na mezi

Jediné co přetrvává je šílená bolest hlavy

je mi úžeji stahuji se do sebe

tmavý mrak přichází z jihu

Je linie jilmu vykreslená napříč vyslovením

Skelná a vlahá samota člověka na zemi

Je s ním však jeho smrt ta ji zpívá a strojí

Umřu a je zcela lhostejná hradba knih

Chci lásku slyšíš chci se schoulit a neslyšet ten zpěv

Slova slova hoří a duní letadlo slova praskají

Je cosi co nedává prostor dlaním jsou magnetické protipóly doteku

Je ticho tady lesní ticho

zdá se jasné

následovat každý vzdych trávy a výzvu větru

housenka na levoboku

Zvuky krajiny se dějí v mých útrobách

či ze země rostou hloučky zvuků

ano a za rukama tonoucíma či prosícíma

pnou se k nebi

Vstříc všeobecnému chvění světla

Jsou tady buky a bílé spadané hlavy

snad panenek snad mlhy jsou bílé

buky a stříbro prostupuje zeleň až

příliš mladistvá obě barvy ostré a šťavnaté

 „řeč zelená s bílou uprostřed“

Vítr popadne les za pas a protančí s ním valčík na mezi

protančí kolem tebe a zvolá

slavíme svatbu v korunách stromů přijď  

Jsem zde

vpravo bříza vlevo slunce

a tišší pozorovatelé buky

šum a světlo a zpěv vše ve vlnách

datli si odpovídají nebo jen hledají červy

slunce rozpouští krajinu do ploch

jsem šťastná

Uč mě strome ty a ty a ty maličký

učte mě všichni jak stát a chýlit se

jak hledět a vyprávět

učte mě lidé

ať skončí nadvláda jediné duše

učte mě milovat vy tvářné stromy

listy tančí se stíny nebo se chystají vzlétnout

ležíme napřaženi s lesem a stejně odhodlaní

vztáhnout se až ke světlu

přirozený sklon pád zeminy

tiché a velice dlouhé uléhání

k černému uhelnému spánku

kdesi na konci roklin

jsi vždy odraná ze své nevinnosti břízo

na nebi jsou vidět jen rty z mraků

tváře visí v modré a zlaté