Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ze světla

26. 06. 2011
17
26
6419
Autor
Fruhling

 

 

  Najednou jsem nepotřeboval spát. Volnoběh událostí natáhl dny do nekončícího horečnatého snu.

  Město najednou vypadalo jako fotografie pořízená z jedoucího automobilu. Nezřetelné obrysy postav. Červené a bílé světločáry prořezávají tmavě šedou hmotu domů: město jako série fragmentů, město rozložené do fotoalba.

  Pokaždé, když jsem ji spatřil vprostřed té surovosti, jasnou a zřetelnou, namlouval jsem si, že se mi jen zdá, že jsem konečně usnul – že už nemám potřebu ji hledat.

 

  Displej fotoaparátu se leskne natolik, že není nic vidět. Musíme přejít do stínu. Postupně kontrolujeme kvalitu jednotlivých fotografií. Najednou se mě zeptá, proč na žádné z nich není jediný člověk. Řeknu, že fotografování lidí se mi hnusí. Jsou to trofeje zastřelených pohybů. Podá mi fotoaparát: zastřelil bys mě? a začne odstupovat. Zatímco se na mě dívá, překročí obrubník, hranici stínu, v polovině náměstí zakřičí: Udělej to! Neudělám to.

  Nechám ji projít kolem morového sloupu až k průčelí protilehlého domu. Tam se zastaví, ale dřív, než se vydá zpět, nečekaně obrátí zrak do ulice, kam nemohu vidět. Minimální okamžik ustrnutí. Stisknu spoušť.

 

  Samota uprostřed pole, temné hučení automobilové dopravy. Z jedné strany dálnice, z druhé stará cesta. Statek udržovaný jen s vypětím všech sil. Správcem je kdysi poměrně známý sochař, dnes odstavený na boční kolej. Má rád víno a návštěvy mladých lidí, převážně studentů, nesmí se však zdržet dlouho a okoukat se. Jedině tak jej udrží v přítomnosti, bez myšlenky na nejistotu zítřka.

  Vedlejší místnost je plná byst. Svítí se v ní. Stojí ve dveřích a její profil je obtažen tenkou linií žlutého světla. Měkké světlo přejde přes hřbet nosu a postupuje hlouběji do profilu: rozzáří oči, ale na konci očnicových oblouků ztratí ostrost a rozpije se na tváři. Pleť je matná, temně hnědé vlasy teď vytváří téměř jednolitou černou plochu. Rovné zastřižení horizontálně protíná krk přibližně v polovině. Poslední odlesk světla postupuje po této vodorovné linii. Pak se roztříští o vertikálu dřevěné zárubně.

  Všimne si, že ji pozoruji, chce jít ke mně, ale přikážu ji, aby se ještě chvíli nehýbala. Je trochu nervózní. Překvapuje mě, že scéna pořád ještě funguje.

 Nakonec se pohnu jako první. Pohyb všechno zruší.

 

  Nejprve jsem zničil všechny její fotky. Nebylo jich moc. Smazal číslo, které mi nechala. Pokusil se ji nenávidět. Den po dni. Myslel jsem, že to tak bude snazší. Nebylo. Příliš pozdě jsem zjistil, že fotografie jsou opiem vzpomínek. Že číslo v telefonu funguje jako ochranná hradba před touhou zavolat.

 

  Neustále se pokouším vrátit se a začít znovu: vymazat ji. Zůstal mi jediný její zvyk: chodit na bazén. V tomto případě jsem se spokojil se změnou času. Přestože v pravidelnosti byla můj pravý opak, plavat chodila stále ve stejnou odpolední hodinu.

  K večeru je bazén prázdnější. Poslední plavci posouvají oranžové odlesky lamp a chladnou modř reklamních led-poutačů napříč zčeřenou hladinou. Voda je po celý rok stejně studená, koloběh čerpadel vysál teplo ročních dob.

  Plavu, pravidelnými tempy člením čas. Je fascinující, jak se z něčeho tak banálního jako dýchání stává série událostí fázující mechanický pohyb.

  Nakonec, než je čas jít, zavřu oči a potopím se. Co nejhlouběji. Než nahmatám dno, přestane bazén existovat. Už není žádný pevně ohraničený, betonový kvádr. Žádné hodiny netříští návštěvní čas. Už je jen moře, chladné a bezčasé, nijak neohraničené moře, které ve svých hlubinách probouzí zapomenutou lehkost lidského dechu – s každým decimetrem syrověji a naléhavěji. Klesám. Jsem.

 


26 názorů

Minty
31. 12. 2015
Dát tip

Trochu mě zastavila přemíra úvodních najednou ale úlek zmizel, protože to nepokračovalo.

Styl vyprávění má pro mě kouzlo a dávám tip.


Fruhling
26. 07. 2013
Dát tip

Díky za čtení .)


ANNA TEE
26. 07. 2013
Dát tip

  VÝSTIŽNÉ,, PŘESNÉ O TOMHLE JE ŽIVOT ,,


alcap on e
09. 01. 2013
Dát tip

T


Fruhling
17. 03. 2012
Dát tip
Samozřejmě, časem ale z toho zážitku vymizí faktografičnost a stává se jakousi idealizací... Ale čeho? Skutečnosti? Nebo naší představy o skutečnosti?

Chigwell
08. 10. 2011
Dát tip
Paráda!*

Athares
21. 07. 2011
Dát tip
Líbí se mi tvůj styl. S velkou troufalostí píši, že mi občas trochu připomíná ten můj. Někdy hodně složitě popsané, ale ne na škodu, aspoň má člověk možnost vracet se k tomu zpátky a znovu chápat :-)

StvN
18. 07. 2011
Dát tip
Celkem fajn, akorát mi připadá, že se ti to rozpadá na kousky. Nedržíš to pohromadě. Dopsal bych to a vyplnil mezery.

Janina6
13. 07. 2011
Dát tip
Jsou tam fakt pěkné detaily, třeba "město jako série fragmentů, město rozložené do fotoalba". Série fragmentů, to označení by se asi dalo vztáhnout k celému textu. Nějak jsi dokázal, že mi ty cizí fotografie nejsou lhostejné. Jinak mě při čtení napadlo, že se to podobá miniaturám, které píše .duke. Nejspíš za to může téma rozchodu a vyrovnávání se s ním, které se u něj taky často objevuje. Pasáž o plavání v bazénu je nádherná.

Fruhling
13. 07. 2011
Dát tip
Představuji si, že se vypravěč probírá pamětí jako fotoalbem nebo sérií pohlednic. Obrazy, které vlastně nic neznamenají, ale z nějaké neznámé síly se usadí v člověku, se i přes snahu potlačit je vracejí. Nakonec mám rád i popisy, které pomáhají vytvořit prostor scény, pozadí obrazu. Samozřejmě, že co do popisnosti existují technické zprávy a existuje Claude Simon .)

reka
13. 07. 2011
Dát tip
Však jo, vkus je různý a autor má na dílo často jiný náhled. U mě je jedna scéna lepší než druhá, protože scéna s fotoaparátem něco buduje. Dozvídám se z ní něco o vypravěči a dívce a jejich vztahu, něco si k nim vytvářím, takže je pak větší šance, že na mě fakt, že se rozešli, bude mít nějaký efekt, že to už nebudou jen kluk a holka. Na druhou stranu, scéna se sochařem, i když začne zajímavě (líbí se mi ta postava sochaře, to je celkem zajímavý motiv, který by se v delším textu dal víc rozehrát), tak nakonec pro mě nemá skoro žádnou výpovědní hodnotu vzhledem k tématu povídky. Ve finále jde jen o to, že tam kluk tu holku uviděl, ale to mi přijde tak trochu málo. Jestli mi rozumíš. Proč ti sedne víc sochař než fotoaparát?

Fruhling
13. 07. 2011
Dát tip
Dík za kritiku. Je docela vtipné - ale to jen tak mimochodem - že osobně tíhnu spíš k sochařovi než fotoaparátu .)

reka
13. 07. 2011
Dát tip
dobrý. Trochu se tu pro mě tříští zobrazení nějakýho pocitu (z rozchodu) s filozofickými pasážemi (scéna v bazénu, začátek s městem), kde se to sice taky vztáhne k tý holce, ale na mě to působí násilně, ten vztah k holce tam je budovaný uměle. Ve finále to pro mě není ani filozofická povídka, ani povídka o rozchodu. Zbytečně se to rozpadlo. Pár momentů je tam vcelku zajímavých (scéna s fotoaparátem), pár mi přišlo zase vyloženě výplňkových (sochař).

.duke.
10. 07. 2011
Dát tip
Něco tam je. Zastřelit fotoaparátem. Prima.

Fruhling
06. 07. 2011
Dát tip
A proč ne, že... .) Dík za nominaci.

Janina6
06. 07. 2011
Dát tip
To je hodně zajímavě napsané. Souhlasil bys se zařazením do Povídky měsíce?

to Movsar - přesně s tímhle taky válčím :) doslova.

Movsar
27. 06. 2011
Dát tip
jenže paměť jde jen těžko vyloučit. bělohradský má dskvělé přirovnání: paměť jako partyzán, rozum jako pravidelná armáda, legie. rozum jde jak mu zavelíš, řekneš si - tohle a tohle budu myslet, dělat. ale pak se do těchle pravidel vláme paměť, jako když partyzán sestoupí z hor, nečekaně zaútočí: vzpomeneš si na to a to, a ono to půjde proti rozumu, rozpráší ho to. a jak se říká - partyzánskou válku nikdy nevyhraješ.

Fruhling
27. 06. 2011
Dát tip
cože? ... .) .duke to tehdá napsal ve vztahu k novému nadechnutí, že člověk v určitém okamžiku musí zahodit všechny sentimenty, které paměť udržuje. Přestat se trýznit pominulým štěstím. Jo - a dík za čtení.

Movsar
27. 06. 2011
Dát tip
perfektní. co ale zabíjí paměť? kundera, myslím v l´ignorance, napsal, že paměť zabíjí nostalgie, čímž jakoby převrátil proustovské modus operandi. te´d ale fruhlingu raď. :-)

Fruhling
27. 06. 2011
Dát tip
Dík oběma za čtení. .duke v jedné své miniaturce tady napsal, že paměť je tichý zabiják, myslím, že měl pravdu .)

Alegna
27. 06. 2011
Dát tip
neustále se pokouším začít znovu, to je mi hodně blízké

Hodně dobře vystižené. Znám podobné pocity. Taky jsem se snažil zapomenout a nenávidět, jen abych zjistil, že to vlastně nejde. Že všechno vzpomínky vracejí zpátky. :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru