jáma z jílu

Dnes po tobě ani vůně nezůstala

Ale rty se stahují v cosi květného

A tak si vzpomínám na tebe

Tvou spornou přítomnost

A na ten prostor řeči vylidněný

Ostýchavost polévá naše jazyky

Přece však schnou cizotou

A pak ta zoufalá na nebe bijící

Uzlina z našich těl a vod

A ty říkáš jsem šťastný

A mě tíží vlasy stydím se

Ano ten klín není mezi námi

Každý si vytesal svůj

Z nocí vzpomínek a chlupů

Pomalu a tím zřetelněji stojí

slova přede mnou a solí vzduch

horší než závoje i mříže

jsou obojím a neříkám ti je

vidíš je vytištěná v očích vidíš je

slyšíš zase přicházíme k té jámě

slyšíš Slyšíšty pojď za básněmi

slyšíš ji tu jámu

já ty jáma jáma ty já jáma

Znovu kolem ní kroužíme

oči ty se slovy touží a krouží

naše těla jsou rozechvělá k pádu

a ještě máme tu drzost

vyznávat křik jámám

vykřikovat a toužit slovy

vidím sklouzáváš po okraji z jílu

cítím sklouzávám po okraji z jílu

Společně najednou souzníce spolu

Spolu a s jílem a s těmi slovy za očima