Diskoděvka (balada 001)

Seděla u baru hned vedle parketu,

s kloboukem, řetízek na krku.

Upřenej pohled směrem bůh ví kam,

šel jsem k ní a vzal jsem ji za ruku,

co si dá, že tu sedí na suchu.

Řekla mi, že už ji to nebaví,

tahle tramvaj, kdy prej už se zastaví.

Kam se řítí tenhle šílenej svět,

ať ji nechám bejt, že se jde radši sjet...

Jak se zdá, tak to máme sečtený.

Jak se zdá, dobrej konec potkáš už jenom v pohádkách...

Dohnal jsem ji a přitáh na tělo.

Bouchla mě, no ne, že by to bolelo.

Představím se a tvář jí pohladím

a zeptal jsem se jestli jí tam nevadím,

ale dál byl jen pokec beze slov.

A já viděl, jak jí slza tváří přetekla.

Je jedno proč, stejně mi to neřekla.

Když jsme seděli, zaved jsem... na to řeč,

ale ona - o tom ani necekla.

Jak se zdá, tak to máme sečtený,

jak se zdá, dobrej konec, potkáš už jenom v pohádkách...

Pozdě k ránu domů odešla,

telefon na ruku, kam předvolba se nevešla.

Usmála se a za rohem zapadla,

snad jí ta moje prosba tolik vtipná připadla,

jméno neznám, z jejího hlasu ale každej tón.

Co se týhle holce stalo už se nedovím,

měla horký srdce a ruce ledový,

jí se zdálo, že to máme sečtený.

já ale doufám, že dobrej konec nepotkáš jenom v pohádkách...