Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Cynismus jako osvobození?
datum / id10.08.2011 / 390121Vytisknout |
autorFruhling
kategorieÚvahy
zobrazeno4488x
počet tipů21
v oblíbených0x
do výběru zařadilStvN,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Movsarovi.
Cynismus jako osvobození?

 

 

  Třetího srpna tohoto roku zažil mainstreamový tisk malý průlom. Bez jakýchkoliv negativních konotací se zde objevilo jedno z vytěsněných „four letter words“: Marx. Tohoto drobného hříchu se dopustil filmový kritik Kamil Fila v recenzi na americký animovaný film Auta 2 (Cars 2), který postupně obvinil z náboženského, částečně sexuálního a hlavně zbožního fetišismu, aby článek završil tvrzením, že z ideologického hlediska je bezpečnější dětem pustit porno, než je vystavit masáží naivního konzumerismu, který Auta 2 propagují.

  Celá kauza by po (na poměry kulturní rubriky jakýchkoliv novin) bouřlivé diskuzi utichla, kdyby o týden později nenásledovala recenze na jiný americký animovaný film, konkrétně na Šmouly 3D (Smurfs 3D). Recenze, která je opatřena vypovídajícím podtitulem: „Šmoulové se cynicky smějí vlastní komerčnosti“, představuje zajímavý doplněk k recenzi předešlé. Kamil Fila zde po několika příkladech filmové demytizace konzumeristických dětských filmů (ve filmu se v hračkářství objeví dětští spratkové, kteří se ukájejí vlastněním hraček, sekundují rodiče, kteří hračky slepě kupují) předkládá tvrzení, že ideologie je méně nebezpečná, je-li vyjevena (Šmoulové sami sebe chápou jako komerční produkt, Auta s ideologickou rovinou explicitně nepracují). Je tomu ale skutečně tak?  Není pod výsměchem dosavadní ideologii konzumerismu ukryta ideologie jiná?

 Filosof Michal Hauser ve svém článku „Jídlo jako ztracený výbuch života“ tvrdí, že hlavní problém současné spotřební společnosti je fakt, že po konzumaci již nepřichází slast. Západní společnost, která ztratila zkušenost hladu, nedokáže cítit radost z jeho naivní negace (nezřízeném konzumu). Konzum se tak z projevu životní radosti mění na projev apatické lhostejnosti, není však vyrušen: nemám radost z konzumu, přesto se mu oddávám. Jako znázornění je uveden slavný Ferreriho film Velká žranice, kde se společnost znuděných jedinců doslova ujídá k smrti.

  Šmoulové, kteří sami sebe ukazují jako konzumeristický produkt per excellence, cíleně pomrkávají na dospělého diváka, který již ztratil potěchu z přežilé ideologie dětských filmů – a nabízejí mu tak potěchu jinou, potěchu cynismu: „My vlastně víme, že tě to nebaví,“ říkají: „Dokonce ti ukážeme, jak moc tě to nebaví, jen tu s námi chvíli poseď – a konzumuj.“ Prostředkem slasti se již nestává film samotný, jeho zápletka nebo poselství, ale sdílené vědomí, že všechno je jenom hra, na které společně s autory participujeme. My i tvůrci v prvním plánu děláme něco, aniž bychom tomu ve skutečnosti věřili (koukáme/vytváříme příšerný animovaný film), přičemž ale to, že nevěříme, nás v druhém plánu spojuje – opětovné spojení nám přináší slast, kterou kdysi zprostředkovávaly dějové či formální aspekty díla. Slast ze vzájemného porozumění, z porozumění světu a slast z obecné komplementace tak přecházejí do oblasti „za“ dílem, v němž samotný výtvor hraje podružnou roli – a jsou definovány spíše našim předpojatým postojem k dílu samotnému.

  Se vší úctou ke Kamilu Filovi je mi zatěžko souhlasit s jeho interpretací cynismu coby ideologicky osvobozujícího prvku. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak: cynismus konzumerismus neruší, ruší pouze naivitu, která jako prostředek ideologického sdělení již nefunguje. V obecném hledisku je totiž jedno, jestli se necháme konejšit starými formami konzumerismu, nebo naší domnělou povzneseností nad něj. Nová forma je ovšem o to nebezpečnější, že zdánlivě vylučuje jakoukoliv ideologickou kritiku díla jakožto svébytného celku: zatímco Autům může Kamil Fila strhnout jejich přetvářku (a nikdo už na film nikdy nepůjde), u děl operujících v modu cynismu mohou tvůrci vždycky zvolat: „ale koukejte, dyk my si z toho děláme srandu!“. Kritika se tak odsouvá z díla na obecné socio-ekonomické pozadí – a paradoxně je to ona, kdo následně nese nálepky předpojatosti. Nakonec se tedy ukazuje, že nejsou rozhodující formy konzumerismu, ale naše participace v něm – a to i za předpokladu, že nám na malou chvíli dokáže zprostředkovat slast (čím častější ovšem podobný modus operandi bude, tím menší bude i slast). 

  Závěr si dovolím osobnější. Když jsem po létech objevil dva idoly mého dětství: Trnkovu/Pojarovu Zahradu a Želvy Ninja, nebyl jsem ani tak překvapen, že zatímco Želvy Ninja mě odpuzovaly svou naivitou, Zahrada stále působila ve své magičnosti a hloubce (a jak mám empiricky ověřeno, působí i na další generace). Spíše mě zarazil fakt, že zatímco první dílo vzniklo v době nejhlubšího ideologického marasmu, dokázalo si zachovat čistotu, kdežto dílo druhé už jen upomínalo na to, co v současné společnosti čeká – zcela v intenci posledního dílu amerického animovaného seriálu South park - patrně každé dítě po překročení desátého roku života: „being a cynical asshole“.

 

   




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

30.05.2018 23:36:41dát kritice tipRaKu

Dle mého je to napsáno Maďarsky.

20.05.2015 10:46:49dát kritice tipZdenda
Cynismus je jediná forma, v níž nízké duše zavadi o to, co je poctivost.

To jen tak mimo téma, abych te obohatil hezkým citatem.
09.01.2013 20:50:29dát kritice tipalcap on e

hezké-tip

23.10.2012 21:20:59dát kritice tiprebecca13
tobě nepřipadá dnešní doba jako diktaturka? mě teda jo. diktatura konsumerismu. nalistuj si na youtube přenášk Kellera a Bělohradského, tam je leccos zajímavého. jinak souhlasím s tím, že diktát potřebuje jednou za čas každej, jinak zvlčí. prostě zvlčí ;)
23.10.2012 18:26:28dát kritice tipFruhling
Mě to vlastně ani tak moc nezaráží, jen jsem potřeboval nějakou kategoricky odsuzující větu .) Někdy si říkám, jestli by českému kulturnímu establišmentu neprospěla nějaká menší diktaturka - čistě z kvalitativního hlediska.

Dík za čtení.
22.10.2012 23:59:26dát kritice tiprebecca13

co tě zaráží na tom, že v době nejhlubšího ideologického marasmu si jistá díla dokázaly zachovat čistotu? právě proto, ne?

 

mě spíš zaráží, že v době hlubšího marasmu, než byl ten minulý, se vůbec podařilo zachovat předmětná díla..

08.05.2012 18:29:36dát kritice tipFruhling
Dík za čtení, se teď dívám, že mi mázli ukázkové video z diskuze, prý autorská práva nebo co. Tak alespoň náhražka:

http://www.southparkstudios.com/clips/388731/turd-in-a-microwave
08.05.2012 18:12:43dát kritice tipNorinko von Amehr
Je v tom rozvinutá známa pravda desublimácie a mňa osobne moderné kreslenky odpudzujú, na rozdiel od napr. Miazgovcov aebo Kubala.
Myslím, že problém South Parku je aplikácia "čistého rozumu" bez viery, hoci občas s citom.
12.02.2012 22:56:12dát kritice tipFruhling
Dík.
12.02.2012 22:54:49dát kritice tipVůněSlov
Dobře napsaný.
14.01.2012 13:41:34dát kritice tipAthares
Skvělá úvaha, která by byla ještě přístupnější bez příliš častých a většinou zbytečných termínů ( viz. komplementace, participace).
22.10.2011 23:18:06dát kritice tipChigwell
Mým idolem z dětství je Hermína Týrlová,pravdou je,že kdo neumí,učí atd a tohle je úplně super a výstižné *
20.09.2011 19:21:28dát kritice tipFruhling
Kdo?

Jakože mám adorňany rád .)
20.09.2011 19:12:54dát kritice tiptěša
to je nějakej adorno nebo jinej frankfurťan, ne?
21.08.2011 12:25:00dát kritice tipTobša
Paráda. Ani mě nenapadlo o tom takhle uvažovat.
*Tip
16.08.2011 16:20:03dát kritice tipStvN
Pěkně napsané. Na můj vkus tedy trochu moc narcistické v pojmech, takže si to člověk beztak musí přeložit do chápatelného jazyka, ale i tak fajn.
11.08.2011 10:00:35dát kritice tipNepochopeny
Hm, tak toto je dosť dobré *
11.08.2011 09:54:19dát kritice tipaleš-novák
tohle patří na hlavní stranu...***
10.08.2011 20:17:14dát kritice tipHonzyk
..supr...a cenim si vo to vic, ze ja todle neumim, teda naky uvahy a tak...:***
10.08.2011 19:44:32dát kritice tipbezpocitově
Vynikající úvaha. Poslední větu si píšu do zápisníčku.
10.08.2011 18:27:56dát kritice tipMovsar
taky rád žižeka čtu (tvůj text mi ho ostatně hned připomněl), z jeho jednou jako ... jsem stihl zatím jen pár prvních stran, ale chystám se.

Dodds v knize Řekové a iracionálno připomíná dělení ńa kultury viny a kultury hanby. naši kulturu s křesťanskou ideologií ovládl imperativ viny (každý jsi vinen od narození, buď si toho vědom, některý pak možná dojdeš spásy). tenhle ideologický původce se postupně od renesance vytrácel až se vytratil úplně, ale svůj vynález viny nám tu jako dědictví nechal, třeba právě v tom kafi nebo čokoládě bez cukru.
10.08.2011 18:13:40dát kritice tipFruhling
Není za co.

Fila je - řečeno bez příkras - můj nejoblíbenější český recenzent, píše pro aktuálně.

Trochu (hodně) mě k téhle úvaze inspiroval nový Žižek, tak jestli máš čas, doporučuju. On tam rozvíjí teorii konzumerismu s vykoupením: kdy si kupujeme fair trade kafe, abychom si mohli říct, že zmírňujeme kola toho stroje, který vzápětí zasere celou deltu Nigeru ropou .)


VTmu děkuju za čtení.
10.08.2011 18:04:02dát kritice tipMovsar
díky.
znám jen jeden text k. fily, a to zprostředkovaně (v něm kritizoval mého oblíbeného m. horáčka, resp. jeho kudykam), takže po téhle druhé interpretaci si asi doplním přehled.
je to bystrý pohled na změnu - posílení strategií těch, kteří nám diktují, co bychom měli chtít (Velký Druhý/pracující skrze zákaz nahrazený Velkým Moderátorem/pracujícím skrze příkaz).
k závěru: osobně mám taky takovou dvojici ve filmech Cesta do pravěku / Jurský park.
10.08.2011 16:44:48dát kritice tipVT Marvin
Dobré zamyšlení. Poctivá úvaha.
10.08.2011 16:31:24dát kritice tipFruhling


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.