Jako polní květ v ne/bytí

Stejně jako květ polní u ohrady

tak jako borovice červenolesní tam někde v Pripjati

tak i já sám podléhám mýlce, že nic už se nevrátí,

tak střídmě, tak lehce s jarním deštěm do polí.

Pokouším se obnovit pocit dechu

Marnost nad marnost

Toužím alespoň po jednom slunce vzdechu

Avšak všude jen temný svět.

Přežil jsem toho už tolik, a přesto stále srdcem jsem mlád,

prošel tisícerým kuropěním a přes neúnosný vedra spád.

S kočičkovou ratolestí i dnes jsem přišel k tobě

Zamával na rozloučenou na tobě známé polní cestě

A šťastně ve smutku odešel dál … do dálavy.