Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

.christening.

08. 05. 2011
20
25
3856
Autor
.duke.

V kostele až na dva muže, kteří se věnovali pro mě neurčitelné činnosti v prostorách oltáře, nikdo nebyl. Vystoupali jsme po točitých schodech na kůr a společně s varhaníkem přezpívali všechny čtyři písně, které měly u křtu zaznít. Bachův Puer natus byl pro mě složitý. Víc jsem se chytal u Nebeských kavalírů. Líbila se mi pasáž, ve které se zpívalo: Z milosrdentsví Otcova jsme údy Těla Kristova. Tady do textu Michna vložil pravděpodobně přímo citaci z Bible kralické.

U konce třetí písně sbormistrině krátkým pohybem ruky směrem k sobě a dolů zastavila náš zpěv. Kostelem se nesla silná ozvěna, která utichla až po několika sekundách.

Nikoho ze sboru jsem příliš neznal. Ale líbila se mi Táňa. Mohla mít kolem pětačtyřiceti a pořád se usmívala. Farář křtil dítě a Táňa na kůru, s hlavou nakloněnou, ke mně hovořila. Neposlouchal jsem ji, spíše jsem cítil její dech, který narážel na přední stranu mého krku. Cítil jsem v nosních dírkách její parfém. Pokyvoval jsem hlavou a sledoval její pohybující se rty.

U oltáře držel farář dítě v náruči. Chlapec vůbec nebrečel. Pohyboval údy, jakoby ho držel otec. Jeho rodiče opakovali po faráři nějaké formule. Vedle nich sedělo asi deset rodinných příslušníků, jeden z nich obřad fotil.

Zakončili jsme poslední písní Pane Bože v nebesích. Rozloučil jsem se a rychle vyšel z kostela. Venku šumělo listí jak z filmu od Antonioniho a já měl strašnou chuť se rozběhnout. Mimo kostel mi bylo volněji. Přesto jsem v něm našel něco, co mě ukotvovalo. Snad ten rituál křtu: neobvyklý a přitom tak přirozený.

Po několika hodinách, kdy jsem byl doma, někdo zazvonil. Otevřel jsem dveře a spatřil dvě asi dvacetileté slečny. Ta vlevo měla tmavou sukni, velmi pěkné nohy, růžový svetr. Její hlas mě přiměl, abych zvedl hlavu a pohlédl do jejích tmavě modrých očí.

Položil jste si někdy otázku, proč Bůh dovolí, aby lidé trpěli?“ zeptala se.

Díval jsem se na ni a uvědomoval si, jak moc se mi líbí.

Prosím?“ řekl jsem, protože jsem si nebyl jist, co po mně chce. „Mohla byste mi to zopakovat?“

S rozšířením zřítelnic své světlovlasé kolegyně mi zopakovala otázku.

Snažil jsem si upřímně vzpomenout, jestli jsem si tuhle otázku kdy položil. Když jsem zjistil, že ano, omluvil jsem se, že zrovna sleduji hokejový zápas. Mimicky mi daly najevo, že tomu naprosto rozumí a rozloučily se.

Asi hodinu poté jsem ležel na posteli a myslel na tu modrookou holku. Jak chodí od bytu k bytu a ptá se, proč Bůh dovolí, aby lidé trpěli. Myslel jsem na její pohled, kterým mě kurtovala v prostoru mezi dveřmi. Přál jsem si, aby se mě na to nikdy nezeptala.


25 názorů

Tragicus
25. 06. 2011
Dát tip
Pekne, ma to dobrou atmosferu (a tim rozhodne nemyslim kostel, ale pribeh jako takovy), "Snazil jsem si uprimne vzpomenout..." mne rozesmalo.

.duke.
18. 06. 2011
Dát tip
klidně se tu rozmázni

Plopez
30. 05. 2011
Dát tip
hezký

K3
19. 05. 2011
Dát tip
Má to zvláštní atmosféru. Kultivovaně napsané. Nelíbí se mi: "cítil jsem v nosních dírkách její parfém" - ty "nosní dírky" mi už připadají přebytečné. Nemyslím si, že nás Bůh stvořil jako nějakou privilegovanou vrstvu. Dal nám rozum, a to jsme si asi nezasloužili; zneužíváme ho, a proto trpíme. Nebo se dá odpovědět: A proč lidi dopustili, aby trpěl Kristus. Anebo: Co mi děláme pro Boha? Tip.

.duke.
19. 05. 2011
Dát tip
Ok jakoo.

StvN
19. 05. 2011
Dát tip
Dobry to je. Dame do PM, co rikas?

*

Josephina
10. 05. 2011
Dát tip
Sedlákovi umře nejdřív koza, pak kráva, a pak i žena. Tak si sedne na mez a říká si: "Panebože, co jsem udělal, že mě takhle trestáš?" Zjeví se bůh a říká: "Já ti ani nevím, jednoduše mě sereš."

Fruhling
09. 05. 2011
Dát tip
S Bohem taky nemám problém - i když mě občas mrzí, jak něj všichni kašlou.

Honzyk
09. 05. 2011
Dát tip
"chodis do kostela, tak snad nejakou odpoved znas" - kam na to, Josefko, chodis, simte ? Do lesa ?:D

.duke.
09. 05. 2011
Dát tip
Nechodím do kostela hledat Boha, Josephino. Jinak: Bůh je nejvíc prima, tím jsem si jistej.

Josephina
09. 05. 2011
Dát tip
chodíš do kostela, tak snad nějakou odpověď znáš - zajímá mě to, určitě ses už snažil na danou otázku hledat odpověď (možná, že ses dostal až do bodu, kdy člověk zvažuje, jestli Bůh, ten dobrotivý otec nás všech, JE dobrotivý -- jestli on není třeba jen potměšilý hračička).

.duke.
09. 05. 2011
Dát tip
Dík, opraveno. To nevím, Josephino, jak to věděly. Možná byly jen zvyklé na celou škálu odpovědí, které nevedly ke kýžené rozpravě o Bohu. Pokud hledáš odpověď na jejich otázku, počkej, až k tobě přijdou. Nejsem la doublure.

Josephina
09. 05. 2011
Dát tip
do jejich očí .. oběma? .. Ten moment s hokejem je ale docela divnej, že tomu rozuměly (že vůbec věděly, že se hraje nějakej hockey a ještě k tomu měly pochopení - že by jim to řekli všichni chlapíci, na který v ty dny padly?). - A proč Bůh dovolí, aby lidé trpěli?

Honzyk
09. 05. 2011
Dát tip
...sladke...):P

Janina6
09. 05. 2011
Dát tip
Ano, dokud přehlížím tuhle otázku, je mi v kostele úžasně.

.duke.
09. 05. 2011
Dát tip
Nudnej obyčejnej život. Je tak, katugiro?

katugiro
08. 05. 2011
Dát tip
křtu. je to trochu nudný, obyčejnej život.

Jedním slovem - pozoruhodné. Člověka to přiměje k zamyšlení.

Athelas
08. 05. 2011
Dát tip
je to moc hezké, miluju prostředí kostela, to co se tam odehrává.. ještě víc by se mi líbil nějaký víc konkrétní závěr, ale beru to, nemůžu mít všechno přežvejkané a uzavřené ... :-) líbí se mi to.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru