když je měsíc v úplňku, smím být neviditelná...

...zvláštní je najednou se ocitnout

v zajetí dávných příběhů...

a sledovat, jak stovky roků

promění nedůvěru na něhu

dívám se...

jak bolest hrozně rychle mizí

jak všechno kdysi známé

je najednou tak... cizí

jak listy umřou, aby se znova narodily

jak oceán mě pořád vábí k sobě

a vše je zdrojem svojí vlastní síly

jakkoliv...

mám vážně ráda polibky

co dávají mi květy

a když mě tiše hladí déšť

i všech cizinců siluety

když nevím, která jsem to já

když všechno v mlze se ztrácí

když směju se jen pro ten smích

když usmíří se princezny a draci

přes den tancuji v písečných dunách

v noci jsem zase mořská panna

poroučet mi může jen samotná Luna

i to má povoleno jen do záblesku rána

jelikož i v zimě jsem vlastně pořád v létě

je asi marné toužit po odvětě...

a i když čas není, přináší mi klid

kdysi jsem plakávala za svým světem

dnes vím, že jsem tam, kde mám právě být

...a i když důvod nevím jistě

třeba mám znovu najít cit...

zvláštní hra na zvláštním místě

jedna z těch, co přímo... vyžadují chyby

jenže...

když poslouchám, co šeptají mi hvězdy... když stojím sama v tichém závětří... 

ačkoli... se mi tu vážně hodně líbí

… dávno vím, že sem nepatřím