Pohádka

Posílám ti pozdrav z velké dálky
jako krátký úvod do pohádky,
jak zkáza krále a jeho celé říše,
rytíř ve skořápce od korýše.

Princezna pláče do polštáře,
modlila se k svaté Kláře.
Princ odjel do té vřavy,
ještě u brány ho drží davy.

Honza slyšel, co se děje,
zámek zmírá na kurděje.
Princ dojel do té války,
zápasí jen se sedláky.

Řekni, otče, králi, co se stane,
když se sem včas Honza nedostane,
žal mi srdce dosti zkrouší,
moje srdce po něm touží.

Zázrak se klube v tuhle chvíli,
leží v rukách lesní víly,
trochu čar a kouzel taky,
když se rodí nové lásky.

Nepřítel už běží za kopečky,
princ už hledá cestu zpátky.
Černý rybíz a lesní plody,
stačí zdolat jedny schody.

Honza zdolal všechny strázně,
do zámku se valí zdárně.
Princezna už se zase směje,
dávno se teď kašle na kurděje.

Princ se už z války vrací,
na stůl hází už pár mincí,
dá si jen dvě tři piva,
kam se na to hrabe bitva.

Zlatý mok a bílá pěna,
doma na něj čeká žena.
Ještě guláš pěkně s šesti,
než zas začnou padat pěsti.

Vstal a už se vrací taky,
chyběli mu jejich pátky.
Ještě den a je tu svátek,
dnes je čtvrtek a zas pátek.

Spousta slov a žádný konec,
z dáli už zvoní zvonec,
Milenci se opět sešli,
do pohádky se ještě vešli.