haiku o poutním místě Hájek u Prahy

Dobrá, dobrá, dobrá, nebudu nic říkat. Budu mlčet. Mlčení bude mým štítem, mou zbrojí, světlem, do něhož, pane můj, halíš mou nesmrtelnou duši, anděli undergroundový, Prométhee, světlonoši, ty, jež vrháš jasné světlo temnotou atavistických bludů, šípe Apollonův, hvězdo jitřní, První Disidente, dopřej mi alespoň kapku své trpělivosti, abych i já měl trpělivost s těmi, jež mě tak strašnými mukami pokoušejí, a nebuď ve mě Toho, jemuž nejlépe dřímati, Cthulhu ftagn!!!

Vidíte? Mlčím. Jak se sluší a patří. Ani slovo neříkám. 

Hájek, Dubeč, Koloděje.... Krása.... 

od jisté doby všechno, co je spojené se slovem "hájek" nesnáším.

Haiku háječku není moc originální. Jenom tady už to bylo několikrát.

Určeno i pro pana poradce pana prezidenta. Tady už interpretace od bolestivého haiku neplatí. Posouváš se .)

o)Bozemuj : sry, to mi pripomina, jak jsem jen ja a este jeden kluk v blazinci nedostali vychazku.Ja sedel nasranej, kolena pod bradou a cumel jak vejr, von chodil a porad dokola hlasil stanice metra, ale j e n o m Cecko, do prdele!))...po hodine uz jsem to nevydrzel a naucil ho prestup u Muzea: to bylo radosti..:D