KONEC SMYSLŮ V PĚTI BODECH

ŠPATNÉ

Svět zaříznut v rozkroku

děsí se těsného prádla;

asi tak o dvě čísla.

Pravda nesnáší myšlenky

šité na míru bez utrpení.

A v telefonních budkách

plazí se sluchátka

na dně výmluv.

Zde stojí opilci

v bahně, v žaludcích;

a snaží se polykat,

tak jako ryby sají vzduch

mimo potopený břeh.

                        (8.7. 2011)

 MODLITBA

Klid nachází se v meditaci,

v zenových zahradách;

v prstech, jež dloubají do slabin

poněkud příjemně.

Klid nachází se v peřinách,

které voní potem.

Klid nachází se v plynových komorách.

Klid nachází se v ústech mrtvých.

Klid nachází se ve vypitém

a písních,

jež tisknou se na prsa.

                                   (8.7. 2011)

NOC, KTERÁ KONČÍ PRUDKOSTÍ

A v plameni končí nádech,

v jediné větě,

která mění svět;

mohla by…

A jsou prsty v zátylcích,

a jsou polibky,

a struska svářečů

jenž odděluje.

Dělníci v potu barů

tvoří vypité,

v lesku duhovek

jsou bludiště zrcadel.

Dívám se, žiji v Prátru

a nevěřím

že ztrácím hru,

kterou jsem vymyslil.

                        (12. 7. 2011)

 Mizíme –

mimo rezervace,

do hnízd pytláků,

kde čekají mladí

líhnoucí se z vajec kukaček.

Brousí si zuby – aligátoři,

když padáme z hnízd;

pak vztekle plivou

sousta, co polykat nelze.

                        (3.8. 2011)

Pacholci!

Smýkáte se z ostří jazyků.

Slibujete, že nezmizíte,

slibujete, že jste

v slepotě

necháni opilcům…

                        (3.8. 2011)