U lahváča

U lahváča

No jo, lahváč je super, řikám si a přemýšlím, že je spousta věcí, co se člověk musí za život naučit. Tak třeba jíst zelený olivy, řadit na kole do kopce, koupit si nový kalhoty a tričko a zimní bundu, souložit na pračce, vědět velikost bot v obchodě z hlavy, vypsat daňovej papír, péct bábovku tak, aby se nescvrkla, fotit portrét svojí holky, umět chlastat a ožrat se až ke konci, otvírat lahváča zubama, souložit v autě, nezapomenout občas koupit kytku, opravit zaseknutý brzdy, vychutnat si dobrý víno, koupit si včas zápisník na další rok, seřídit silniční kolo, dobrej stejk udělat, to je vole kumšt, vychutnat si chuť malinový limonády, pít whisky, aby u toho člověk nevypadal jak debil, vyhýbat se debilům všeobecně, nejíst moc slaniny, naložit dvě kola a bagáž do auta, zalepit si včas paty na túře, souložit ve stanu, pozorovat kosy … Ještě jedno, ptá se mladá sympatická brigádnice a trochu se lekne. Vypadám zmateně, když o něčem přemýšlím a někdo mě při tom vyruší. Ale jo, ještě jedno, děkuju, povídám a koukám na věci a lidi kolem. Zase ten zvláštní pocit. V rybníku se zrcadlí břízy a lidi se trousí domů. Je večer, přestalo foukat. No jo, lahváč… Je toho někdy moc na člověka v týhle době.