Měl takovou povahu

Dřevěný sud stál v koutě

a vypadal dobrosrdečně

moc pěkně vypasený

ovšem

chyba lávky

pomalu pukal vlastní důležitostí

zkrátka

tvářil se že mu sklep patří

bavil se většinou jen s krouhačem na zelí

a to ke všemu povýšeně

měl takovou povahu

no

- ta lahodná vína, co já měl v břiše, o takových ste ani neslyšeli, chudáci!

- pche!

Krouhač na to

- vína, jo? Zelí, zelí, kyselé zelí!

- To bylo později a krmil jsem celou rodinu!

- Dybys nekecal, tě znám od mládí!

- Sklerotiku, ty? Ty si nepamatuješ ani na vlastní mládí!

- Csss, za to tvoje mám v živé paměti.

- Psst, někdo jde.

Prach se zvířil

zlatavě zatřpytil

to by jeden neřek jak je prach krásný

pomyslela si matrace

sklep zavoněl svobodou

všichni obyvatelé ztuhli

možná budou ještě k potřebě

-jee, to je pěkný sud.

Zaradovala se dívka

-budeš se hodit, půjdeš na zahradu, nasázím do tebe petunie.

Sud se nafouknul

a křáách

obruče povolily

bylo po něm