Sousedské vztahy, aneb Lenin na střeše to jistí

Irena mně vzkázala, že se bude u ní grilovat, Rex prý již naložil maso. Jaké, to nevěděla. Byla jsem zvědavá, proto jsem se stavěla za Rexem, abych vyzvěděla, co se bude péct. Chtěla jsem totiž koupit k tomu víno. Rex mi řekl, že bude zvěřina, takže červené. Vyprávěl mi ještě pochechtávaje se, co zažil se sousedkou. Nesl do popelnice v igelitovém pytli velké kosti, které vykostil ze srnky. Venku sekal trávník jeho soused a jeho tchýně stála u něho a radila mu. Soused vypadal už docela zdeptaně. Jakmile však viděla Rexe, běžela k němu a vyzvídala:

„Nebyla u vás dneska bývalá tchýně? Copak chtěla? A přijde ještě?“

„Už bohužel né,“ svěsil smutně hlavu Rex a nenápadně pootevřel pytel s kostma a povystrčil ven tu největší.

„Cco to je?“ Zarazila se .

„To víte , musel jsem jí vykostit, jinak by se mi do lednice nevešla.“

„Vy vykostit? A do lednice?“ Bledla sousedka.

Rex mrkl na souseda a ten si přidal:

„Bylo načase, pořád do všeho kecala, viď, ani se ti nedivim.“

Řehtala jsem se, protože jsem zvědavou Nováčkovou znala.

Ještě volala Jitka, že přijede později, mají s Láďou nějakou akci.

Přijela jsem k Ireně brzo, chtěla jsem jí pomoct alespoň se salátem. Maso měl zcela na starosti Rex.

Vzaly jsme si věci ven, protože bylo fakt hezky. Od vedle ze zahrady se ozval ženský ječák:

„Karlé, ty jsi nevzal to mlíko! Jak já budu pít kafe, bez mlíka ho nevypiju, …!“

Na odpověď se ozvalo jen nějaké zahučení.

„Ty máš nový sousedy? On někdo ten barák koupil?“

„Jo, Pražáci. Ona furt ječí a ohrnuje nos, jací jsou tu burani, on čte noviny a říká: „Ano, Evičko, ...“

Zaznamenala jsem, že jim někdo zvoní u branky. Jedna ze sousedek jim přinesla na uvítanou borůvkový koláč. Zaslechla jsem, jak se chlubí, že je z domácích vajec a borůvky nasbírala sama. Paní Eva poděkovala a zamkla za ní branku.

„No, to nemyslíš vážně, že to chceš jíst!“ Zaječela na svého muže Karla, který si vzal do ruky velký kus koláče.

Ten neodpověděl, jen s plnou pusou kývnul.

„Domácí vejce, to je salmonela a borůvky z lesa, vždyťdostaneš vzteklinu!“

Vytrhla mu koláč z ruky a odhodila ho pryč. Koláč přelétl plot a přistál před kozlem Leninem. Ten se držel poblíž, protože čekal od nás nějakou dobrotu, ale ta přiletěla z druhé strany. Čuchl k tomu a oddaně se podíval na Evu. Koláč v něm zmizel bleskově.

Když se Eva vyzuřila, ozvalo se za plotem směrem k nám, jestli by jsme neměli trochu mléka. Irena řekla, že samozřejmě, ale neušel mi záhadný zlomyslný záblesk v jejích očích. Paní Eva se protáhla vrátky k nám, aby nám vrátila hrneček od mléka a nesla sebou ještě zbytek koláče. Prý za to mléko. Jak ale viděl Lenin ve vrátkách Evu, která držela v ruce zbytek koláče, radostně zamečel a rozběhl se k ní. Láskyplnně jí položil kopyta na ramena, něžně jí olízl a když si sedla na zem, tak jí vytrhl koláč z ruky a hrdě si ho odnesl.

„To si nemůžete tu hnusnou smradlavou kozu uvázat? Jo, a děkuju za mléko,“ prskala Evička.

„Nemáte zač, koza mi nadojí zas nové,“ odpověděla s nevinným obličejem Irena.

„To bylo KOZÍ?“ Bledla Evička.

„Jo, kozí a převlečte si ty plavečky, máte je od kozích bobků, jak jste si sedla.“

Evička zmizela hned, ani se nerozloučila a za chvíli jsme slyšeli dávivé zvuky.

„Ona snad fakt zvrací?“ Divila jsem se.

„Jo, zvrací,“ ozval se přes plot Karel

„Nemáte ještě to dobré mléko?“

„Máme, Karle, dáš si s náma steaky?“ Nabídl mu Rex.

„A víš, že dám!“ Zajásal Karel, protáhl se brankou a nandal si dobroty, dřív, než přijde Eva a zakáže mu to.

Eva mu to nezakázala, ležela venku na lehátku a měla na hlavě obklad. Směrem k nám vrhala vražedné pohledy.

V tom zjistila Irena, že se vyšplhal zezadu přes stráň nahoru na střechu Lenin. Byl vidět ale jen z její pozice. Vousatá hlava zlomyslně vykukovala zpoza komína.

„Lenine, slez z tý střechy!“

„Lenine, ty jsi kretén, že to svět neviděl, říkám ti, slez z tý střechy!!“ Řvala Irena z plných plic. Evička ho ale ze své pozice neviděla. Pronesla něco o bludech a bláznech a že se to dá léčit.

Evičku dorazila nevědomky Jitka, kterou přivezl přepychovým autem Láďa. Přestože se ve značkovém oblečení nevyznám, tak to, co měla na sobě bylo značkové určitě a ještě zamávala superdrahou kabelkou na Evu a zakřičela na ní jako slušně vychovaná pozdrav.

To ji dorazilo, protože si dělala celé dopoledne srandu z toho, jak tu chodí ženské oblečené a že jsme burani.

No, grilování jsme si užili, až na to, že nám nakonec Lenin v nestřežené chvíli sežral salát a zapil to sklenicí piva. Pak se postavil k plotu a díval se zamilovaně na Evu.

Karel se konečně najedl a Rex byl blažený, že může okolo nás běhat a nechat se sekýrovat od Ireny.

Budeme muset udělat brzo další, jen co Rex sežene nějakou srnu, kance, nebo prase.