opice a kámen

(pohádka o těžkostech kultury aneb opice a kámen) (P. Celan, Vesmírná odyssea, W. Benjamin, F. Kafka)

Obcházím kámen meteorit boží nehet

Obcházím jej a konečky prstů drolím

po kruhu anebo oblině  

Obcházím jej a tleskám dupu křepčím

Čelo kamene a čelo opice

Čelo zlomu rytmu pokroku

Kámen drápy jiskry nehty

Kámen obtékán čelní hmotou

A chlupy zvířeckosti odpadávají

Slepené červeným vápencem

 

Kámen se úží úpí saje

My mu věříme a proto tančíme

Odtud od žmolků a nohou

Taky myslíme to ta čela 

 Opice úzkostlivá čelí kameni

 Opice nebojuje zbytečně

Opice je namodralým slovem

Člověk je opice v kostýmu

Přeskočil hranice ráje

Hraje si s osami a novinami

Houpá se a šimrají ho chlupy

A oči ty má modré jako v zimě

 

Ten kámen a jeho oči a jeho čelo

Jeho kultura s příchutí skořice

Jeho okna a vlákna řezaná

Nejtvrdším kamenem vědy

V hranici pohledu stojí ten kámen

V doteku stojí 

V hranici ten kámen

Hraniční kámen opulus vápnitý

 

Stojí a podobá se podle touhy

Touha se laská se slanou vodou

Oči stojí jako králové a hrají

Otesávají kámen a zpívají písně

Očí podemýlající ty modré oči

 

Oči nehty čelo a kámen

Kdo je blíže té bílé

Čelonehtyoči anebo kámen

Člověk anebo jeho smrt

Obé dotýkající se jakkoli

Čelem nehty očima mlčením

Drolíce se navzájem

Za skřeku opic a aut

Drolíce se v dějinách

 

Červený vápenec to je to místo

Odkud je vidět člověk

Bílý kamenný člověk

S modrýma očima

---