Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlas stáří

26. 12. 1999

1703

Autor

Kovi

Modravým kouřem se proplétám, uši zalehlé, oči zaslepené, mrtva i živa. Uprostřed beznaděje, bezpráví, ve světě utrpení. Skuhravý hlas mě volá k sobě, chce se pomstít. Ta neutuchající zloba je v každém z nás. Prosí a poráží stromy v podobě kapek. Snáší se lehce na zem. Jako list stromu odpadá, tak i mé štěstí se ztrácí. V odlehlých pustinách nevane ten známý větřík. Dusotem kopyt koní se prodírá křik malých nevinných dětiček. Klapot starého psacího stroje. S každým zvukem odpadá kousek mě, mého Já. A přece s každým písmenem nabírám na síle. Jako bujné kořeny stromů.

Diana

25. 09. 2005

Dát tip

Neobvyklé, přesto přesvědčivé. Líbí ***

Nový_Stařec

10. 09. 2005

Dát tip

Jááá jsem tvééé stááářííí, pozvi mě dááál !!!

Nový_Stařec

10. 09. 2005

Dát tip

a pochopitelně tip.

Sapho

15. 04. 2003

Dát tip

Ten jeden tip, který Tvá báseň získala,není směrodatný pro posouzení její kvality. Dávám tip za speciální druh přesahu.Říkáš věci známé, úplně lehce, hladce, bez okázalostí a snah o objev, věty zůstávají otevřené a přesto dokončené...snad jako samo stáří - vnímám zvláštní, vyzrálou a přesto mladou prostotu díky níž slovní spojení nabývají podoby čisté formy pro krásu...Díky, Sapho.Jestli je Tvá poezie celá taková...chci se od Tebe učit umění magie Života.