Víš, chtěla jsem Ti ještě říct pár věcí…leží se Ti dobře? Ta zem je tvrdá a koberec je ošlapaný, ale na sedačku bychom se nevlezli…

Když si tak hraji s Tvými vlasy, víš, že už si nevzpomenu, kdy jsme spolu takhle relaxovali? V poslední době bylo málo příležitostí a chodil jsi domů pozdě a unavený a já často postávala za záclonou a ptala se sama sebe, jestli je to zrovna to, co jsem chtěla…jestli jsem potkala to Životní Štěstí a Lásku a nevěděla jsem jak si mám odpovědět…jestli je to už “ono” anebo jestli by nebylo lepší začít někde odznova…

Možná jsi se mohl oholit, protože máš bradu jako smirkový papír, Tvé vousy mne škrábou na dlani, ale není to zase vysloveně nepříjemné, je to takový zvláštní elektrizující pocit…když odtáhnu ruku, ještě chvíli je cítím a pak si zmizí jako když sfoukává vítr odkvetlou pampelišku…nečekám od Tebe nějakou odpověď, vlastně mi jde jen o to, abych se vypovídala a teď je to báječná příležitost…

Jsou z Tebe cítit cigarety a alhohol, ale na to první jsem si zvykla a na to druhé rezignovala…ten alkohol mi vadil ovšem víc…neměla jsem ráda ty Tvé příliš lesklé oči…ani jsi nemusel promluvit a věděla jsem, že Ti víceslabičná slova budou dělat potíže…a puse jsem se bránila, protože jsem měla dojem, že jsem přitiskla ke rtům štamprdli… a taky popelník…a holky měly udivené oči, když jsi v obýváku hledal rovnováhu, ale taky si zvykly…a někdy se tím za Tvými zády bavily…a pak si odrostly…a odstěhovaly se…a moc nás nenavštěvují, protože Tě mají raději jen s pachem cigaret…a vždycky se dopředu ptají, jestli budeš doma a v jaké náladě dnes budeš…

A tak jsem zjistila, že Tě mám už jen ráda…

Věděla jsem, že jednou tenhle okamžik musí přijít a že Ti budu muset všechno říct, protože to nikdo jiný neudělá…I když nemám ráda konflikty…I když nesnáším křičení a vyhrůžky…ne, nikdy jsi mne neuhodil, ale někdy byla ve mně malá dušička…jako by se už tak stalo…srdce mi zběsile bušilo v krku a nemohla jsem polknout a měla sucho v ústech a třásly se mi ruce a byla mi zima…

Máš studené uši a to venku pořádně nezačal večer…slunce si stojí ještě vysoko na letní obloze, jakoby se mu nechtělo zapadat…bude asi zase horká noc a budu přes ni bojovat s komáry a ráno budu unavená, jako bych vůbec nespala…

Vida: Santana si na CéDéčku dohrál první kolo a začne znovu tím svým  tá dap tata tá da tááá…ještě chvilku si budu hrát s tím pocitem pomíjivosti, který zanechává Tvé neholené strnisko na mé dlani, dám si bylinkovou koupel a pak půjdu zavolat záchranku…

Ve tváři máš klidný výraz a já myslím, že to dnes nestihnou…