Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

tenkrát...

09. 06. 2011
18
7
1982
Autor
Marcela.K.
 
 
sčítáme vnoučata
vydělujeme je dětmi
smějeme se jejich nápadům
přidáváme své choroby
strachy
a nahlas se posmíváme lásce
odčítáme kila
od bolestí v kloubech

pamatuješ?
vrátil bych dvacet let
opakuje několikrát po sobě
dokud se nezeptáš proč
a on se ti dívá zase do očí
jako tenkrát
chytne tě za ruku
a musí se smát s holkama
když křičíš
mně už stačí jen držet se za ruce
a procházet se kolem rybníku

divíš se proč to nebolí
v zahrádce prší na stoly…

tma olizuje noci paty
a ty víš
že stačí zavolat domů
lásko
zmokla bych…

7 názorů

A.H.
08. 07. 2011
Dát tip
*

guy
15. 06. 2011
Dát tip
*

..moc pěkná..zvlášť ten závěr..

srozumeni
10. 06. 2011
Dát tip
Sedím na písmáku často, a tohle mi uteklo..Krásné.*

Marcela.K.
09. 06. 2011
Dát tip
Je to matematika srazů...setkání po letech. Nešlo o školu. Šlo o práci. Zavřeli nám špitál ve kterém jsem vyrůstala, pak i pracovala... rozletěli jsme se po kraji, ale vracíme se dvakrát do roka - už sedm let ...dík za "podobné" myšlení, Jirko ;-)

Ta zvláštní matematika na začátku se podobá mým myšlenkám.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru