případech vždy vynořila z vědomí rychlostí střely: ,, Zaplať Bůh, že mám zdravé děti."

,,Kam ho dáme?“ Vytrhl ji ze zamyšlení lékařův hlas: ,,Na čtyřce je volno...“
,,Na čtyřku? Vždyť tam je Horáček!“ vyhrkla. ,,Bude tu s ním muset asi zůstat matka. Vždyť se bojí, podívejte.“
Pan Horáček byl pacient ve velmi vážném stavu. Rozhodně by tomu chlapci neprospělo ležet zrovna vedle něho.
,,Kdyby tu s ním byla matka, mohli by si zaplatit nadstandard a ona by ho pohlídala nejlíp,“ přemýšlel lékař nahlas.
Podívala se na něho tázavě:,,Opravdu by si musela platit? Takoví lidé by snad platit neměli…Starají se, mají ho doma…“
,,Máte pravdu. Dáme jim to ze zdravotních důvodů. Jako nutný doprovod. Jednička je volná, že?“
,,Tak kam?“ zeptal se řidič záchranky.
,, Přivezeme postel z nadstandardu, vydržte. Na chodbě je víc místa a než dorazí rodiče, necháme si ho u sesterny, abychom na něj viděly.“
Když ji přivezly, saniťák popadl pacienta do náruče a přenesl ho.
,,Neboj, maminka hned přijde,“ konejšily sestry ustrašený pohled chlapce, který se ztrácel v nemocničním lůžku.

Po chvíli se na chodbě oddělení objevili rodiče.
Ona roztřesená strachem, on jako opora, muž na svém místě.
Dívala se na ně, jak se sklánějí nad tváří svého postiženého syna.
Jak ho berou za ruce, hladí a zahání strach z neznámých lidí.
Zamrazilo ji, a mrazení  jí vzápětí přeběhlo po holých pažích až někam do týla.
Dvacet dva let pečovat o dítě, které nemluví, nedokáže říci ani máma…nechodí, neobejme vás.
Jen v očích lze rozeznat, že ví kdo jsou "jeho lidi".
Dívala se na tu ženu s obdivem, jak se láskyplně sklání k svému synovi a uklidňuje ho.
Když s ní později sepisovala na pokoji  přijímací formulář, překvapila ji informace o tom, že syn je víc než na ni vázaný na svého otce:,,To víte, sestřičko, já byla ta, co ho trápila cvičením, zkoušeli jsme i Vojtovu metodu….táta chodí do práce, na tohle nemá čas, ale nakrmí ho, přebalí, pomůže s mytím.... On rozumí všemu, co mu říkáme,“ reagovala na její pohled.  
Zaváhala, nedokázala na to nic odpovědět. Jen se dívala  na muže, který hladil svého syna po světlých vlasech a on mu  v tu chvíli oplácel tu chlapskou něžnost úsměvem.


45 názorů

Kaj
14. 01. 2021
Dát tip

pěkná


katugiro
11. 04. 2011
Dát tip
Tangens zas něco nepobral...

katugiro
10. 04. 2011
Dát tip
Nerozbij si čelo...

katugiro
07. 04. 2011
Dát tip
Máš zvláštní představu o plynutí času. Nebudu se zlobit, pokud si uděláš poznámku do kalendáře a bude se to příště opakovat opravdu až za dva roky.

katugiro
06. 04. 2011
Dát tip
zapomenuté avi

katugiro
06. 04. 2011
Dát tip
Tangensi, ano, umím obojí. Máš něco k tomu dílu, nebo tě tolik obohacuje naše interakce, že ji neustále vyhledáváš? mylenko, to že někdo o něco slušně požádá neznamená, že mu musí být vyhověno. prosím, neříkej mi, kde se bavit mám a kde ne, žádám tě o to také slušně. díky.

Marcela.K.
06. 04. 2011
Dát tip
Katugiro, slušně jsem Tě požádala, aby sis své problémy řešil jinde. Nechci Tě blokovat, protože by to někdo zase použil, že Tě blokuji za nepříznivou kritiku, ale pokoj bys měl dát opravdu Ty.

katugiro
06. 04. 2011
Dát tip
Tangensi, tak se nejdřív nauč buď psát, nebo aspoň číst, potažmo kritizovat. Do tý doby se spolu nemáme jak bavit. a ty dej pokoj, mylenko

nostalgik
06. 04. 2011
Dát tip
... sebelépe napsaná povídka tuto zlou skutečnost neulehčí... ano, nezavírat oči!! ***

Marcela.K.
06. 04. 2011
Dát tip
Kluci, běžte si hrát jinam. Dík.

katugiro
06. 04. 2011
Dát tip
Ty zas hezky supluješ Chabala, Tangensi. Ještě něco?

Robinia
06. 04. 2011
Dát tip
*

Marcela.K.
05. 04. 2011
Dát tip
Milý nezaměstnaný :-) Původně jsem tam měla zařazení povídka, ale po katugirovu komentáři mi došlo, že má pravdu v tom, že to není povídka. To ale bylo jediné, s čím jsem v jeho komentu souhlasila. Dokázala bych s toho textu vyždímat i slzy, ale tak jsem tu situaci nevnímala...zamrazilo mě a ne jednou při setkání s tou rodinou a ptala jsem se sama sebe, jestli bych tohle dokázala...chci věřit, že ano, ale jistá si tím nejsem. Dík za návštěvu... vím kde "bydlíš"... jenže na návštěvy u Tebe potřebuji víc času, který teď nemám, ale udělám si ho někdy - neboj ;-)

K otázce jestli je to povídka, dle norem asi není, je to zachycení okamžiku, silných emocionálních chvil, nad kterými se zamýšlím a vyvolávají ve mně emoce. Ty přece nemusí vyvolávat ucelená povídka. Ale to zachcení útrap a okamžiků je napsáno dobře. Vždyť i Mylenka dala kategorii MIMO ne povídku. Ale určitě ve mně vyvolal tento "MIMO" text pocity, že mé problémy jsou vlastně úplně malicherné. Díky Mylenko

Marcela.K.
05. 04. 2011
Dát tip
Děkuji za návštěvu i komentáře, ale co by rád tangens a co katugiro mi je lhostejné. Běžte si to mezi sebou vyřídit někam jinam, prosím. Díky :-)

katugiro
05. 04. 2011
Dát tip
co bys rád, tangensi?

8hanka
05. 04. 2011
Dát tip
mylenka, o to viac *****

Marcela.K.
05. 04. 2011
Dát tip
Hanko, děkuji, ale netřeba se klanět. Vybrala jsem si ji, mám ji ráda...

8hanka
05. 04. 2011
Dát tip
pribeh zo zivota je (pre mna) ovela viac ako len nejake vymyslene literarne dielo, ktore autor pise s jedinym cielom - zaujat... mylenka, mas pracu, ktoru nezavidim, no velmi obdivujem...sklanam sa pred takymi, ako si Ty...

Marcela.K.
04. 04. 2011
Dát tip
A co kdyby sis to přečetl kvůli té od ruprechta? :-)) Mazat to rozhodně nemám v plánu.

Marcela.K.
04. 04. 2011
Dát tip
:-)rupí, dík za vylákaný tip... i za to, že je ještě na co útočit...

ruprecht
04. 04. 2011
Dát tip
chválím především to, že útočíš na čtenářovy city... totiž dokud je ještě na co útočit... a proč by ti to měl někdo vyčítat? copak se tím nějak obohacuješ? lákáš tím snad z někoho peníze? nicméně vylákalas tip...* :)

Lakrov
04. 04. 2011
Dát tip
Konec mi připadá trochu "useknutý", ale možná právě proto je znát, že nejde o vymyšlený příběh, ale o zážitek, popsaný s velkou dávkou citu.

Metta
03. 04. 2011
Dát tip
já vím.)) jsem už trochu cynik tady.))) tip si zasloužíš, žes mi připomněla i ty jiné úhly.)

Marcela.K.
03. 04. 2011
Dát tip
Metto, mně se nemusíš ospravedlňovat, ani mi vysvětlovat svůj úhel pohledu. Je tolik postižených a tolik příběhů...já chtěla jen napsat něco o lásce... že existuje, víš.

Metta
03. 04. 2011
Dát tip
jednoho jsme ted nasli dyš jeho máma už musela kvůli stáří do domova...byl zvyklý brát si sladkosti, kdy chtěl, nerozlišovat den a noc,jinak hyperventiloval...opravdu, henri je ted v jiném ústavu, strašně smutný, ale my mu nemožeme poskytnout odpovívající péči... právě, dyš někdo má záchvat, je třeba starat se i o ostatní...zajištuju, aby si neublížil...

Marcela.K.
03. 04. 2011
Dát tip
Ale, Metto :-)

Metta
03. 04. 2011
Dát tip
jj...nom naposled seděl jedem kluk několik dní vedle mrtvé matky, než ho našli..neuměl si přivolat pomoc

Marcela.K.
03. 04. 2011
Dát tip
Tihle jsou ještě relativně mladí... já vím kam míříš. Jenže co je "lepší" a pro koho? Když ten chlapec dostal epileptický záchvat, matku to vyděsilo, protože ho viděla poprvé. Náš doktor ji velmi hezky vysvětlil, že vzhledem k postižení toho chlapce, je víc než pravděpodobné, že se ty záchvaty budou opakovat. Ti rodiče se naučí jak se k tomu postavit...a až dostane záchvat, nenechají ho bez pomoci, nebudou večeřet a říkat -> kdyby neměl helmu...V tom je ten rozdíl mezi ústavem a doma, víš...určitě to víš. Otázku toho co dál, až budou nemohoucí a staří jistě vyřeší spolu a dobře. A je i otázka, zda ji vůbec budou nuceni řešit.

Metta
03. 04. 2011
Dát tip
proč tipujíjí :) snad i netipující pochopili.))) ta klientka má rodiče, chodí za ní....jednou týdně, víc by nezvládli, jsou staří...jednou holt rodiče umřou a pak...

Marcela.K.
03. 04. 2011
Dát tip
Metto, on chodí do školky... jenže tam musí chodit s maminkou. Nevím, jestli se na to dá zvyknout. Já ten příběh popsala z jiného důvodu. Doufám, že tipující pochopili proč.

Metta
03. 04. 2011
Dát tip
jediné, co me napadá k obsahu, je, že není dobré, když tihle lidi jsou jenom v domácí péči...hrozně těžko si zvykají na jiné lidi a na jiný, přísnější řád

Metta
03. 04. 2011
Dát tip
převedčírek dostala ment.handicapovaná klientka vedle mě epizáchvat, plácla sebou jak žába a ikdyž jsem byla metr od ní, vůbec jsem nestihla ji zachytit a pokračovala dál v krmení jiné paní a suše jsme konstatovali, že kdyby neměla helmu, byl by konec ta bezmoc...dá se na ni ani zvyknout

katugiro
03. 04. 2011
Dát tip
díky

Marcela.K.
03. 04. 2011
Dát tip
Máš pravdu...není to povídka.

katugiro
03. 04. 2011
Dát tip
je to špatná povídka, protože je nezvládnutá po literární stránce a prvoplánově útočí na čtenářovy city. je to jako sedět na karlově mostě s kytarou s jednou strunou a volat: "dejte mi peníze protože jsem umělec! jo a moje dítě umírá hlady." něco si určitě vyděláš. a ti nebožáci, co ti hodí dvacku do klobouku, budou dokonce říkat, že to "hraní" bylo vlastně docela dobrý. smutný, co.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru