Chtěl bych v tomto textu psát o některých svých zkušenostech na písmáku. Písmák a podobné projekty mi jako celek přijdou velmi pozitivní (sdružují lidi, kteří mají rádi literaturu; pomáhají tříbit vkus, či nevkus aj.). Právě proto bych rád analyzoval některé aspekty, či dokonce nešvary, které se zde vyskytují. Pokusím se dále navrhnout alternativu. Budu rád, pokud tento text vzbudí širší diskuzi a budu se těšit na odezvu.

Také chci upozornit na to, že se na věc dívám v tomto případě pouze z jednoho zorného úhlu. Myslím, že k obecnější diskuzi jsou zde povolanější.

Nejprve bych zmínil pokus, který jsem udělal. S drzostí sobě vlastní jsem ukradl báseň ze sbírky Potkal jsem kámen, kterou napsal Michele Ranchetti, přeložil Zdeněk Hron a vyšla v edici Versus v roce 2005 v nakladatelství BB/art s.r.o. Doufám, že mě po tomto doznání nikdo neudá. Děkuji všem, kdo se tohoto pokusu, ač nechtěně, zúčastnili a současně se omlouvám za jistou dávku neomalenosti, která snad však může posloužit dobré věci. Ranchetti je sice světově uznávaný, ale u nás příliš znám není. Na obalu knihy se můžeme dočíst toto: U nás zcela neznámý italský básník Michele Ranchetti, Wittgensteinův a Heideggerův žák, který se letos dožívá osmdesáti let, píše poezii povýtce metafyzickou a hermetickou v polohách, jež - navzdory určité vnitřní spřízněnosti s některými stadii a projevy "holanismu" česká poezie prakticky nezná...

Báseň je možné najít v mých dílech pod názvem Shromáždění k přítomnosti, což není původní název. Naivně by bylo možné očekávat, že tomuto dílu se dostane většího požehnání, než mým obvykle podprůměrným pokusům. Nicméně překvapivě se tak vůbec nestalo. Právě naopak! Dílo např. nedostalo ani jeden tip. Dokonce Honzyk pod něj připsal: ...jakoby kolem me prejel pantak plnej cundraku... nic vic...

Samozřejmě se mohlo stát, že někdo dílo poznal a nechtěl kazit můj pokus. Za to bych také rád každému takovému poděkoval. Uznávám samozřejmě, že dílo není příliš vhodné pro písmácké "rychločtení", ale dle mého názoru problém tkví někde jinde.

Zdá se mi, že nezanedbatelné množství zdejších kritik připomíná  řehtání tlustokožců, kteří se snaží zvýšit počet samic ve svém harému a z tohoto důvodu bijí svými tupými hlavami do druhých. Jenže básník bývá obvykle dosti citlivý, což většinou činí jeho tvorbu zajímavou. Některé citlivé jedince může ovšem hloupá a neuvážená kritika zranit a od poezie a psaní naprosto odradit. To je ovšem přesný opak toho, co by mělo být snahou podobných servrů, tedy dle mého názoru, - učit lásce ke slovu.

Tímto naprosto nechci tvrdit, že bychom neměli být vůči druhým maximálně upřímní, pokud o kritiku stojí. Říci jim, co oceňujeme a co nás ruší, jak by podle nás bylo možné danou myšlenku, náladu, pocit, nesmysl ...  lépe, hlouběji, řidčeji ... vyjádřit. Taktéž musím podotknout, že v mnoha kritikách takováto snaha skutečně je. Myslím si, že je správné tvořit na písmáku přátelskou atmosféru.

Z některých pozitivních kritik mám ovšem také poměrně špatný pocit. Mám především na mysli pravděpodobně nevědomé patolízalství. Jde o jev, kdy je autor z nějakého důvodu uznáván (má funkci, nebo je již "zavedený"). Čtenář se pak na dílo dívá jinou optikou a autorovi tak neposkytne objektivní odezvu.

Z těchto důvodů se společnost na písmáku diferencuje do dvou kast, které mohou připomínat římské dělení na patricie a plebeje. Plebejové trpí často zbytečným shazováním jejich snah. Zatímco patriciové získávají pocit nadřazenosti. Může se jim zdát, že jsou "dál". Bohužel si nejsem vůbec vědom, co toto dál vlastně znamená. Nicméně uznávám, že je možno zlepšovat své vyjadřovací schopnosti.

Nyní se již dostávám k tomu, jaké řešení navrhuji. Navrhuji v seznamu děl neuvádět autora. Po čase by bylo možné autora odkrýt, ale pak by nebylo možné udělovat tipy a psát veřejné kritiky. To tedy znamená, že když v seznamu děl kliknu na jméno díla, tak nebudu zpočátku vědět, kdo dílo vložil.

Samozřejmě by bylo možné prohlížet si básně podle autorů, ale pokud bych znal jméno autora, tak už bych nikdy nemohl udělit tip, či napsat veřejnou kritiku.

Dalším návrhem je nezveřejňovat jména těch, kdo kritiky psali a pokud bych některému chtěl poslat zprávu či avízo, pak pouze za pomoci číselníku. Jména kritiků by se také odkryla ve chvíli odkrytí jména autora.

Alternativou k tomuto by mohli být dvojí diskuze. Jedna, která by se odvíjela před znalostí jména autora a druhá by se otevřela až po zjištění jeho jména.

Dle mého názoru tento postup má následující výhody.

• Autoři by si udělali lepší představu o líbivosti svých děl.
• Kritici by byli obezřetnější.
• Sice by bylo nezbytné, aby se všichni prokousali spoustou děl (pokud by tedy chtěli hodnotit), ale kritikům by toto pomohlo v udržení nestrannosti.
• Všichni by měli stejné možnosti toho být ohodnoceni.

Nevýhodou by mohla být anonymita.

Tímto se tedy pokouším otevřít diskuzi a budu rád za nějakou odezvu. Tento počin prosím berte jako snahu o drobné přispění ke kvalitě písmáka. Nikoli jako útok na nějakou skupinu, či jednotlivce.