Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

BIDŽAJNA

29. 08. 2011
33
25
2398
Autor
brackenridge

Děti Indiánů (Nativců) jsou naprosto skvělé. Oproti světlějším národnostem jsou tišší,

respektují dospělé, ale musí se to s nimi umět. Žádný křik, žádné příkazy a zákazy. Učit

příkladem, poznávat zkušenostmi.

Nejdůležitější je pro ně rodina, a pokud onemocní strýček z třetího kolena, se školou je

utrum. Nativci mají bohužel sklony k alkoholismu a různým závislostem. Četla jsem

dokonce studii, která prokazuje, že jejich genetické vybavení je přímo předurčuje pro

sklony k adiktivním činnostem. Tíhnou zejména k ohnivé vodě. Prostě si nedokáží jen

tak trochu sosnout a přestat.

 

Brianna byla nádherné dítě. S typicky spodním předkusem, vysokými lícními kostmi a

dlouhým copanem vzbuzovala při procházkách městem spoustu pozornosti, zvláště u

skupin Indiánských žen shlukujících se před Liquor Store:

„Ty jseš Indiánka, co?“

A Brianna horlivě přikyvovala. Někdy předvedla i kmenový taneček. Vůbec jí nevadilo,

že členky audience byla povětšinou oděny do orvaných džínů. Nevšímala si špinavých

batožin s poloprázdnými flaškami režné.

 

Plastelínu pro svoji třídu malých nativců předškolního věku jsem vyráběla z vlastních

surovin: při spotřebě kila modelíny týdně by se koupě hotového produktu prodražila a

kromě toho, kombinovala jsem jedlé barvy do nádherných odstínů. Aby byla

aromatická, přidávala jsem do plastelíny nejrůznější voňavé esence, které se používají k

přípravě dortů a cukroví. Banán, vanilka a citron mě ovšem brzy omrzely. Blížily se

vánoce, a tak jsem nezaváhala a zvolila tentokrát Rum Essence.

 

„Mmmm...,“ přivoněla si Brianna ke krásně modré hroudě čerstvě uvařené plastelíny.

„To voní jako maminka!“

„A víš co ještě?“ pokračovala.

„Co?“

„Moje maminka má bidžajnu!“

„Jakou bidžajnu?“

„No přece tady, mezi nohama,“ ukázala do rozkroku.

„Říká se vadžajna,“ poučila jsem Briannu pedagogicky.

„Aha. A víš co ještě?“

„Co?“

„Dakota snědla kus plastelíny. Má modrýho hovňouse.“

Malá práskačka si vesele poskočila a zamračila se na Dakotu.

„To teda vůbec není pravda,“ ohradila se Dakota.

„Já mám modrýho hovňouse z bonbónů!“

„Má Dakota taky bidžjanu?“ sondovala Brianna zvědavě.

„Určitě,“ ujistila jsem jí.

„A ředitelka taky?“

S vážným výrazem v tváři jsem přisvědčila. To, že ředitelka ji nejen má, ale že jí někdy

přímo i JE, jsem si strategicky ponechala pro sebe. Brianna pokračovala ve výčtu všech

zaměstnanců a zaměstnankyň školy. Někteří, pravda, bidžajnu neměli. Třeba údržbář

Frank. Ten měl pínas. Brianna byla velmi hrdá, že dokázala určit, kdo má bidžajnu a

kdo pínas.

 

Na mojí hvězdu Briannu jsem myslela i večer, když jsem připravovala večeři. Snad se jí

jednou podaří přetrhnout řetězec alkoholismu a nejrůznějších závislostí, které po léta

sužují její rodinu, její kmen. Osud Nativců v Americe je poměrně tragický.

„Co to zase pálíš?“ přerušil mě manžel z úvah.

„No maso asi pálím, co jinýho.“

„Já to teda žrát nebudu,“ ohrnul nos.

Do bidžajny jsem ho poslala zcela právem. Nebo ne?

 

Dobrou noc.


25 názorů

hanaka
10. 09. 2011
Dát tip
Ti chlapi nic nevydržej, že jo? :-))) *

Makoves
04. 09. 2011
Dát tip
Opět úsměv na rtu.

Gwendolina
01. 09. 2011
Dát tip
Brakoušku, ty jsi čím dál lepší, nemůžu se těch tvých povídek nabažit! ;-) Opět skvěle napsáno!

...ty nemáš ještě domestikovaného chlapa?

renegátka
29. 08. 2011
Dát tip
moc pěkné, brack*

Dave Lister
29. 08. 2011
Dát tip
To je pěkný..ale nechápu proč to zkomolila, bidžajna?

MKbaby
29. 08. 2011
Dát tip
Mohu poprosit o podrobný recept na plastelínu? Už jsem vařil a pekl, jakož i sežral ledacos, ale plastelínu ještě ne :)

sep: moje babička vždycky říkala, že kdo jí spálené, bude krásné. Takže neodmítám...ale pořád se to neprojevuje, tak nevím...

..jo..právem..už mě fakt štve..jak furt chlapi trvají na nespáleném jídle!!!

jooo diky decka, plastelina se dela z mouky, oleje, pridava se do toho potassium tartrate (vinny kamen), potravinarsky barvivo a neco, aby to vonelo. vari se to normalka v hrnci a fakt jsem plastelinu na rozdil od masa este nikdy nepripalila. z plasteliny se da skvele delat i prdel. dik moc za precteni a za super komentare. xxx

Adamova Eva
29. 08. 2011
Dát tip
moc milé a dost slušné :O)))))))))) *

heartrate
29. 08. 2011
Dát tip
to je hezké, máš moc hezkou práci, a ta plastelína se dělá z hladký mouky, soli, vody, trochy octa a kdyžtak trochy oleje, že jo?

bestye
29. 08. 2011
Dát tip
Děti jsou tak bezprostřední a mi se líbí, jak tu bezprostřednost dokážeš věrohodně zachytit. :c)*

avox
29. 08. 2011
Dát tip
maso nepálím, ale zase neumím vařit plastelínu... rum bych měla, potravinářskou barvu taky, co ještě mám obstarat? :-)) */

Háber
29. 08. 2011
Dát tip
smuTno pekné

Ferry
29. 08. 2011
Dát tip
"To voní jako maminka." - tomu říkám poezie v próze t*

Josephina
29. 08. 2011
Dát tip
tohle je citlivý, pěkný, populismus je nahovno

Josephina
29. 08. 2011
Dát tip
tohle je citlivý, pěkný, populismus je nahovno

Honzyk
29. 08. 2011
Dát tip
...moc dobry...hlavne dialogy s detma skvely!--D**

takže beginning má něco společného s ...? :o)

Tak plastelínu uvaří a stejk spálí. Je toto možné? Kdepak, správný kuchař má mít pínas, o tom žádná. ((-:

Histreo
29. 08. 2011
Dát tip
Právem, to tedy jo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru