Sundaval město jako kravatu

  Měl v očích kýl,
když poplácal svou loď po stehnech
a řekl, že jejich cesty se musí rozdělit

Sevřel pevněji kompas
s trpkostí červích děr
a někoho, kdo ví, že nemá domov,
i když bezpečně najde cestu na sever

 Jako medailonek na krku
nesl svou výchovu
To je to nejcennější
naslinil proti větru
Třeba své paty dál nepředám,
ale znám jejich mozoly

 Samotou páral kombinézu města
hluk nádraží a plivance na chodnících
Měl chuť se hned otočit
Nefoukalo

Peníze tě pokoušou i z kůry samoty
nebyl zoufalý
ani prázdný
Jenom ho děsilo kroužit v slepé trajektorii
kruhového objezdu
Kde se sny smrkají na kapesník
s disciplínou tikotu,
jenž nepřipouští změnu

 Strach vykolejit nám nedovoluje
típnout chůzi,
poznamenal do pěny piva,
aby se vydal
po nitích pavouků
do svého vzdoru