Soap Opera

Ten večer operu navštívilo velké množství vybraných diváků, kteří stáli na chodbách opery a u šatny a mezi řadami sedadel a říkali – tak se těším na dnešní představení – ovšem, bude to velkolepý zážitek. Každý ostatně řekl něco a mezi slovy se pobaveně smáli. O přestávce se shromáždili u baru a někdo řekl – to růžové mýdlo je zkrátka velkolepé – a všichni si objednali kostičku růžového mýdla podávanou na porcelánovém talířku s motivem hory a rákosu, a politou záhadnou tmavou tekutinou, která nebyla sladká a o níž kdosi prohlásil – ta tmavá tekutina je zkrátka velkolepá – a někdo jiný řekl – ale není sladká. Diváci tedy malými lžičkami ve tvaru okvětního lístku uždibovali kousky mýdla a pobaveně říkali – čekali jsme něco jiného – zpěvačka je prostě skvostná – ostatně ne v této partikulární roli – a někdo zatleskal – ovšem nastudování je fantastické, i když mám pocit, že tomu něco chybí – také mám ten dojem. Když se vraceli do řad mezi sedadla a říkali pardón a s dovolením, pokračovali v podobném duchu a od pusy jim stékala růžová pěna a dopadala na červený koberec, který byl poznamenán růžovými flíčky již z minulých představení. Jen diváci na galerii neříkali nic, protože celé představení prospali.