Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Osudová

15. 08. 2011
63
143
10975


To vodpoledne jsem si pucoval revolver a doufal, že dnes konečně zazvoní telefon.
Ani nevím, kolikátej den už jsem nezavadil vo slušnej džob, ale natuty jsem byl soukromým vočkem s nejčistším kvérem v celým zpropadeným Los Angeles.
Větrák na stropě líně porcoval proužek dýmu z cigára, hasnoucího v přeplněným popelníku, když se rozletěly dveře a do mý kanceláře vstoupilo nádherně vyvinutý poprsí, za hodnou chvíli následovaný dvěma nejdelšíma nohama co jsem kdy viděl. Až jsem se divil, že to všecko unesou.
Já, když votevřu cizí dveře bez zaklepání, vždycky se ukážou jako nesprávný. Tohle byl ale ten typ ženský, co si dveře neplete. Řasy měla tak hustý, že by mi jima mohla malovat pokoje a blond vlasy jí sahaly níž, než sukně. A ta sahala přesně tam, kam bych si taky rád sáhnul..

„Jsi tam?“

Dal bych nevímco za panáka burbonu. Byl jsem si v tu chvíli jistej, že mám ve ksichtě ten přiblble strnulej výraz, co mívaj lidi na fotkách v řidičáku.

„Haló! Slyšíš mě? Není ti něco, Oldřichu?“

Tesknej pohled jejích vočí mě okamžitě usvědčil z toho, že nejsem takovej drsňák, jak jsem si celý ty léta nalhával.

„Nic mi není!“

Jsem jenom chudej soukromej detektiv a na kulturu mi moc času nezbejvá, takže jsem docela vděčnej, když mě někdo přijde duševně obohatit přímo do kanceláře. A tahle dáma byla rozená...

„No, ještě že tak. Už bys mohl konečně vylézt! Sedíš tam skoro hodinu!“

„Ale no jo, porád! Člověk nemá ani na záchodě chvilku klidu,“ zaklapl Oldřich rozečtenou knihu a sáhl po toaletním papíru.

„Jéééžiši, zase přijdeme pozdě! Zapni si to sako. Ukaž se... No, ta kravata, já nevím. A co boty?“

„Co, boty? No, mám boty. Asi půjdu do hospody v pantoflích, ne?“

„Jestli je máš čisté! Pamatuj si, že boty jsou to první, čeho si na tobě každý všimne.“

„Prosím tě, Božka! To bylo v dobách, kdy plaché dívky cudně klopily zrak, proto na chlapovi nic jiného neviděly. Dnes je to každému jedno.“

„Nejsme pozváni do žádné hospody, ale do RESTAURACE! Beztoho na nás Koďousovi už hodnou chvíli čekají. Nezapomeň jim pochválit opálení, víš že se v pátek vrátili z Řecka. Zhasnul jsi v předsíni? A ne, že se budete s Ruslanem zase léčit fernetem! Alkohol má devastující vliv na tvé morální vlastnosti! Ukaž, já ty klíče radši vezmu k sobě.“

<===>

Po plyšovejch kobercích se neslyšně ploužili pinglové ve fracích a v hlubokým předklonu. Nóbl hosti jim decentně špitali svý přání a pianista v koutě vyluzoval otravnej kravál, znalcema nazývanej jazz.
U stolu po mý pravici se ňákej donchuán lísal ke svý šťabajzně. Vona mu hluboce hleděla do vočí, von jí ještě hloubějc do výstřihu. Výstřih měla tak hlubokej, že na operaci žlučníku by se ani nemusela svlíkat.
U stolu za mnou seděla společnost burziánů. Jejich dámy v róbách vyzývavě vystavovaly šperky a důmyslně skrejvaly špeky. Chlápci ovívali svý společnice vějířema z kreditních karet a vedli snobský řeči. Co chvíli vespolek pozdvihli vobočí a pravili: „Hleďme, jaká taškařice,“ a ženský si cudně zakrejvaly ústa, aby pánům nepoprskaly kravaty kaviárem.
Najednou se v davu vábivejch dekoltů a oparu afrodiziakálních vůní objevila vona a štráduje si to přímo k mýmu...

„Oldřichu! No tak! Otevři oči a přestaň trucovat. Hele, Koďousovi už přišli. Zamávej na ně!“

„No jo. To ale byla doba.“

„A opovaž se Ludmile zase vyprávět o vzducholodích! Víš, že je na to při svojí váze háklivá.“

„To si s ní mám povídat o prvocích?“

„Co sem pleteš prvoky? Víš přece, že učí dějepis a zeměpis.“

„To mě tak napadlo, když vidím ty její tlusté brýle. Člověk se zdravým zrakem by s jejich pomocí určitě dokázal rozeznat jednobuněčné organismy...“

„No, chraň tě ruka božííí... Božííínku, Ludmilko! Tobě to dneska ale sluší! A ty botičky! Italské, že? Ale to víš, že se nezlobíme. Vlastně jsme zrovínka taky přišli. Že jo, Oldíku?!“

„Ten tvůj kostýmek, Boženko, je taky šikézní! Co že to je? Svetřík? Aha. To víš, já v tom šeru tak dobře... Já si musím šáhnout. No jo, kašmír!“

„Promiň Oldo, za to zdržení,“ klopil zrak pobledlý Ruslan Koďous. „Nějak se mi udělalo nevolno. Jak přijde červenec a srpen, tak se mi vždycky přitíží.  Nedáme aperitiv?“

„Nu, kdyby to mělo být něco léčivého...“

„Oldřichu?!“ utrhla se na chotě Božena, vloživši do tohoto jediného slova veškerou naléhavost, které byla schopna. Přicházející pikolík bezděky uskočil a pohledem nenápadně překontroloval, nemají li se ostatní hosté k úprku. Patrně tímto lokálem dosud nezaznělo tak děsivého skřeku. „Žádné likéry před večeří! Budeme pít víno. Viď Ludmilko. To se bude báječně hodit k tvému vyprávění. Už jsem celá natěšená. To víš, my s Oldíkem jsme v Řecku ještě nebyli.“

„... brý večer. ... si dáte k pití, prosím?“ s grifem krupiéra poslal číšník jídelní lístky po zažloutlém ubruse a zahleděl se na gestikulující Boženu. „Pivečko, nebo limonádičku?“

„Pane vrchní,“ snažil se Ruslan odvrátit jeho pozornost od dam, „myslím, že dáme přednost vínu.“

„... si přejete. Červené, nebo bílé?“

„No... Já vlastně ani... Mně je to... Červené? Ano, přineste červené, to je na krev. A vezměte ho rovnou dvě krabice. Pardon, dvě láhve, jsem chtěl říct,“ potil se Ruslan, skrývaje rozpaky za strojopisem s nabídkou pokrmů.

<===>

Jídelní lístek byl fakticky hodnej četby a snesl by zařazení ke krásný literatuře. Z těch cen se mi ale dělalo šoufl. Nejsem tak zámožnej, jak by se na chlapa v mým věku slušelo.
Vrchní byl na mně pořád přilepenej, jako žvejkačka ve vlasech; nebo takovej ten pcháč, co vypadá jako kulovej suchej zip, přichytí se vám na nohavici a pak nejde dát pryč, leda byste tu ohavnost vystřihli i s kusem látky.

Abych udělal na slečnu dojem, pro něco jsem ho poslat musel. Jak jsem tak vokem zavadil o vázu uprostřed stolu, přecpanou kytkama s mohutným listovím, vobjednal jsem dva talíře, příbory a salátovou zálivku.

„Oldřichu! Kam zase zíráš! Ne, aby sis dal ten bůček. Víš, že s tvým žlučníkem nesmíš na tučné ani pomyslet!“

„Co, cože? Promiň, Boženko, trošku jsem se zamyslel. Máš pravdu, nic tlustého nechci ani vidět!“
Ludmila Koďousová se rozpačitě usmála.

„... si dáte k jídlu?“ zadeklamoval vrchní do cinkotu přinášeného skla.

„Prosím vás, nemáte něco zdravého a dietního?“ plaše vyzvídala kyprá Ludmila.

„... jsme hospoda, ne sanatorium, paninko. K nám se lidé chodí najíst, ne léčit,“ chytil se číšník příležitosti zažertovat. „Ale, bylo by tam tresčí filátko v trojobalu s vařeným brambůrkem a kyselou okurčičkou, co říkáte?“

Společnost začala opřekot přikyvovat. Až na Oldřicha.

„Já ryby nejím. Dám si radši guláš. Hovězí guláš,“ dodal omluvně a pohlédl skrz sklenici červeného na blikající zářivku.

<===>

Většina přítomnejch ženskej tady vypadala lacině i v drahejch róbách a se šperkama, ze kterejch jim bylo nepochybně líto sundávat cenovky. Přesto se každá usilovně snažila vzbuzovat dojem, že by prdel nevyslovila ani za hovno.
Blondýna ale v tomto snobským prostředí působila jaksi oduševněle. V nóbl kruzích se teda pohybovat uměla. Nic mě však nenudilo víc, než ty její řeči vo Asklepiově Epidavrosu, Apollónovejch Delfách a vo houfu jinejch božstev na Olympu. Zvlášt', když mně z řeckejch bohů utkvěl v hlavě jenom Diogenes a Onasis.
Trmácet se kraj světa v nelidským horku, abych si místo památek prohlídl pár šutrů rozházenejch v suchý trávě, na to bych taky neměl náturu. Tabule s nákresama, jak to všecko původně vypadalo, bych si klidně mohl prohlídnout doma v knížce. Kdybych takovou měl.
Můj nos mi ale říkal, že se k něčemu schyluje. A můj nos...


„No samozřejmě, Oldřichu! Zase sis pocintal kravatu,“ šátrala Božena muži pod krkem papírovým ubrouskem. „A neseď jako zařezaný. Bav se taky! Copak tebe Řecko nezajímá?“

„Ale ano, to víš, že jo. Třeba... Například by mě moc zajímalo, kde leží ta... Sinópa,“ zazubil se Oldřich neupřímně na manžele Koďousovy a omočil si poslední kousek knedlíku v sósu.

„Nemyslíš to Sinópé? Jak tam žil můj oblíbený filozof - Diogenes? zajímal se Ruslan.“

„Nyní je to ten Sinop, drahý. A leží v Turecku,“ zamračila se na manžela Ludmila a pohrozila mu smaženým rybím prstem. „Díogenés se narodil v Sinopu, ale žil v Aténách. A nebyl to filozof, ale cynik.“

„Cynik? Možná. Ale, pokud je filozofie hledáním pravdy, pak je největším z filozofů právě Diogenes, neboť nejvíce pravdy dle přísloví nalézáme ve víně. A kde nalézáme nejvíce vína? V sudu, že ano,“ mínil Ruslan a podpořil své tvrzení mocným douškem rudého moku. „A v čem bydlel Diogenes, no?“

„No, tak u tohoto monologu být nemusíme, viď Ludmilko. Půjdeme se trošku opláchnout na toaletu,“ ošklíbla se Božena, pomáhajíc korpulentní družce ze židle.

„... nějaké další přání?“ utrousil přišedší číšník, načež s bravurou varietního umělce počal vršit prázdné talíře na předloktí.

„Chtěl jsem se zeptat,“ odvrátil Oldřich zrak od odcházejících žen, „pane vrchní, nebyl ten guláš už trochu starší?“

„Kdeže! Snad středního věku... Ale u guláše je to naopak výhoda. Přece - čas je nejlepší kuchař.“

„Lékař!“

„Cože, už? Hergot, to byla rychlost. A nespravil by to fernetek?“

„Čas je nejlepší lékař, se říká! Vy ignorante! Nejlepší kuchař je hlad!!“

„A tak. Ve mně hrklo... Tož, jak říkám - fernetek. Po tom vám zaručeně vytráví. A nebo pivíčko, co? Guláš a pivo jsou nerozdělitelné, jako ping a pong.“

„Snad jin a jang, ne?“

„No, zkrátka ten čínský Čuk a Gek, nebo co.“

„Prosím vás,“ vmísil se do hovoru plachý Ruslan, „přineste nám, ale rychle, dva velké fernety. Já bych potřeboval taky trošku stabilizovat trávení. Nerad bych provedl defenestraci večeře.“

„K službám,“ usmál se potěšeně pikolík a odtančil s porcelánem.

„Ty, Kóďo, já nevím, je to dobrý nápad?“

„Lepší špatný nápad, nežli žádný, ne? A hned dáme repete, než TO přijde.“

<===>

Blondýna nejspíš nemohla najít cestu z toalety. Za tu dobu, co si pudrovala nos, bych se mohl naučit švédsky. Tady něco nehraje, pomyslel jsem si a můj čmuchalskej zrak instinktivně padl na chlápka zevlujícího za klavírem.
Rychtyk. Stála u něj, von do ní mluvil, a na první pohled jsem poznal, že ho ta ženská zná a že ji to nejspíš mrzí. Vězel v mafiánským kvádru, na hlavě klobouk a gestikuloval, jako když diriguje orchestr. Nakonec pokrčil ramenama a zvedl se ze židle. Natáhl ruku a špičkama prstů hladil děvče po tváři. To už jsem stál u nich, s ukazovákem zabořeným do bílýho karafiátu v klopě jazzmanova saka.
„No jó, psí dečky, bílá hůlka a černý brejle přes celej ksicht, aby bylo vidět, že pan černoch je frajer,“ zahájil jsem vyhrožování.
„Promiňte, ale já nejsem černoch. Já jsem slepec,“ vodmlouval gauner.
„Vod narození?“
„Ano, prosím, od narození.“
„No, tak jak můžeš vědět, že nejseš černoch?“ poplácal jsem ho smířlivě po rameni, protože slepota je tragická za každejch vokolností. Nejvíc ale, jako projev kázně.


„Tohle jsem potřeboval, kamaráde,“ bušil Ruslan spoluspiklence furiantsky do zad. „Ale, tak mě napadá, neměli jsme tu fernetovou smršť radši zaplatit rovnou, a ne si to nechat psát na účet? Přece - není žalobce - není soudce.

„Soudce? Není to ten, co vyrábí soudky?“ ožil zamyšlený Oldřich.

„Ne. Soudce vynáší soudy. Ale se soudky to povolání také tak trochu souvisí. Ono všechno souvisí se vším. Pane vrchní, ještě dvakrát!“

„Jak, souvisí?“

„No, když bys chtěl, kupříkladu, přepravit větší množství vína. Použil bys co? Správně, soudek. No, a jednalo-li by se o víno lahvové, použil bys basu. A od soudce bývá k base obvykle jenom krůček. A od basy k sudu... Chápeš?“

„Ne.“

„To proto, že moc přemýšlíš a málo piješ! Pane vrchní, tak... Tak už nic. Už TO přišlo.“

„Oldřichu?!“ Božena vrhla na chotě pohled, kterým by mohla svařovat litinu. „Šmankote, podívej na tu účtenku, Ludmilko! Skoro to vypadá, že ti dva tady dobrého půl dne hostili zájezd z Finska!“

„Ale kdeže,“ vemlouval se Ruslan, „lístek se hemží čarami, protože je to lístek čarovný! Že? Oldo! Řekni taky něco!“

„Koďousi, ty mi děláš ostudu!“ nešetřila Ludmila opovržením. „Člověk se jenom ohlédne a ty už chlastáš!“

„Ale já ještě nechlastám, já se teprve zachlastávám! Totiž léčím. Já jsem ti, Lidunko, dostal takovou žaludeční nevolnost... A to jsem o ni ani nežádal!“

„Já nevím, Boženko, co s ním. To mi dělá vždycky, když se chce opít. Prohlásí se za nemocného a počne se léčit digestivy.“

„No, vidím to na čtyři pořádně silné kávy. Ti naši chlapi jsou holt oba stejní. Asi to máme v osudu.“

„Vo sudu jsme zrovna před chvilkou, že jo, Oldo, vedli zajímavou rozpravu...“

<===>

Ve snu bych nečekal, že může někdo vydírat slepýho muzikanta, kterej ke všemu ani není černoch a sestru má blondýnu. Že by v tom měla prsty ta nechvalně známá OSA?
Tuto myšlenku jsem zavrhl ještě dřív, než se jí vůbec podařilo dostat k tomu, že by mě mohla napadnout. Potřeboval jsem kafe.
„Jste nervózní,“ přečetla mi ve ksichtě blondýna a nasadila si cigaretu do špičky. Číšník v tom okamžiku cvakl zapalovačem, jako by celej večer čekal zrovna na tuto chvíli. „Pojďte, objednám vám kávu,“ táhla mě za rukáv zpátky ke stolu.

„... jsou ty čtyři kávičky. ... přáníčko ještě?“ lísal se číšník a plácal utěrkou po stole s takovou vervou, jako by si chtěl uklidit do zásoby.

„Já zaplatím,“ vzdychla odevzdaně Ludmila a s výčitkou pohlédla na manžela. „Už budeme muset. Za chvilku odbije devátá...“

„Devátá!“ pookřál Ruslan, „Óóó-sudová! Pa pa pa pááá!“

„To je pátá. Opilče!“

„Teprve? Tak to si dáme ještě jednu. Oldřichu! Vstávej!“

„On nespí,“ usrkla Božena pěnu z espresa, „on zase duchem někde bloudí. Poslední dobou se z něj stává melancholik se sklonem k apatii. Já nevím... Já vážně nevím, co ho k tomu vede.


Když se na hladině kávy v mým hrnku odrážela její tvář, přišlo mi, že je to kafe najednou vo něco sladší a voňavější. Káva voslazená bezděčnou marnivostí.
„Vím, že tu je něco, co je možný vypátrat,“ řekl jsem. Zatím nevím, co to je. Ale dozvím se to, na to vemte jed.“
„Doufám, že nebudete muset nikoho zastřelit,“ špitla a nasadila zase ten líbeznej výraz, ale neposkytla mi dost času k tomu, abych si na něj mohl zvyknout.
„Já zase doufám, že nevodprásknou mě,“ zabručel jsem.
„Nelíbí se mi ten tón, kterým si brbláte pod vousy.“
„Nemám vousy.“
„Můžete si je nechat narůst. Já počkám,“ zamrkala na mě těma dlouhejma řasama. „V tomto baru se nikdy nezavírá.“
„Ale já už musím. Případ nepočká.“ Dal jsem vale nóbl lokálu a vodkráčel do vlhký noci srpnovýho Los Angeles.




143 názorů

Sluníčko, tobě při četbě vážně naskakujou před očima obrazy? Třeba Slunečnice od Rembrandta, nebo Noční hlídka od Picassa? ((-: Ne, jasněže rozumím. Jsem moc rád, že ti z toho nenaskakujou před očima mžitky.

Píšeš fakt "živě", obrazy mi naskakujou rovnou před očima, paráda! *

Alojs - máš pravdu, interpunkce je můj odvěký nepřítel. K tomu je třeba získat cit. Zatím jsem interpunkčně bezcitným.

Alojs
11. 11. 2011
Dát tip
fajnové. dobře se to čte, decentně vtipné... žádné námitky. i když by se našlo pár pravopisných, interpunkčních chyb...

A.H.
29. 10. 2011
Dát tip
Ten čas plynul tak rychle, že jsem si kolikrát myslel, že jsem jej měl i k snídani. :D

Jo, když se aperitiv stane i předkrmem, polévkou a několika hlavnímy chody za sebou, to se doma těžko vysvětluje. ((-:

A.H.
29. 10. 2011
Dát tip
Já když jsem se bavil, celý víkend byla tichá domácnost. :D To byl jeden aperitiv za druhým. :D *

IMa - Rozhodně potěšilo.

Depka - a jak se culí! To je potěšitelné.

Depka
26. 09. 2011
Dát tip
:-))*

StvN
18. 09. 2011
Dát tip
Tak super. Jestli to myslíš vážně, tak držím palce.

Vida. Tomu říkám podnětný komentář! Konstatování - líbí - tip, mi mnoho nepomůže. Tak syžet, pravíš? Hmm, podumám. Dík.

StvN
18. 09. 2011
Dát tip
Vidíš, jaká maličkost dokáže člověka odradit od čtení. Syžet, pane Zahájský, syžet, říká vám to něco?:)) Nic, sranda.

Ano, v tomto okamžiku do děje vstupuje reálná postava a čtenář teprve poznává, že se jedná o text knihy, kterou si hlavní hrdina čte na záchodě. Ale v zásadě byl tvůj dojem správný.

StvN
18. 09. 2011
Dát tip
Dostal jsem se sem: „Haló! Slyšíš mě? Není ti něco, Oldřichu?“ Tam mi zacaly vadit ty vsuvky kurzivou. Z meho pohledu to tristi text a musim pri cteni porad prepinat a myslet na to, ze tohle si hrdina jenom mysli a tohle se opravdu deje. Ja jsem myslenkove vsuvky nikdy nemel moc rad. Mozna kdyby slo o nejake delsi odstavce, aby se clovek nechal na chvili pohltit, ale kdyz strida veta vetu, tak ja me to rusi. K te konverzaci jsem se ani nedostal, protoze jsem po tom uvodu nabyl dojmu, ze povidka bude pokracovat v tom, co uvod uvedl.

To ses enidentně přes první odstavec nedostal. (-: Chandlerovka je to jenom zdánlivě. V zásadě jde o lehkou konverzační tragikomedii.

StvN
18. 09. 2011
Dát tip
Tak jsem si řekl, že si to přečtu, ale nějak mě to nevtáhlo. Sorry. Já na tyhle Chandlerovky nejsem.

To je príma!

*

Mildred - Jsem si jistý, že jazykový korektor by tam hromadu chyb našel.

Janino - děkuji pěkně za laskavá slova a jsem potěšen, že nelituješ toho času. Pobavilas mě postřehem: "Zavřete oči, odcházím," protože přesně to jsem tím koncem myslel, akorát to mělo vyznít drsňácky. Drsňácky a zároveň srandovně, abych se sám sobě nezpronevěřil. Bezva, žes to pochopila.

Tak toto nemá chybu!*

Janina6
11. 09. 2011
Dát tip
Mně se to líbilo, kurzíva je podle mě prostě snění hlavního hrdiny, mohlo to skončit třeba "Zavřete oči, odcházím..." :-) Právě ten kontrast chlapského snění a reality mě až skoro dojímá. Jinak samozřejmě spousta legrace, jak je u tebe dobrým zvykem. Nadchla mě třeba věta "Výstřih měla tak hlubokej, že na operaci žlučníku by se ani nemusela svlíkat." Myslím, že ve svém žánru je to hodně dobrá práce :-)

Vynikající postřeh. Jistě, první verze povídky byla v ich-formě, ale pak jsem se snažil ji poněkud odosobnit. Přesto se to ( a myslím, že právě díky tomu přehnanému popisu představ jedné z postav) nepovedlo zcela. Mnoho čtenářů nemá pochyb o tom, že právě tahle postava je vypravěč. Je-li toto řešení nešťastné, uvidím, až si povídku přečtu s delším časovým odstupem. Díky za podnětnou kritiku.

Fruhling
10. 09. 2011
Dát tip
Teda jakože abych nebyl tak povýšeně úsečný, tak samozřejmě, že slovní spojení maj úroveň, hodně se mi líbí to předznamenávání budoucích událostí v domácím rozhovoru. Není to sice bůhvíjak originální, ale vždycky to potěší. ta kurzíva se mi jeví samoúčelně, páč jestli zdůrazňuje povahu jednoho z hrdinů pak se musím ptát proč zrovna jeho a proč s takovou důsledností. Kdyby byl text subjektivizován ichformou, dalo by se to pochopit, ale právě že není.

Fruhling
10. 09. 2011
Dát tip
Hele, není ten kurzívový text trochu samoúčelný?

Ále, klidně ponech hlavu v plechu. Hlavní je, že se bavíš.

FAE BOMB
09. 09. 2011
Dát tip
Super hlody, smekám armádní helmu!

Sakra, ošidil jsem tě o jedno N. Danny!

Pohltilo? To mi ještě nikdo nenapsal. Spíš si přeju, aby to čtenáře rozesmálo. ((-: Jsem rád, že tě to nakonec zase vyplivlo. Díky Dany!

Danny
08. 09. 2011
Dát tip
perfektní nápad. a výborně zpracovaný. pohltilo mě to. tip.

StvN
07. 09. 2011
Dát tip
Nevšiml, protože jsem ji zatím nečetl, ale myslím, že to ničemu nevadí. Díky.

Ano, souhlasím. Ale všiml sis, že se jedná o povídku humornou, psanou se záměrem čtenáře pobavit, že jo.

StvN
07. 09. 2011
Dát tip
Ahoj Květoni, můžeme nominovat do PM?

no dyz se to cte samo....

Přečíst z obrazovky něco tak dlouhého, to si taky zasluhuje obdiv.

literarni skvost proste*

Toscana
26. 08. 2011
Dát tip
Kdybych nechala na hlavě cokoli včetně tebou zmíněné hučky, tak by se mi v tom hicu vypařil mozek a vyfouknul ven ušima :o))))

Ále, jenom nech na hlavě. (Tedy klobouček, ne tu bránici.)

Toscana
26. 08. 2011
Dát tip
... jako by si chtěl uklidit do zásoby! chachááá, Květoni, ty zvíře neblahý, mám urvanou bránici!!! Mohla bych si ji v rámci stylovosti klidně omotat kolem krku místo péřovýho boa. :o)))))))) *t

To mě těší. Až tu povídku přestanu nenávidět, tak si ji taky přečtu. ((-:

Sebastiana
22. 08. 2011
Dát tip
Pěkně se mi to četlo.

Bývaly doby, kdy ode mě čeština dostávala pěkně na frak. Tak se s ní snažím aspoň trošku usmířit.

Histreo
21. 08. 2011
Dát tip
Ne čtenář ale čeština by Vám měla poděkovat:-D

tak to vám chfálím:D

Nezevluji, pochopitelně. Když mám ty prázdniny, tak jsem zatopil v udírně, a zrovna se chystám pověsit masíčko na háky. Až do sobotního večera se budu opalovat a přikládat.

no to je přímo zasněné, pane Kfětoni:D doufám, že si užíváte prázdnini co sem vám zařídila a nezevlujete po nějakích blbích restauracích jako váš hrdina!

Škoda, že jsem ten tvůj smích neslyšel až sem, byl bych o to nadšenější.

Stařec_007
18. 08. 2011
Dát tip
V několika místech jsem se nahlas zasmál v těch ostatních tiše usmíval za monitorem :-)Díky za perfektní čtení!! *

Merxanta
17. 08. 2011
Dát tip
Jsem na ně jen zaměřená, vím, že k žití to není :o))

No, což o to, vkus máš dobrej, ale s takovejma se žije těžko. Aspoň podle toho, co slyším doma. ((-:

Merxanta
17. 08. 2011
Dát tip
a neživí se tím :o))

Merxanta
17. 08. 2011
Dát tip
Když já jsem zaměřená na kecálisty, kteří umí zpívat a hrají na kytaru :op

Yfča
17. 08. 2011
Dát tip
Lepší psát málo, avšak dobře, drahý Květoni. :o)

Mezi tvými oblíbenci budu nepochybně v dobré společnosti. Ale moc avíz ode mě nečekej. Já jsem na psaní děsně línej.

Yfča
16. 08. 2011
Dát tip
Prima čtení, udělala jsem dobře, že jsem si tě šoupla mezi oblíbence. :o)*

Aha, tím se vysvětluje, proč jsou gayové vesměs vlasatí.

BBarkku
16. 08. 2011
Dát tip
mmm..to nevím. Tam pomůžou spíš vitamíny a bílkoviny nebo co. Pak jsem taky četla, že polykání-potažmo konzumace spermatu, ovšem nevím, co je na tom pravdy :D

Zpěv, kytara a přehršel dalších nástrojů. Ale neživím se tím. Naštěstí.

Lakrov
16. 08. 2011
Dát tip
Myslím, že mě zmátla tahle pasáž: „Soudce? Není to ten, co vyrábí soudky?“ ožil zamyšlený Oldřich. V její uvozovazovací větě mě překvapila třetí osoba, namísto očekávaného "ožil jsem". Jenže když teď ten texh procházím podruhé, nacházím v případě Oldřichových uvozovacích vět třetí osobu ještě na několika dalších místech, tak že je to asi v pořádku; spíš mě zmátla absence uvozovacích vět v úvodu -- nebylo jich třeba, což je nejlepší možnost. Píšeš, že aktivní hudebník... Pian nebo ista? :-)))

Guy - nevím jak Klicpera, ale Puškin v typicky české čtvrté cenové, s flekatými ubrusy a znuděným pinglem, nejspíš nikdy neseděl; tak pochopitelně neměl kde k těmto praktickým zkušenostem přijít. Proto musel svého Ruslana a Ljudmilu posadit někam jinam, že. ((-:

Lakrov, přiznávám, že jsem očekával poměrně vysokou "úmrtnost" čtenářů, kteří jsou ode mě zvyklí spíš na blbinky. A pokud by nalezli odvahu, přečíst to celé, pak spíše povrchně a ve chvatu. O to víc mě potěšilo, že fórky, které nejsou příliš zjevné, nezůstaly nepovšimnuty. (Např. ta jména jsem zvolil proto, abych si sám zapamatoval, kdo ke komu patří.) Tím "hlasem vypravěče" máš patrně na mysli moji narážku na vydírání pianisty organizací OSA, což je Ochranný svaz autorský (muzikanti znají), který bezostyšně připravuje reprodukční umělce o část jejich honorářů. Možná to zní příliš osobně, ale, jsa aktivním hudebníkem, nemohl jsem tomuto pokušení odolat. ((o:

guy
16. 08. 2011
Dát tip
S Tvými páry & spol. jsem si to užil několikanásobně příjemněji, než s jejich předlohami .. Onasis mi odpusť A s omluvou Klicperovi a Puškinovi :-))

Lakrov
16. 08. 2011
Dát tip
Pobavilo mě to (v několika místech dokonce nahlas). Pobavilo: - Výběrem jmen :-) - Obsahem domácího rozhovoru - Zaměřením se na jisté rozdílnosti mužského a ženského uvažování (dámy se snaží oslňovat v domělé lepší společnosti, zatimco chlapi se jdou (s)prostě ožrat). - Oldřichovým "únikem od reality", který čtenáře posouvá (v návaznosti na celou tu příhodu) ze zábavné roviny až k určitému zamyšlení. Ač to není nikde výslovně určeno, půsoví text od samého začatku tak, jako by jej psal Oldřich v první osobě. V jednom místě ke konci se pak (prostřednictvím uvozovacích vět) přidá cosi jako "hlas vypravěče". Je to omyl, enbo záměr? Možná se pletu... A je to drobnost, způsobená nesjpíš postupným opravováním (na zdejší poměry) celkem dlouhého textu. Tip

Nu, i mezi opálenými svalovci s vlastní jachtou, zámkem na Loiře a pořádným vějířem kreditních karet, se může najít submisivní prosťáček se sklony k masochizmu. Musíš hledat. (-:

Merxanta
16. 08. 2011
Dát tip
Co s tím, když se mi víc líběj chlapi? :o)

Zordon - narazil jsem na stručný popis té knihy Mariana Pally a docela mám chuť se s ní blíž seznámit.

zamilovaná - nemáš slov? No, pochválit se dá i jinak, že? (Ale pssssst! Ať se to nedozví moje žena.)

MKbaby - potěšil, ostatně jako vždy. (-:

Yeziiinka - ten fór s černochem nosím v hlavě už půl roku. Někam jsem ho strčit musel, a sem se báječně hodil, no ne?

koloušek - Ď*

PecKer - proč ne? Dodej operu, pustím se do libreta. ((o:

BBarkku - copak vousy, s těma nemám problém, ale co vlasy? Nepomáhá taky nějaký hormon?

rozdupanésrdce - Pa pa pa pááá! To je fór, který si nezaslouží, aby byl zapomenut. Jsi všímavé děvče. ((o:

Lydie - přiznávám, že uruguajskou literaturu trestuhodně zanedbávám. Taky málo sleduju islandské filmy a na výstavě litevských postmoderních fotografů jsem už nebyl, ani nepamatuju. Své mezery ve vzdělání se ale snažím postupně odstraňovat. ((-:

MDavy - stručné. Ale potěší. (-:

Zordon
16. 08. 2011
Dát tip
Tohleto je super * Zejména ten začátek mi připomněl případy detektiva Vlapra

zamilovaná
15. 08. 2011
Dát tip
úchvatný,četlo se to samo,vtipný,nemám slov,který by vyjádřily pochvalu

MKbaby
15. 08. 2011
Dát tip
Skvěle jsem se pobavil, ostatně jako vždy :)

Yeziiinka
15. 08. 2011
Dát tip
Ty máš prostě toho Marlowa rád, žejo... jen mě trochu znervózňuje, že tohle čtení bylo snad ještě lepší, než celý Mazaný Filip! "No, tak jak můžeš vědět, že nejsi černoch?" Vau ***

koloušek
15. 08. 2011
Dát tip
T*

PecKer
15. 08. 2011
Dát tip
No ale to sis teda pěkně nas.... adil laťku. Teď už můžeš překvapit snad jedině libretem. típ

BBarkku
15. 08. 2011
Dát tip
Četla jsem, že vousy mužům rostou rychleji, když právě po nějaké pěkné slečně touží;) (hormony) ..jak je to s vousy žen, to nevím;)

A já dávám tip za pana Horníčka! ***

bestye
15. 08. 2011
Dát tip
až tak? To vědět, ozvu se zaručeně dřív ;c) každopádně potěšení bylo na mé straně - rozhodně.

I ty, Bestye? To mám radost náramnou!

Vaud
15. 08. 2011
Dát tip
po dovolene se ozvu :-) parada!!

bestye
15. 08. 2011
Dát tip
bavilo mě to od začátku do konce a některá přirovnání jsou prostě skvostná :c)*

Obě mé poslední povídky měly být původně projekt X. Jsem z toho div živ.

Vaud
15. 08. 2011
Dát tip
oklepu se z prace a vrhneme se na projekt X :-)

Honzyk
15. 08. 2011
Dát tip
..si se zlepCil, no...treba, zeo?--))...a "rikajda" neni povidka, zeo..))

Hergot, to je závorek!

Adamova Eva
15. 08. 2011
Dát tip
:O)))))))))))))))))) *

Neženit, že jo? A když už to jinak nejde, tak si aspoň nebrat ženskou! Já to pořád říkám, že tahleta smíšená manželství nedělají dobrotu. ((o:

Merxanta
15. 08. 2011
Dát tip
Není ono lepší se neženit? Opět jsi to sem nasypal jako kdybys neuměl šetřit :o)

To vis, ucim se od tech nejlepsich! Dante, Goethe a Vaud.

Vaud
15. 08. 2011
Dát tip
podle me uplne nej, co jsem od Tebe kdy cetl! Zrajes jako krabicove vino! Bajecne! Tleskam!

Kůrovec by mi vadil ze všeho nejmíň. Hlavně, aby mě večer, až půjdu s kytarou ze zkoušky, nenapadli jistí nejmenovaní barevně nepřizpůsobiví spoluobčané.

tato fáze má i své výhody: díky chladnému počasí tě nenapadne ani kůrovec...

Auguste - já nic neplánuju. Nechávám se sám sebou překvapit. A často i zaskočit. Pokaždé, když něco dopíšu, mám pocit, že mě stejně už nikdy nic nenapadne. A teď jsem zrovna v té fázi.

Augustus
15. 08. 2011
Dát tip
Okouzlil mne nejenom nápad a pojetí, ale zejména nápadité popisy a slovní spojení, z nichž jsem měl záchvaty smíchu. Jak vidno sečtělého humoristu v sobě nezapřeš. TIP!Neplánuješ podobné výlety i do ostatních žánrů?

Marcela.K.
15. 08. 2011
Dát tip
Tak to jsi mě uklidnil... já si fakt myslela, že píšeš levou zadní, a že to je nespravedlivý. Teď mi ale připadá možnost dát jen jeden tip docela málo :-)

Fakt to vypadá lehce? Já se s tím morduju! Každé slovo dávím a věty pořád dokola brousím a cizeluju. Snažím se, aby ne každý odstavec, ale i každá věta měla svoji pointu. Když to celé čtu asi po stopadesáté, tak mi to už vůbec nepřijde zábavné, a mám strach, že mě s tím čtenáři pošlou do háje. (-:

Marcela.K.
15. 08. 2011
Dát tip
Rozesmál mě hned ten začátek. Jsem si říkala, co tam ten můj manžel tak dlouho dělá :-)) Takže s místem snění to máme asi trošku jinak... Opravdu píšeš tak lehce, jaký to budí dojem?

Mylčo, ta jména jsem dal schválně, abych si sám pamatoval, kdo ke komu patří. Odbíhání od reality do "jiného světa" určitě znáš taky, ne? Skoro bych se vsadil, že tím trpí každý, kdo píše.

Maceško děkuji.

Opánky - fóry, které se ti zdají povedené, si klidně můžeš osvojit. Vtip je oběživo. Když neobíhá, umře.

Honzyku, od té doby, cos mi sepsul nějakou říkanku slovy: "je to prvoplánové až na půdu", vždycky když něco píšu, tak na ta tvá slova myslím, a snažím se o to víc. Tak nevím. Buďto jsem se zlepšil, nebo tys nějak vyměkl? ((o:

Marcela.K.
15. 08. 2011
Dát tip
To střídání "světů" se ti povedlo skvěle a to ostatní taky ...Ruslan a Ludmila, Oldřich a Božena :-) ani se nemusím ptát, kam na to chodíš ;-))

BBarkku - schválně to teď zkouším, s těma vousama, a můžu říct, že to netrvá tak dlouho, než vyrostou. Ve společnosti pěkné slečny by se ta doba určitě dala vydržet.

macecha
15. 08. 2011
Dát tip
už nemusím nic dodávat. Vše bylo řečeno :) T***

Honzyk
15. 08. 2011
Dát tip
...ceskej "chandlerek" na me z textu vykouk´...:slova jak reka klidne mi do lebky vplouvaji, opravdu poctenicko...)**

BBarkku
14. 08. 2011
Dát tip
nejlepší je ten závěr "nemám vousy." "Můžete si je nechat narůst:-)" :D

Jsem tomu moc rád, Filemon, jako vždy.

filemon
14. 08. 2011
Dát tip
Vďaka, Květoni, pobavila som sa ako vždy pri tvojich textoch :))

Potěšil jsi mě, Aleši. Ale opravdu je to jenom inspirace. Doufám, že mi to Chčandler nebude mít za zlé.

příjemný čtenářský zážitek po nedělním obědě... ta kursiva je tak pěkně stylisovaná, že jsem zpočátku myslel, že jde o citace. Pokud byl Chčandler (jak mu doma důvěrně říkáme) jen inspiraci, vysekávám poklonu o to hlubší :o)

čučenka
14. 08. 2011
Dát tip
Já si z toho pamatuji hlavně jednu větu - Bez bot a s umytým obličejem vážím (nevímkolik) liber... Četla jsem to v raném mládí a dodnes mě zneklidnuje představa, o kolik liber by byl těžší, kdyby si ten obličej neumyl a jaká nečistota na tom jeho obličeji mohla tolik vážit, že považoval za nutné se o tom zmínit. Škoda, že se nemohu obrátit na Saturnina a jeho Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. :-)

Mlhuško, máš pravdu. Je to taková karikatura literární postavy, ve smyslu - co by dělal Marlowe, kdyby se ocitl na mém místě.

čučenka
14. 08. 2011
Dát tip
Mně ten text, psaný kurzívou připomněl Phila Marlowa, to snad bylo i doslova :-). Moc pěkný útěk od reality ušmudlaného života.

avox
14. 08. 2011
Dát tip
Škoda, že není... ale mohl by! Má skleróza ti děkuje :-))

Jejdavilda - Čínská čtvrť? Nebyla to spíš Španělská ves?

Alegna - zpříjemňuji rád. Ale nestíhám.

Avox - vím co myslíš. Za předlohu mi posloužila hlavní postava z knih Raymonda Chandlera. Ten film, který máš na mysli, se jmenoval Mazaný Filip a scénář napsal Václav Marhoul. Bohužel, není to můj alter-nick. ((-: Pozdrav tě Onasis.

Takjinak - stručné, ale potěší. Pokud se nejedná o ironii.

Baaba - vrchní je typická čtvrtá cenová. Dobrý duch každého českého pajzlu. Takové v Americe nemají. Aspoň doufám.

Diana
14. 08. 2011
Dát tip
Ta tvoje "scvrklá šedá sexy věc" (hahaha) je supervýkonná ;-)! Odvozeniny? Špatně vyjádřeno. Myslela jsem, jak jsi například odvodil, že Diogenes byl největší filosof. Nebo soudce, soudky, množství vína, basa atd.

Diano, jaké odvozeniny? A vymýšlím normálně - hlavou. Aspoň myslím, že je to hlava. Jak to má uvnitř takovou tu scvrklou, šedou, sexy věc.

jejdavilda
14. 08. 2011
Dát tip
se mi to jeví jako Čínská čtvrť, ale při mé paměti...*

Alegna
13. 08. 2011
Dát tip
jak krásně se dá nepříjemno zpříjemnit, čtení mi bylo potěšením :-)))

avox
13. 08. 2011
Dát tip
Květoni, jak se jmenuje ten film? Mám pocit, že části psané kurzívou jsem viděla v TV, že tys jim psal scénář? A podle toho ostatního teď určitě natočí druhý díl... Onasis s tebou... a chci taky ovívat vějířem kreditek! :-))) */

baaba
13. 08. 2011
Dát tip
Oldřichu! (hned naskočilo) A kde je ta třetí...! Super čtení - vrchní je skvělej :DDD

Diana
13. 08. 2011
Dát tip
Samé perly, od první věty do poslední! Hahaha, božsky jsem se bavila! A ty odvozeniny zejména, jak to vymýšlíš? Fakt seš dobrej!***

Jenom, jestli to nebyl ňákej ten fernetek! ((-: Dík, Ferry.

Ferry
13. 08. 2011
Dát tip
"všechna" čtyři a "silnější" zážitek - no rozrušení z toho literárního skvostu je na mmně patrné... pardoneček...

Ferry
13. 08. 2011
Dát tip
Květovanej, tohle se muselo psát samo, ovšem jen hošíčkovi s talentem od pánaboha. Je mi blaze jako by mě ovívali vějířem z kreditních karet. Děkuji za všechny čtyři silná kafe a ještě sinější zážitek.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru