Posmutnělý ráno

ulice voní vanilkou

bosé nohy odlepuješ od asfaltu

dotekem rozvíříš prach

myšlenkou posouváš čas

jsi vosková panenka

na vlaštovce z papíru uletíš

do schránky osamělých dětí

co budou zaplétat indiánský copy

neonových vlasů

dokud nepíchneš se do prstu

a neusneš