Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 448 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Katastrofy suchého klimatu
datum / id30.06.2011 / 387530Vytisknout |
autorKapsa
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno1396x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog
2003
Katastrofy suchého klimatu

 

  Je horko – asi, poznám to? Jak poznají se malé mrtvé mušky, co cyklistům zůstávají za zuby a jejich úsměv je stejně odporný, jako úsměv mrtvoly, která dnes vstala ze svého hrobu, po té zapomněla usnout. Jak si dnes ustele, když pilný hrobník všechny hroby zahrnul těžkou hlínou nasáklou deštěm, až na jeden, poslední, a ten je můj – díky bohu nebo mám se bát (jaro v mém srdci dávno odzvonilo hranu, zimu, tu bídnou zimu jsem raději přeskočil a na stříbrný špendlík, do sbírky unikátních mršin, jsem rovnou napíchl horké, dusné léto, abych nahý, prostě jen tak bez ničeho, u vody mohl budit veřejné pohoršení), bojím se – necítím mražení v zádech, ani v kostech, necítím nic příjemného, prostě můj nervový systém zkolaboval někdy brzy na jaře, nenabídl nic jiného, zimy si neužil a teď v létě se vypařil úplně beze zbytku, změnil se v bílá oblaka, jenž tak líně plují po nebi a mne uspávají.

  Bloudím po poušti – asi, poznám to? Nebo jen tápu v tmách, vyprahlý věděním, skrytou znalostí všech pampelišek, rostlinstva, které potřebuje hojnou zálivku, že tu jsem sám, zavřen v místnosti bez oken, bez dveří; v rohu je nasráno – ode mě – asi, nevím to, nevzpomínám si, protože, kdybych si vzpomněl, musel bych se stydět za své řeči, zločiny proti lidskosti, činy, trapasy. Jak může se tohle všechno stát, vždyť život je jen okamžik, povězte, vždyť není to tak dávno, kdy jsem byl úplně bez viny. Zahrada kvetla bílými liliemi a byla trochu nudná, poklidná ve spánku, vždyť není to tak dávno, povězte; stromy v jasné zeleni a dnes, dnes jsou záhony zaneseny plevelem, stromy usychají, já také, nebo jsou z nich pařezy, pahejly uřezaných údů, aby se nebouřily, nedělaly ostudu dospělým, jejich mohutné kmeny jsou dnes topením.

  Je sluneční den – konečně – poznám to? Těžko hádati z ohořelých karet, rozházených jen tak po zemi s jasným záměrem – končit, končit? – spěte hazardní hry, vy jenž prohráváte, karbaníci zbavených slov, jenž touží po láskách, lesklých láskách, těmi jsme – nebo snad nebudeme? Mám se mračit, klít – proč, koho urazily, kdo jsou ti, jenž přišli s ohněm, jsou to mé osoby nebo jen já, ten co hledá si úhledné hroby, vodu ke kropení dámského prádla, ach jaké katastrofy mě ještě potkají na cestě s nejasným cílem, kam schovám se, proč jsou natřeny lepem? 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

30.06.2011 16:35:02dát kritice tipKapsa
Nevadí, takové texty nejsou pro každého.

A máš pravdu jednotlivé věty nejsou setříděny, tak jako myšlenky v naší hlavě - a tomu se to má přesně podobat - vnitřnímu chaosu, nejistotě, ze které pramení životní napětí.

Díky za zastavení ;)
30.06.2011 10:32:18dát kritice tipavox
nějak mne nenapadá, co by se k tomu dalo podotknout... autor leží v trávě, kouká chvíli do sebe, chvíli kolem, myšlenky skáčou sem a tam, tělo apatické, útržky myšlenek nesetříděné klape rovnou do klávesnice... třeba je chyba ve mně, že nejsem naladěna na stejnou vlnu, ale na tip to nevidím...


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.