déšť se schoval za mraky a já ho čekám tady

Byl konec... konec všech probrečených dnů a nekonečných nocí, pohledů k nebi, šeptaných proseb a nesplněných přání, všechno pohltila temná propast a jí zůstala jen vybledlá bolest.

Těžko se tomu věřilo.

„Jen jeden den, prosím,“ šeptala, „jen o jeden den víc...“

 A pak...

Každá minuta byla pokladem. Vdechovala vůni večerů... po nocích nemohla spát. Její slzy vítaly všechny úsvity, aby pak mohla vteřiny vyplnit úsměvem.

Po letech vkročila do síně. Záblesky fotoaparátů, stovky tleskajících lidí, uhněte prosím, právě přichází hvězda. Usmívala se. Usmívala se na ně, na tu spoustu neznámých obličejů, ale její oči zůstávaly bezvýrazné.

Nezapomněla. Nikdy nezapomněla. Nekřičte... nekřičte. Nedívejte se na mě. Nemluvte. Vždycky jsem chtěla být neviditelná. Tohle je jen maska. Bojím se...

...brzy odejdu. Můžu vidět, jak pomalu zhasnu. Budete mě pak znova nenávidět? Nechci zpátky, teď už nemám sílu na válku. Ztratila jsem příliš moc ze své duše...

...ale mám strach být znova sama.

Bez pohádek. Vždycky mi pomáhaly... ale teď jsou pryč.

Nechtějí mě. Tady mě nechcete...

Vždyť já jsem jen stín sebe samé.


Nemůžete znát tu vyděšenou holčičku... pořád žije v mém nitru. Nerozumí tomu, proč tenkrát nikdo nepřišel... proč přicházejí teď? Už je nepotřebuju...

Koneckonců si vystačím sama...  vždycky tomu tak bylo. Až uvadnu, rozplynu se do své minulosti... rozpadnu se na částečky a zůstane po mně jen prach. O prach nikdo nestojí.

Nejsem hvězda... tohle je můj jediný záblesk. Výkřik zoufalství... nikdo  nechápete...

Nepotřebuji víc peněz... pozvánek... falešných úsměvů...

Jen... jen mě někdo chyťte za ruku... kdokoliv... to mě spasí navěky.

Chtěla jsem utéct pryč z pekla, teď chci utéct pryč odtud. Někam, kde mě nikdo nezná. Kde si utrhnu květinku, kde se na mě jen tak usměje kluk z nádraží... na mě, ne na ni... tu zatracenou holku, která předstírá, že jsem já.

Zalykat se vzlyky. Všude je tma a ke světlu nemám přístup. Jen se nedívej do očí. Nikdy. Nikomu.

A nemluv... nemluv příliš nahlas.

Stejně to nikoho nezajímá.

Ty nikoho nezajímáš... a s tím se smíříš. Jenže ta bolest už nezmizí.