Vítězství? Prohra!

Dveře fakulty se otevírají těžce. Ve staré budově, která se bude stejně rušit, dělala zkoušku. Dveře se rozlétly. Vysmátý obličej a prázdná, šťastná mysl s jediným přáním – opít se z radosti. Šla po schodech, které už léta nikdo nespravil a asi to ještě dlouho nikdo neudělá. Z toho pocitu jí bylo dobře. Nic ji netrápilo. Za potokem ještě přejít silnici ke kolejím.

Dveře fakulty se otevírají špatně. Obrovské dubové dveře skrývají radost i smutek, úspěchy i pády. Otevřel je pomalu. Smutek na tváři i v mysli a jediná touha – opít se k zapomnění. A tak to udělal. S klíčem v ruce otevřel dveře své Škodovky. Čtyřproudá silnice ke kolejím je široká dost. A osudy lidí se občas potkávají i stotřicetikilometrovou rychlostí.