Deník a nadpřirozeno

Uběhl téměř týden od posledního zápisu a svět se změnil. Nemyslím ten globální, přestože v Kuvajtu už začala pozemní bitva a spojenci dobyli Kuvajt - city. Změnil se svět můj, neboť se mi podařilo vlstní vůlí posunovat hliníkovou lžičkou.

Včera večer se stavil Pišta, který už měsíc operuje po koleji s virgulí a jinými okultnostmi. Přinesl čtyři lžíce a cáry hajzlpapíru. Lžíce jistým způsobem zabalil do toaleťáku, sestavil je do kříže a pak je přemisťoval vlastní vůlí. Podařilo se mu to s jednou, což mě samozřejmě úplně nepřesvědčilo. Tak jsem si to vyzkoušel taky - podařilo se mi přemístit rovnou tři. A znovu a znovu. Z dosud uskutečněných patnácti pokusů mi pouze jeden nevyšel.

Stal se tedy zázrak - lžička musela projít hmotou bez toho, že by ji porušila. Zdánlivě neuvěřitelná věc. Je to první naprosto nevysvětlitelný jev v mém životě a já nevím, jak s takovým pocitem mohu žít. S pocitem, že, když dám lžičky do kříže a soustředím na ně svou vůli, dokáži jimi pohnout.

Nad výše nastíněným problémem jsem včera proseděl asi dvě hodiny ... a vyřešil jsem ho. Vůbec nešlo o zázrak, ale o malou náhodu, které napomůže trocha neobratnosti či naopak obratnosti při balení lžiček do toaletního papíru.

Svým způsobem jsem rád, že jsem ze svého života odstranil nevysvětlitelný jev, ale na druhou stranu mě to trošku mrzí. Přišel jsem svou důsledností o nadpřirozenou schopnost, o málem nabytou víru v Boha a jeho schopnosti. Zůstal jsem jen tím přízemním člověkem, který přišel a zase odejde. Hold si budu muset svou nesmrtelnost vyzískat na jiném poli - poli vědy, literatury, na poli rodinném či na poli obilném.