Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamota
20. 04. 2011
8
17
1886
Autor
lenkak
Malý princ navštívil ještě jednu planetu. Byla prázdná, jen ve vzduchu visela oprátka. Na té planetě žila Samota.
„Kdo je tady?“ zeptal se malý princ.
„Jsem Samota,“ odpověděla Samota.
„Ale kde jsi?“ rozhlížel se. Na celé planetě nikoho neviděl.
„Nejsem vidět, ale jsem všude kolem tebe,“ řekla Samota tiše a zatřásla se.
„A k čemu je ta oprátka?“
„Chci se oběsit.“
Malý princ nerozuměl. Proč by se někdo měl chtít oběsit?
„Proč se chceš oběsit?“ zeptal se.
„Protože jsem osamělá. Ale nemůžu to udělat,“ vzdychla samota.
„Proč se nemůžeš oběsit?“
„Protože by mě neměl kdo odříznout. Jsem tu sama,“ odpověděla Samota a odmlčela se.
Samota je zvláštní, řekl si malý princ, nikoho nemá, ale nechce být ani sama se sebou. Jak je tu chladno, pomyslel si a odešel.
17 názorů
Zvítala jsem ke staršímu dílku. Smutný, pravdivý, ze života. Moc se mi líbilo :)
Richard Hrob
01. 04. 2013Tohle je skvělý text. Povedené velice. Tip*
Moc vám děkuju! Já se bála, vzít si do pusy Malýho prince, je to taková modla, ale zčistajasna mě to napadlo v posteli když jsem usínala. Tak jestli si StvN všimne, tak zřejmě dostanu od něj:)
Já asi neumim psát veselý věci totiž.
Děkuju! :)
Na to, jak text zpočátku působí nepůvodním dojmem, se v něm náhle objeví zajímavá myšlenka. A malý princ, jak se nakonec ukáže, není tím malým princem, jenž vyvstal v mysli na začátku.
"Mám malou černou knížku s mými básněmi", vybaví se mi, kdo ví proč, po dočtení.
Není toho mnoho, ale není to špatné. Jen smutné trochu.