Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šelest suchého listu

Výběr: Pomerančová, nes, Gora
17. 07. 2011
18
28
6668
Autor
Kandelabr

 

     List se pohnul. Nejprve nepatrně, na malý okamžik, jen se lehce zachvěl a pak zase ležel tiše, šedavé zvrásněné žilky obrácené k tmavému nebi. A pak se pohnul znovu, poskočil po studené zemi, jako by jej nabral vítr, ale okolní stromy stály nehybně, jejich listy byly netečné, byť ten dole mohl být kdysi jedním z nich. A další pohyb, klouzavý a ladný, jako by se nesl na hladině chladivé řeky, mírně se otáčí kolem svého středu, vyhýbá se zažloutlým stéblům slehlé trávy, spadaným větvím a šedavým kamenům, proplouvá mezi uzly kořenů, nechá se vést a je jedno zda skutečně existuje nějaký cíl jeho cesty, pohyb je život a další příležitost již třeba nikdy znovu nenastane, nyní už skutečně letí, vznáší se na dotek nad zemí, stále rychleji a najednou je zde další list, popelavý a zkroucený, pak další a další, jejich dráhy se proplétají, krouží kolem sebe, dotýkají se, v reji, v tanci, v námluvách, vír je čím dál divočejší a listů je stále více, přilétají ze všech směrů, mrtvé, nepotřebné věci jsou nyní tak plné života. A vše kolem je tak tiché, les je skála, hradba, opevnění, netečné jestli někdo uvnitř radostně zpívá nebo oplakává mrtvého, zvuk jako zvuk, jen se od stěny neškodně odrazí.

       A najednou rej ustane, pohyb ustrne a listy padají k zemi, ale nesnášejí se volně, padají těžce jako kamení a na tmavé půdě se zformují osamělé skupinky, drobné kupky, hromády i celé haldy do sebe propletených listů v šedivou prostorovou mozaiku, každý list je přesně na svém místě, dokonalé sochařské dílo.

      V dálce se nesměle ozval jakýsi pták a bytost se posadila. Když zamrkala do bledého měsíce, ozval se šelest suchého listí. 

***
 

    Nyní to slyšel zřetelně. Ten šepot, tichý, ale naléhavý, svíral srdce tak, že nebylo možno odolat. Cosi ho lákalo ven do noci, cosi ho žádalo, prosilo, naléhalo, rozkazovalo. Věděl, že nejlépe by bylo zatarasit všechna okna i dveře, nabít pušku a ukrýt se ve sklepě, mihotavé světlo svíčky se bude odrážet na sklenicích zavařenin, ruka s puškou se bude třást, ale jen mírně, lok něčeho ostřejšího by to jistě spravil, pak jen tajit dech a počítat vlekoucí se vteřiny, dívat se, jak ze svíčky ukapává vosk a jak světlo láká šedavou můru, až v tom horkém vosku uvízne a se syčením se spálí, jej taky někdo vábí, ale ne na světlo, do tmy, ta je hrozivější, strašlivá, je třeba vydržet do rána, světlo je přítel, ale to si ta šedivá můra jistě říkala také.

Do sklepa je ale příliš daleko, rukám se ani nechce sevřít pažbu zbraně a náboje jsou jaksi příliš těžké, daleko snažší je přeci udělat deset kroků ke vstupním dveřím, jde to snadno, nohy o sebe třou a kalhoty šustí jako spadané listí při podzimní procházce lesem, jeden, dva, tři kroky, jako nic a je to. A potom otočit klíčem, ta nejjednodušší věc, ozve se cvaknutí, správně, a teď vzít za kliku, je potřeba trochu zatlačit, zárubeň je křivá a dveře o ni drhnou, přitáhnout k sobě....

Muž stojí na prahu a dovnitř vniká temnota jako dlouho očekávaný host a mírný vánek nese s sebou pach lesa, vůni zeminy a vlhkosti.
Pohyb je život, řekne si muž a čeká smrtelnou ránu nebo polibek.


28 názorů

Gora
28. 03. 2019
Dát tip

Něco jako poezie v próze. Radost číst.


Josefk
12. 05. 2013
Dát tip

fajnůvka


Heulwen
01. 02. 2012
Dát tip
Sice si víc vychutnám malounko explicitnější věci, ale stejně jsemm ráda, že sem můj oblíbený povídkotvůrce stále píše :-)

Jsou knihy, které zhltneme jedním dechem a jiné, u kterých se trápíme s každou stránkou. V zásadě to není o tom, že by ten druhý autor neuměl psát, ale význam jeho práce je uložen někde hlouběji a až po dalším přečtení dostává ten správný význam. Tak je to i s tvojí "povídkou". Osobně bych to povídkou nenazívala, ale pro autora to tak vypadá.Jako čtenář hodnotím kladně vzletné popisy všedních drobností,postava příběhu je tajemná, každý si ji může domyslet, příběh na pokračování..

Tynic
21. 08. 2011
Dát tip
Pěkný dyptich. Tenhle způsob psaní je osvěžující, hlavně v delších prózách. Když autor vycestovává za hranice reality, tak se vždycky rád přidám.

Janina6
04. 08. 2011
Dát tip
Tohle je ten typ povídky, která se dá číst mnohokrát, "vychutnávat". Dlouhé odstavce mi nevadí, protože obsah nesený textem krásně plyne, má v sobě napětí a vývoj. Závěr je působivý, až mrazí. Jsem na rozpacích nad slovem "hromády". Neměly to být hromádky, případně hromady?

.duke.
01. 08. 2011
Dát tip
co se týče obsahu, po pár chvílích mi utkví pouze pohyb listu/listí v prvním odstavci.. muž vychází naprázdno.. a přitom by mohl "přežít" - tzn. dá mu víc prostoru, dám mu nějakou niancí v popisu větší smysl, důvod v povídce existovat

Diana
01. 08. 2011
Dát tip
Přečetla jsem jedním dechem. Čtivá a napínavá povídka, plná fantazie. Stylisticky velice zdařilé.*

.duke.
01. 08. 2011
Dát tip
pěkná momentka, popis kvalitní, ale přesto: ta dlouhá souvětí jsou náročná na pozornost - rozdělit např. čtvrtý odstavec do vět by mi pomohlo

K3
31. 07. 2011
Dát tip
Je to báseň, opravdu pěkné. Trochu mi to připomíná Poa - báseň v próze. Ovšem povídka? Možná by to chtělo malé vysvětlení pro širší čtenářstvo... Tip.

StvN
31. 07. 2011
Dát tip
Pěkně napsaná momentka.

Kandelabr
29. 07. 2011
Dát tip
janina6: samozřejmě, budu rád.

Janina6
29. 07. 2011
Dát tip
Pozoruhodný text. Souhlasil bys se zařazením do Povídky měsíce?

otili
19. 07. 2011
Dát tip
Som rada, že som sa vrátila. Ani druhá časť ma nesklamala.Kandelábr, dík, aj vďaka tebe a tvojmu dileku som pochopila súvilsosť... Môj viac než hektický život a lyrizovaná próza, náznak, že je potreba spomaliť, kým je čas... ... pači sa mi posledná veta, Bozk smrti, alebo života? ... aj to aj to je život sám...

Kandelabr
19. 07. 2011
Dát tip
otili: díky, mám vždy radost, když můj text někoho nějakým způsobem osloví. je to příjemné a motivující.

otili
19. 07. 2011
Dát tip
Som rada, že som sa vrátila. Ani druhá časť ma nesklamala.Kandelábr, dík, aj vďaka tebe a tvojmu dileku som pochopila súvilsosť... Môj viac než hektický život a lyrizovaná próza, náznak, že je potreba spomaliť, kým je čas... ... pači sa mi posledná veta, Bozk smrti, alebo života? ... aj to aj to je život sám...

Kandelabr
18. 07. 2011
Dát tip
Pomerančová: děkuji, jsem rád, že se ti to líbí

Skvělě napsaný text. Ten text žije, vtáhl mě do sebe a ukázal mi celý příběh. Tedy, příběh s tajemnem, ale to není vůbec na závadu. Líbí se mi, jak je navozena atmosféra a popsáno prostředí, a - nakonec - do děje uvedena bytost, a to všechno vychází z úvodní věty, přirozeně, nenásilně, napínavě... a najednou čteme příběh o muži a lese... Prostě, kdo umí, umí.

Kandelabr
18. 07. 2011
Dát tip
delší text je pro mě rozhodně výzva, ale tohle je dle mého přesně tak dlouhé jak si zaslouží. což je čistě pocitová záležitost, žeano :)jinak nemám zasadní potřebu se bránit jinému názoru, jiný názor mi nevadí...

Kandelabr
18. 07. 2011
Dát tip
otili: děkuji, zastav se někdy dočíst tu druhou půlku :) VT Marvin: cvičný text? no nevím, dle mého je to regulerní povídka, příběh tam vidím, i když není nějak řečený naplno...

otili
17. 07. 2011
Dát tip
...nemám rada dlhé opisy, vždy sa ponáhľam, nemám čas čítať veľa naraz, ale tentorkát, keďže našich 5 detí a ich spoluautor ešte spia,veď majú prázdniny,a jasom na PN, som so zatajeným dychom sledovala každý poryv vetra, každý pohyb listu, priam som si to premietala na viečka zvnútra ako film. Ten prvý odstavec vo mne zanechal spomienky na žasnutie nad drobnými všednými zázrakmi. ...keďže syn ktorý si kvôli poradovníku na PC a net privstal, a už mi stojí za chrbtom s výrazom smutného žobráka...idem radšej variť. Fakt pekný prvý odstavec, viac som dnes nestihla...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru