Neděle ňader

Až plamen knot svíce dojí
klesne k našim nohám tma
kout je tichý v rohu stojí
prostor není do rána.

A je slyšet noc, že plane
voní oheň růží, snem
z hrobu očí pohled vstane
šlépějí kruh vede ven.

Na větvích mi ke mši zvoní
zvony rudých jeřabin
ňadra dvě se do tmy kloní
rty popela do slabin.

Ruce vody kapek nehty
po skle kreslí tam a sem
čas nám hodin vede hosty
vejít by chtěl bílý den.