vzpominka tam dole vzadu

Milovala jako bohyne,

lhala jako ja,

zivot byl min svine,

a dabel a buh byli dva.

Svet v rytmu metalu tak krasne znel,

problemem byly jen probdele noci,

cas snad jinak sel,

porad vydim se v jejich ocich.

Ten svetr co vonel po ni,

uz asi ani svetrem neni,

tam hluboko v dusi vzpominky zvoni,

az zaboli nekdy sneni.

Moci tak roky zpatky vzit,

ta myslenka srdcem tepe,

touha minulost pozmenit,

oci osudu jsou slepe.

Leta pridala vrasek,snad i moudrosti,

nicmene neoslabila touhu,

vratit dusi i telo do minulosti,

vteriny taji jak pirka v louhu.